25 C 210/2011-407 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se v tomto řízení svou žalobou doručenou soudu dne 9. 9. 2011 domáhal vůči žalovanému státu zaplacení částky 3.998.076 Kč coby náhrady škody a částky 100.000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měly žalobci vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí. Za takové rozhodnutí žalobce označuje dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Slaném ze dne 30. 9. 2003, [číslo jednací], kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 22. 10. 2004, [číslo jednací], jímž byl k odvolání žalobce tento dodatečný platební výměr změněn, jakož i navazující rozhodnutí Finančního úřadu ve Slaném ze dne 10. 1. 2005, [číslo jednací], kterým bylo žalobci vyměřeno penále k dodatečně doměřené dani. Poté, co žalobce úspěšně napadl správní žalobou rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze o dodatečném doměření daně, změnil tento orgán (s notnou prodlevou od skončení soudního řízení správního) napadený dodatečný platební výměr tak, že dodatečně vyměřená daň je 0 Kč; současně byl zrušen i výměr daňového penále a žalobci byla správcem daně vrácena dne 21. 5. 2010 celá neoprávněně inkasovaná částka doměřené daně a penále v úhrnné výši 2.175.292 Kč. Škoda, jež byla žalobci zmíněnými rozhodnutími způsobena, pak představuje sumu finančních prostředků, které žalobce zaplatil navíc v důsledku toho, že si byl nucen v prosinci roku 2004 a v lednu roku 2005 opatřit částky, jimiž uhradil finančnímu úřadu nezákonně vyměřenou daň a penále. Stalo se tak poté, co finanční úřad zamítl žalobcovu žádost o povolení splátek daně, přičemž žalobce nabízel splátky po 10.000 Kč měsíčně, které po určitou dobu též platil; v té souvislosti tvrdil, že pokud by mu bylo umožněno splácet doměřenou daň těmito splátkami, k žádné škodě by nedošlo. Doba, po kterou měl stát k dispozici žalobcem nesprávně uhrazenou daň a penále, trvala 5,5 roku, přitom však již z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 2Afs 58/2008-82, byla zřejmá nesprávnost dodatečného doměření daně žalobci (tímto rozsudkem byl na základě žalobcovy kasační stížnosti zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla žalobcova správní žaloba směřující proti rozhodnutí o dodatečném doměření daně původně zamítnuta), a jak Městský soud v Praze, tak finanční orgány v dalším řízení z tohoto rozsudku při svém rozhodování vycházely. Žalobce si peníze na úhradu daně a penále vypůjčil od [anonymizována dvě slova] společnosti, [právnická osoba], pod podmínkou, že při nezaplacení půjčky a úroků do prosince roku 2006 má věřitel právo uspokojit pohledávku realizací id. ½ lukrativní nemovitosti žalobce – domu [adresa] ve [obec], žalobce poté půjčku nesplatil a v roce 2008 přemluvil svého bratra [jméno] [celé jméno žalobce], aby od věřitele pohledávku za žalobcem ze dvou smluv o půjčce„ koupil“ (tak aby byl odvrácen hrozící prodej nemovitosti žalobce [adresa] ve [obec]). Na [jméno] [celé jméno žalobce] věřitel postoupil dne 25. 7. 2008 svoji pohledávku za žalobcem za částku 4.642.680 Kč, žalobcův bratr však trval na tom, aby žalobce uhradil dluh co nejdříve z prodeje domu. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze září roku 2008 se žalobce rozhodl nemovitost si ponechat, neprodávat ji, a dalšími půjčkami si opatřil částku 4.750.000 Kč, k níž ze svého přidal dalších 250.000 Kč, úhrnných 5.000.000 Kč pak zaplatil svému bratru na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2008 za postoupení předmětné pohledávky z původních smluv o půjčkách se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [právnická osoba] Žalobce tedy zaplacením částky 5.000.000 Kč [jméno] [celé jméno žalobce] navíc (vedle částky, která odpovídá původně vypůjčené sumě 2.041.308 Kč) zaplatil ze svého částku 2.958.692 Kč. Dále pak vznikla žalobci škoda zaplacením úroků v úhrnné výši 1.732.000 Kč z půjček od [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (od těchto osob si žalobce půjčil v období od 4. 11. 2008 do 7. 11. 