5 C 86/2023-24 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 26.10.2022 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 30 000 Kč od 7.6.2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 726,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 300 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále částku ve výši 15 000 Kč na smluvní pokutě. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], která s žalovaným dne 26.3.2018 uzavřela smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok]. Na základě této smlouvy byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 20 700 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek, celkem se zavázal vrátit 50 700 Kč ve 13-ti měsíčních splátkách po 3 900 Kč do 26.4.2019. Žalovaný uhradil 14 400 Kč, tato částka byla započítána na příslušenství pohledávky, žalovaný do 26.4.2019 zbytek neuhradil a v důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a i nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze 4.4.2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 3.6.2022 byla pohledávka postoupena z uvedeného věřitele na žalobce. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky částku 61 831,02 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného úroku 6 300 Kč, když tato částka je tvořena součtem nesplaceného úroku 2 064 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru 1 758 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní výběr 2 478 Kč. Dále je požadováno zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 690 Kč, když se jedná o náklady spojené s odchozími dopisy, telefonickými hovory a osobní návštěvou a dále je požadováno zaplacení sjednané smluvní pokuty představující částku 15 000 Kč při sazbě 0,1% denně za období od 27.4.2019 do 8.9.2020. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, k věci se nevyjádřil. I když žalobce v navrženém znění rozhodnutí soudu uvádí na jistině pouze částky 30 000 Kč a 15 000 Kč, je žalobní jistina fakticky dána částkou 49 926 Kč a sestává se z uvedených dvou částek a dále z částek 1 758 Kč, 2 478 Kč jako nesplacených poplatků a nákladů vymáhání 690 Kč. 3. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 26.3.2018 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [rok], na základě níž byla žalovanému poskytnuta hotovostní částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci s touto částkou i částku 20 700 Kč, která jak ze smlouvy vyplývá se sestává z poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 5 700 Kč a ve zbytku, tedy v částce 8 400 Kč z úroků, které byly vypočteny při sjednané sazbě 25,85% ročně, tuto částku se žalovaný zavázal žalobci zaplatit ve 13-ti měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Dle smlouvy vyplývají další sjednané povinnosti ze strany žalovaného pro případ prodlení, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě neuhrazení splátky úvěru. Dále žalobce soudu doložil rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek z 4.4.2022 a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek z 3.6.2022, z nichž vyplývá, že pohledávka byla postoupena uvedeným věřitelem žalobci. 4. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 26.3.2018 smlouvu mající dle jejího obsahu charakter smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., 3 5 C 86/2023 o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy shledává její neplatnost z následujících důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 5. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedené smlouvy k ujednání, které se týká povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvě specifikovány jako úroky a shora uvedené poplatky, byl sjednán úrok při roční úrokové sazbě 25,85%. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v březnu 2018 výši 4,02% ročně. Sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Pokud se jedná o smluvní pokutu, lze ohledně základní smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky konstatovat, že co do sjednané výše není v rozporu s dobrými mravy, svou výší nepřesahuje míru přiměřenou dle ustálené soudní judikatury. Smlouva o úvěru však obsahuje kromě zaplacení úvěrové jistiny a sjednaného úroku i další povinnosti žalovaného týkající se plateb různých poplatků, a tyto další povinnosti v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smlouvy o úvěru zakotvil shora uvedené poplatky, v rámci těchto poplatků již byl shora konstatován v rozporu s dobrými mravy sjednaný úrok, v rámci těchto poplatků byly sjednány poplatky 6 600 Kč za správu úvěru a 5 700 Kč za hotovostní inkaso splátek, které představují ve svém součtu (12 300 Kč) 41% z výše úvěrové jistiny. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost těchto poplatků, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Je tedy zřejmé, že žalovaný se vlastně v rámci smlouvy zavázal nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalšího žalobcem požadovaného poplatku, který ve svém součtu s úroky dosahuje částky 20 700 Kč, tedy dalších 69% úvěrové jistiny. I když tedy z úvěru 30 000 Kč žalovaný již fakticky zaplatil 14 400 Kč, stále žalobci dluží na jistině a dlužných poplatcích dle tvrzení žalobce částku ve výši 34 236 Kč, další úroky. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této 4 5 C 86/2023 situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy vždy jeden celek. 6. Za této situace při neplatnosti smlouvy má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst.