21 C 46/2009-513 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou dne 21. 9. 2005 uplatnila původní žalobkyně [právnická osoba] nárok na zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé porušením právních povinností žalované jako správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] (později přejmenovaného na [právnická osoba]), když v průběhu konkurzního řízení po prodeji nemovitostí úpadce, a to pozemku č. parc. [anonymizováno] a budovy bez č. p./č. e. se na něm nacházející, vše v k. ú. [část obce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), na nichž vázla zástavní práva, neohlásila zánik zástavních práv katastrálnímu úřadu, ačkoli k tomu byla vyzvána. Škodu představovala smluvní pokuta ve výši 1 000 000 Kč (dále jen„ předmětná pokuta“), kterou dne 29. 7. 2005 uhradil [právnická osoba] jako nástupnická společnost žalobkynina právního předchůdce [právnická osoba] (v postavení budoucího prodávajícího) na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní o prodeji předmětných nemovitostí ze dne 6. 1. 2005 (ve znění dodatku ze dne 11. 4. 2005) [právnická osoba], a.s. (v postavení budoucího kupujícího) za porušení smluvní povinnosti zajistit do 30. 4. 2005 výmaz zástavních práv z katastru nemovitostí na předmětných nemovitostech, která byla nahrazena povinností do 10. 5. 2005 podat příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na výmaz těchto zástavních práv spolu s přílohami ve smyslu ustanovení § 36 odst. 12 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Ke škodě přitom došlo za situace, kdy dne 10. 5. 2005 podal [právnická osoba] návrh na výmaz zástavních práv z katastru nemovitostí, avšak bez potvrzení správce konkurzní podstaty o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech, a [právnická osoba] dopisem ze dne 21. 6. 2005 odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí kupní o prodeji předmětných nemovitostí a dožadoval se úhrady předmětné pokuty. [právnická osoba] v rámci procesu fúze sloučením zanikl ke dni 18. 7. 2005 bez likvidace s tím, že veškeré jeho jmění přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2011 se stala právním nástupcem [právnická osoba] společnost [právnická osoba] (tj. současná žalobkyně). Hlavní příčina vzniku škody je spatřována v nejednání žalované, která byla k vydání potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech opakovaně vyzývána a též upozorňována na možnost vzniku škody, avšak tento jednoduchý administrativní úkon neučinila v přiměřené době. 2. Žalovaná nárok neuznala. Namítla přitom, že do funkce správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] byla ustanovena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2003 č. j. 88K 42/99-523, kterým byl současně zproštěn funkce původní správce Mgr. [jméno] [příjmení], který vykonával funkci od 14. 6. 1999. Usnesení napadl Mgr. [jméno] [příjmení] odvoláním, o němž bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004 č. j. 1Ko 245/2004-593 tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2003 č. j. 88K 42/99-523 se potvrzuje. Ke zpeněžení předmětných nemovitostí došlo dne 30. 9. 2002 na základě smlouvy o prodeji části podniku, kterou uzavřel Mgr. [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], která se stala vlastníkem předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2004, nebyla až do konce března 2005 otázka zástavních práv vůbec řešena. O vydání potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech byla společností [právnická osoba] požádána až dopisem ze dne 21. 3. 2005, na který reagovala v přiměřené tříměsíční lhůtě, kdy dne 30. 6. 2005 doručila toto potvrzení příslušnému katastrálnímu úřadu. Tříměsíční lhůtu, v níž takto reagovala na žádost o vydání potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech, žalovaná označila za přiměřenou. V souvislosti s potvrzením o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech uplatila žalovaná obranné námitky stran způsobu vedení konkurzního řízení ze strany dřívějšího správce konkurzní podstaty Mgr. [jméno] [příjmení] a nutnosti před vystavením potvrzení prověřit jeho kroky (kompletace podkladů k účetnictví a majetku konkurzní podstaty, zajištění likvidace a uložení radioaktivního odpadu, shromažďování podkladů pro jednání ve věci poskytnutí dotace v souvislosti a likvidací ekologické zátěže atd.). Žalovaná popřela, že byla vyzvána k vystavení potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech v lednu 2005 telefonicky Ing. [jméno] [příjmení] a v únoru 2005 osobně Ing. [jméno] [příjmení] na základě pověření Ing. [jméno] [příjmení]. Potvrdila však, že jednání v únoru 2005 v její kanceláři s Ing. [jméno] [příjmení] proběhlo. Žalovaná rovněž namítla promlčení nároku uplatněného žalobou. 3. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, č. j. 21C 46/2009-162 zdejší soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 28. 3. 2012, č. j. 11Co 371/2011-215 Městský soud v Praze uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně rozsudkem ze dne 3. 4. 2015, č. j. 21C 46/2009-299 zdejší soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 11Co 387/2015-339 Městský soud v Praze uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 21 C 46/2009-391 zdejší soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 11 Co 13/2017-427 Městský soud v Praze uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. V dalším postupu zdejší soud (dále jen„ soud“) – vázán ve smyslu ustanovení § 226 odst. 2 o. s. ř. právním názorem vysloveným odvolacím soudem ve shora uvedených usneseních (dále jen„ závazný právní názor odvolacího soudu“) – vyšel z toho, že ve věci je nutné aplikovat ustanovení § 544 a § 545 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). 5. Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 6. Podle ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. 7. Soud se zabýval těmito otázkami: 1/ zaplacení předmětné pokuty, 2/ námitka promlčení, 3/ vykonatelnost rozhodnutí o ustavení žalované správkyní konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], 4/ platnost ujednání o předmětné pokutě a 5/ zavinění za porušení povinnosti zajištěné předmětnou pokutou. 8. Pokud jde o otázky pod body 1/ až 4/ pro stručnost odkazuje soud na příslušné pasáže rozsudku ze dne 1. 11. 2016, č. j. 21 C 46/2009-391 a usnesení ze dne 22. 3. 2017, č. j. 11 Co 13/2017-427, které jsou této problematice věnovány, přičemž uzavírá, že předmětná pokuta byla skutečně zaplacena, a to dne 29. 7. 2005 (bod 1/), že žaloba byla podána včas a námitka promlčení tudíž není důvodná (bod 2/), že soudní rozhodnutí o ustavení žalované správkyní konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] se stalo vykonatelným dne 31. 3. 2004 a od té doby byla žalovaná jedinou osobou, která mohla vystavit potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech (bod 3/) a že předmětná pokuta byla sjednána platně (bod 4/). 9. Pokud jde o zavinění za porušení povinnosti zajištěné předmětnou pokutou (bod 5/), měl soud na zřeteli, že z hlediska ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. postačuje k naplnění podmínky zavinění za porušení smluvní povinnosti pokutou zajištěné povinnosti nevědomá nedbalost (kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2001, sp. zn. 33 Odo 588/2003 nebo ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 33Cdo 980/2013 anebo ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 33Cdo 2319/2014). V rozsudku ze dne 1. 11. 2016, č. j. 21 C 46/2009-391 pak soud prezentoval názor, že reálnost splnění povinnosti zajištěné předmětnou pokutou si společnost [právnická osoba] předem nijak smluvně nezajistila, ačkoli možnost činit kroky směřující k výmazu měla již od 1. 9. 2004, kdy nastaly právní účinky vkladu práva kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2004, na základě níž se stala vlastnicí předmětných nemovitostí a při sjednávání předmětné pokuty vůbec nezachovala takový stupeň pozornosti, který po ní bylo možno rozumně požadovat a který by byl způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody. Zavázala se přitom k povinnosti, kterou – nebýt jí zvoleného (laxního) postoje – mohla reálně splnit. Na tomto základě pak soud v rozsudku ze dne 1. 11. 2016, č. j. 21 C 46/2009-391 uzavřel, že společnost [právnická osoba] porušila obecnou prevenční povinnost dle ustanovení § 415 obč. zák., jež se vztahuje na všechny účastníky občanských právních vztahů, tj. povinnost počínat si natolik obezřetně, aby jednáním či opomenutím nevznikla škoda jiným nebo jemu samému. Porušením prevenční povinnosti současně porušila právní povinnost dle ustanovení § 420 obč. zák., tj. jeden ze základních předpokladů obecné odpovědnosti za škodu. Zavinila porušení povinnosti zajištěn