17 C 144/2019-57 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 9. 2019 domáhal po České republice - Ministerstvu zemědělství náhrady škody v podobě nákladů, které vynaložil na své právní zastoupení ve výši 33 880 Kč, nákladů řízení žalobce, které mu byly uloženy k úhradě v částce 2 077 Kč a uhrazených soudních poplatků za žalobu, odvolání a dovolání ve výši 20 000 Kč Tyto částky žalobce vynaložil v pozici žalovaného v řízení před Okresním soudem v Benešově, sp. zn. 8 C 255/2015, které vůči němu zahájila [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec]. Žalobce totiž v roce 2007 koupil od Pozemkového fondu ČR na základě kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2007 celkem 10 pozemků v obci [obec], k. ú. [část obce], za cenu 776 399 Kč, ze které uhradil 457 324 Kč, a na částku 319 075 Kč byly započteny restituční nároky. Dne 17. 12. 2015 podala [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec] na žalobce a ČR - Státní pozemkový úřad u Okresního soudu v Benešově žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, které žalobce získal kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2007. Podstatou sporu bylo to, že k převodu vlastnického práva na žalobce mělo dojít v rozporu s blokačním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., podle kterého nelze převádět do vlastnictví jiným osobám majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. V tomto případě došlo k převodu Pozemkovým fondem (právním předchůdcem Státního pozemkového úřadu) na žalobce, ačkoliv Pozemkový fond věděl, že jejich původním vlastníkem byla církev a že takové pozemky převádět nelze. Tato skutečnost mu byla známa ze sdělení Krajského úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště v Benešově, který provedl prověření předmětných pozemků. Na základě této úvahy, která byla předmětem dokazování v řízení před Okresním soudem v Benešově, bylo určovací žalobě vyhověno, žalobce pan [celé jméno žalobce] byl v tomto sporu neúspěšný a vlastníkem nemovitostí byla určena [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] v [obec]. Žalobce v souvislosti s tímto sporem vynaložil náklady, které nyní jako škodu žádá po žalované (jak specifikováno výše) jako škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 2. Žalovaná uvedla, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, nedošlo k porušení absolutního práva ani účelu ochranné normy, poukázala na to, že náklady žalobce na dovolání vynaložené v řízení před Okresním soudem v Benešově, sp. zn. 8 C 255/2015 nebyly důvodné, když toto bylo odmítnuto a zpochybnila existenci příčinné souvislosti mezi požadovanou škodou a jednáním žalované. 3. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, jaká je příslušná organizační složka státu, se kterou bude ve sporu jednat. Právním nástupcem Pozemkového fondu ČR, při jehož výkonu žalobce tvrdí, že došlo k pochybení, je Státní pozemkový úřad (viz odůvodnění níže), soud proto jednal v řízení s touto organizační složkou státu. 4. V řízení bylo zjištěno (a ze žalobních tvrzení i vyplývá), že k pochybení nedošlo při provádění lustrace pozemků Katastrálním úřadem Středočeského kraje dne 19. 3. 2007. Ve všech sděleních tohoto úřadu je uvedeno, že pozemky byly ke dni 25. 2. 1948 a před tímto datem ve vlastnictví [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] v [obec]. I přes tyto okolnosti k převodu pozemků ze strany Pozemkového fondu na žalobce došlo. Za této situace soud posuzoval nárok žalobce v tomto řízení jako nárok z odpovědnosti za škodu dle obecných občanskoprávních předpisů tak, jak je v této otázce judikováno Nejvyšším soudem, neboť samotný převod pozemků nelze považovat za výkon veřejné moci. Například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012, se uvádí:„ Jakkoliv platí, že samotné uzavření smlouvy Pozemkovým fondem s oprávněnou osobou není výkonem veřejné moci…“ a dále:„ Soudy obou stupňů tak zcela odhlédly od skutečnosti, že proces uspokojování restitučních nároků Pozemkovým fondem je komplexním postupem skládajícím se z řady dílčích postupů, mezi něž patří i lustrace, kterou provedl Magistrát hl. m. Prahy – Pozemkový úřad, a která je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (srov. námitka sub b/). Za této situace je rozhodující výše uvedená ustálená judikatura dovolacího soudu, podle