12 C 296/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla uložena povinnost žalovanému zaplatit jí částku 5 355,42 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Dne 19. 10. 2011 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o zřízení běžného účtu (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést účet č. [bankovní účet] (dále také jako„ účet“). Práva a povinnosti vyplývající z uzavřené Smlouvy se dle čl. II Smlouvy přednostně řídí ustanoveními Smlouvy a dále Obchodními podmínkami žalobkyně. Dále žalobkyně uvádí, že dle čl. I. odst. 3 písm. a) Smlouvy měl žalovaný povinnost udržovat na účtu nejméně minimální zůstatek, který byl dle Smlouvy stanoven ve výši 100 Kč. K tomu Obchodní podmínky pro zřizování a vedení účtů platné 1. 9. 2010 (dále jen„ OP platné v den uzavření Smlouvy“) ve svém Čl. V odst. 3 stanovily, že žalovaný je bezodkladně povinen zvýšit zůstatek nejméně na úroveň minimálního zůstatku v případě, že kreditní zůstatek účtu nebude dosahovat minimálního zůstatku. Na základě Smlouvy o vydání platební karty (dále jen„ Smlouvy o kartě“) uzavřené se žalovaným dne 13. 5. 2013 byla žalovanému vydána platební karta [anonymizována čtyři slova] CZK, [číslo] s týdenním limitem 50 000 Kč. Dle přiložené tabulky Přehledu pohybů se zůstatky a dále z přiloženého Přehledu pohybů na účtu žalovaného za období od 19. 10. 2011 do 31. 10. 2021 je zřejmé, že se žalovaný platbou kartou dne 25. 11. 2019 (bankou zaúčtováno dne 26. 11. 2019) dostal na účtu do záporného zůstatku ve výši 2 651,63 Kč (neoprávněného debetního zůstatku) k datu 26. 11. 2019. Tím žalovaný porušil ustanovení Čl. VII. odst. 3 Obchodních podmínek pro vydávání a používání vlastních platebních karet k účtům a byl povinen bezodkladně tento záporný zůstatek (nepovolený debetní zůstatek) vyrovnat, a to minimálně do výše minimálního zůstatku na účtu stanoveného Smlouvou ve výši 100 Kč. Dlužná částka se následně snížila o příjem převodem ze dne 1. 7. 2020 ve výši 411,90 Kč a navyšovala o připsané úroky z prodlení. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že v souladu s ustanovením oddílu A Čl. XI. odst. 8 Obchodních podmínek pro zřizování a vedení účtů od 2. 6. 2014 (dále jen„ OP“) dojde-li na běžném účtu ke vzniku neoprávněného debetního zůstatku, byl žalovaný povinen bezodkladně neoprávněný debetní zůstatek vyrovnat, a to do výše minimálního zůstatku na účtu stanoveného Smlouvou ve výši 100 Kč. Po celou dobu trvání byl v souladu s výše uvedeným ustanovením neoprávněný debetní zůstatek úročen smluvním úrokem z prodlení, jehož sazba je uvedena v Sazebníku banky. Sazba úroku z prodlení byla dle bodu 6 Nabídky účtů a sazebníku úroků účinného od 2. 6. 2014 stanovena ve výši 0,12 % denně z dlužné částky a po celou dobu prodlení žalovaného se nezměnila. V souladu s ustanovením čl. XI. odst. 8 OP byl úrok z prodlení počítán z denních neoprávněných debetních zůstatků na účtu a byl ke konci každého kalendářního měsíce připisován k zůstatku na účtu, čímž se stával součástí jistiny pohledávky a nadále byl vypočítáván z takto zvýšené jistiny. V období od 26. 11. 2019 do 31. 10. 2021 byly uvedeným způsobem k jistině pohledávky připsány úroky z prodlení v celkové výši 3 115,69 Kč. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. 12 C 296/2021-25, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučena o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu, která mu byla doručena náhradním způsobem, v tomto směru nevyjádřil, soud tak má za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobním návrhu. Soud tak věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 4. Dne 19. 11. 2011 byla mezi žalobkyní s žalovaným uzavřena smlouva o zřízení běžného účtu, ve které se žalovaný mimo jiné zavázal udržovat na účtu minimálně zůstatek 100 Kč (smlouva o zřízení běžného účtu ze dne 19. 11. 2011). Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela smlouvu o vydání platební karty (Smlouva o vydání platební karty ze dne 13. 5. 2013). Dne 25. 11. 2019 se žalovaný dostal do neoprávněného debetního zůstatku na účtu ve výši minus 2 651,63 Kč, dlužná částka se následně snížila o příjem převodem ze dne 1. 7. 2020 ve výši 411,90 Kč (Přehled pohybů na účtu za období od 19. 10. 2011 do 31. 10. 2021 [číslo] Přehled pohybů zůstatků na účtu žalovaného za období od 19. 10. 2011 do 31. 10. 2021 [číslo]). [příjmení] záporného zůstatku byla následně navýšena o úroky z prodlení (Nabídka účtů a sazebník úroků). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co mu byla zaslána upomínka ze dne 10. 7. 2020 a upomínka ze dne 3. 8. 2020 ve smyslu § 142a o. s. ř. (Výzva k plnění ze dne 10. 7. 2020 s doručenkou a Výzva k plnění ze dne 3. 8. 2020 s doručenkou). 5. Po právní stránce byl posouzen předmětný spor takto: 6. Vzhledem k tomu, že k 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, který platil až do 31. 12. 2013. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou v roce 2011, resp. 2013 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. 7. Podle § 708 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní dne 19. 11. 2011 uzavřeli smlouvu o zřízení běžného účtu, a tím mezi nimi vznikl závazkový právní vztah co do obsahu upravený sjednanými podmínkami a subsidiárně ust. § 708 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a žalovanému povinnost mimo jiné udržovat na účtu minimální zůstatek 100 Kč. Dne 25. 11. 2019 se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Dále byla dlužná částka navýšena o příslušné úroky z prodlení z dlužné částky. Celkem tedy dlužná částka činí 3 355,42 Kč. Jelikož soud tento nárok shledal po právu, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, přičemž výši úroků z prodlení stanovuje čl. 6 Nabídky účtů a sazebník úroků ve výši 0,12% denně z dlužné částky. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou v plném rozsahu i v této části, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 355,42 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, rozhodl soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř., že žalovaná je povinna náhradu n