2008 výše uvedenou částku 4.750.000 Kč, již pak sám zaplatil svému bratrovi), úroky těmto svým věřitelům žalobce zaplatil až v roce 2010. Tyto půjčky byly sjednány pouze na dobu pouze cca. dvou měsíců, neboť žalobce se naivně domníval, že státní aparát je funkční mechanismus a že dojde k rychlé nápravě původního pochybení, skutečné vrácení jistin půjček však trvalo cca 1,5 roku (žalobce pak byl nucen si na část jistin půjček a na úroky opět vypůjčit). Žalobci se přitom podařilo dohodou s věřiteli snížit úroky na pevnou částku, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalobce zaplatil na úrocích po 200.000 Kč, Ing. [jméno] [příjmení] částku 300.000 Kč, [jméno] [příjmení] částku 400.000 Kč a [jméno] [příjmení] částku 432.000 Kč Celkem tedy žalobci vznikla v důsledku výše zmíněných nezákonných rozhodnutí skutečná škoda ve výši 4.488.448 Kč. Tato škoda byla žalobci zčásti uhrazena správcem daně zaplacením úroku z nezaviněného přeplatku ve výši 202.444 Kč a dále úhradou částky 490.372 Kč dne 22. 7. 2011 žalovaným po předběžném projednání nároku u Ministerstva financí. K úhradě tedy zbývá částka 3.998.076 Kč. Žalobce zdůraznil, že objektivně neměl možnost získat půjčku od peněžního ústavu za„ obvyklý úrok“, neboť nedosahoval takových příjmů, aby s ním bankovní ústavy o poskytnutí úvěru ve výši cca 2 mil. Kč jednaly; neměl ani vhodnou nemovitost, kterou by bylo možné zastavit k zajištění dluhu (majitelka druhé id. poloviny domu [adresa] ve [obec], žalobcova bývalá manželka, odmítla dát souhlas se zástavou svojí poloviny domu), žalobce ostatně neúspěšně poptával takovou možnost u [právnická osoba], a u [právnická osoba] Žalobce také zdůraznil, že správní orgány po jednoznačném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze září roku 2008 žalobci vrátily neprávem přijaté platby až v květnu roku 2010. Pokud pak jde o nemajetkovou újmu, ta měla žalobci vzniknout tím, že musel po dobu 5,5 let odvracet opakující se nebezpečí prodeje svého bydlení a zdroje příjmu, tj. ½ lukrativního domu [adresa] ve [obec], že žalobce byl po dobu 5,5 let ve stavu nejistoty, kdy se logicky obával podnikat a investovat, aby se nedostal do ještě většího zadlužení, že se stal pro své okolí značně nevěrohodným (půjčky na pár měsíců se změnily na půjčky na několik let), jakož i tím, že žalobce byl opakovaným sjednáváním půjček neúnosně zatěžován, zejména psychicky a společensky, což se promítlo i do jeho rodinného života. Za takto popsanou nemajetkovou újmu žádal žalobce zadostiučinění v peněžité formě ve výši 100.000 Kč. Nadto žádal žalobce k oběma dílčím nárokům též příslušenství – úrok z prodlení v zákonné výši od 17. 3. 2011 do zaplacení. 2. V rozsahu požadavku žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000 Kč bylo řízení zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2019 poté, co žalobce vzal v tomto rozsahu svůj nárok zpět. Následně pak v průběhu ústního jednání soudu dne 25. 9. 2019 vzal žalobce svůj nárok zpět výslovně i co do příslušenství (úroku z prodlení) z této částky, žalovaná neuvedla, že by se zastavením nesouhlasila; soud proto i v tomto rozsahu řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 3. Žalovaný stát se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji neshledává důvodnou, a navrhl její zamítnutí. Žalovaný připustil existenci nezákonných rozhodnutí o dodatečném doměření daně z příjmů za rok 2001 a o vyměření penále, uvedl však, že veškerá škoda, jež žalobci mohla vzniknout z těchto rozhodnutí tím, že si byl nucen opatřit peněžní prostředky na úhradu takto doměřených částek, již byla uhrazena zaplacením úroku z nezaviněného přeplatku ve výši 202.444 Kč správcem daně a úhradou částky 490.372 Kč Ministerstvem financí. Žalovaný uvedl, že podmínka příčinné souvislosti je splněna jen ve vztahu k prvním dvěma půjčkám, které si žalobce vzal od [právnická osoba] [anonymizováno], neboť jen tyto půjčky prokazatelně směřovaly k úhradě daňových nedoplatků. Pokud žalobci vznikla nějaká majetková újma v souvislosti se sjednáním dalších půjček a v souvislosti s uzavřením Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2008, kterou žalobce uzavřel se svým bratrem, není tato újma v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím; příčinná souvislost je totiž dána jen tehdy, je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Jednalo se o svobodné rozhodnutí žalobce, zda smlouvu se svým bratrem uzavře a zaplatí mu cenu za postoupení pohledávky, jejíž výše přesáhla částku 7,5 mil. Kč; jen tato skutečnost pak byla příčinou vzniku škody. Příčinou vzniku škody v podobě úhrady úroků z dalších šesti půjček (aby získal prostředky k odkoupení pohledávky vůči své osobě) byla skutečnost spočívající v dobrovolném uzavření smluv, které obsahovaly úroky, jež nejsou obvyklé v běžných obchodních vztazích v daném místě a čase. Náhradu škody lze přiznat pouze ve výši úroků z půjček poskytn