níž, je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1388/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, uveřejněný pod číslem 6/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1045/2010). V souzené věci Pozemkový fond požádal Magistrát hl. m. Prahy – Pozemkový úřad o sdělení, zda lze pozemek parc. [číslo] převést z vlastnictví státu na jiné osoby. Povinnost pozemkových úřadů provádět lustraci pro potřeby Pozemkového fondu byla stanovena zákonem (§ 2 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Je tedy zřejmé, že Pozemkový fond v řešení otázky, zda lze konkrétní pozemek převést z majetku státu do vlastnictví soukromé osoby spoléhal na lustraci Pozemkovým úřadem, a že rozhodnutí Pozemkového fondu o převedení konkrétního pozemku záviselo na výsledku lustrace. (…) Lze tedy uzavřít, že bez vadného výkonu veřejné moci, tj. lustrace, by následek, tj. uzavření dohody o vydání pozemku žalobci, nenastal a současně, že škoda je adekvátním důsledkem nesprávně provedené lustrace, neboť z hlediska příčinné souvislosti tvoří lustrace řetězec s uzavřením smlouvy o vydání pozemku mezi Pozemkovým fondem a žalobcem.“ 5. Dále platí i to, že Pozemkový fond není orgánem veřejné moci, ale účelovým sdružením majetku ve smyslu § 18 odst 2 písm. b) obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1024/2000). 6. Za dané situace, za použití výše předestřených úvah Nejvyššího soudu, soud vycházel z toho, že v posuzované věci k pochybení nedošlo při samotné lustraci pozemků, ale až při převodu pozemků Pozemkovým fondem ČR na žalobce, a o výkon veřejné moci se tak nejedná. O právním nahlížení soudu na projednávanou věc soud účastníky při jednání poučil dle § 118 a odst. 2 o.s.ř. 7. Mezi účastníky nebyl sporný průběh koupě nemovitostí žalobcem v roce 2007 ani průběh samotného soudního řízení u Okresního soudu v Benešově, které bylo v roce 2015 proti žalobci zahájeno. Sporné bylo právní posouzení nároku žalobce, které soud učinil, a to tak, že se jedná o nárok občanskoprávní nikoliv nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., a dále bylo sporné, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, kterou žalobce žádá. 8. Soud v řízení provedl dokazování listinnými důkazy, které hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a zjistil tento skutkový stav: 9. Dne 26. 10 2007 uzavřel žalobce jako kupující a Pozemkový fond jako prodávající kupní smlouvu na převod pozemků v k. ú. [část obce], [územní celek], mimo jiné parc. [číslo] (dle nové evidence parcel KN parc. [číslo]) (kupní smlouva, žádost žalobce o převod pozemků ze dne 17. 9. 2007, porovnání parcel). Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 26. 10. 2007 (V [číslo]). V čl. VIII. prodávající prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a prohlašuje, že prodávané pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. Výše a úhrada kupní ceny byla upravena v čl. IV. kupní smlouvy. Převodu pozemků předcházelo provedení lustrace, s tím, že ve sdělení Krajského úřadu pro Středočeský kraj z 19. 3. 2007, pracoviště Benešov, je uvedeno, že ke dni a před 25. 2. 1948 jsou předmětné nemovitosti zapsány ve vlastnictví [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] v [obec]. 10. V roce 2015 bylo zahájeno soudní řízení ze strany [anonymizováno] kapituly sv. [jméno] proti žalobci (jako prvnímu žalovanému) a České republice - Státnímu pozemkovému úřadu (druhému žalovanému). Řízení bylo vedeno před Okresním soudem v Benešově, pod sp. zn. 8 C 255/2015. Okresním soudem v Benešově bylo pravomocně určeno rozsudkem č.j. 8 C 255/ 2015 - 182 ve spojení s odvolacím potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze, č.j. 22 Co 441/2016 – 227), že žalobce – [anonymizováno] kapitula u sv. [jméno] je vlastníkem předmětných nemovitostí, a to z důvodu jejich převodu na žalobce kupní smlouvou ze dne 26. 10. 2007 v rozporu s blokačními ustanoveními. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 3. 3. 2017. V rozsahu nemovitostí, na které se vztahovalo blokační ustanovení, byla kupní smlouva shledána absolutně neplatnou dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dovolání žalovaných bylo Nejvyšším soudem ČR dne 6. 12. 2017 odmítnuto pod č.j. 28 Cdo 2839/2017-270. 11. Před Okresním soudem v Benešově se žalobce (v pozici žalovaného) nechal právně zastoupit advo