26 C 163/2018-112 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] ve znění podání ze dne [datum] domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a z.č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup [ulice] gymnázia, [obec], příspěvkové organizace jako správního orgánu I. st., Krajského úřadu [územní celek], odboru školství, mládeže a sportu (jako odvolacího orgánu) a [stát. instituce] v řízení o povolení individuálního vzdělávání (dále také jen„ IV“) a vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (dále také jen„ IVP“) syna žalobkyně [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], ve školním roce 2017 2018 žáka II. A [ulice] gymnázia [obec], příspěvkové organizace, kdy řízení probíhalo od [datum] (podání žádosti) do [datum] (nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu). V průběhu řízení došlo opakovaně k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. spočívajícím v nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě, v důsledku čehož bylo řízení„ nepřiměřeně dlouhé“ a došlo k neoprávněnému zásahu do právem chráněných zájmů účastníka řízení a jeho zákonné zástupkyně a vzniku nemajetkové újmy zásahem do jejich psychické sféry, za který odpovídá žalovaná. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR nelze (až na výjimky) v případě nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci ve správním řízení žalovat újmu způsobenou celkovou nepřiměřenou délkou řízení a aplikovat tak v plné šíři Stanovisko Cpjn 206/2010 a„ odškodňovací“ judikaturu včetně mechanismu výpočtu náhrady imateriální újmy za nepřiměřenou délku (soudního a vymezených typů„ správních“) řízení. V případě správního řízení spočívá nesprávný úřední postup v porušení práva na vydání rozhodnutí (provedení úkonu) v zákonem stanovené lhůtě. Faktickým důsledkem nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. ve správním řízení je pak„ celková nepřiměřená délka správního řízení“, kdy tento pojem ovšem není tvrzeným škodním titulem, ale„ atributem“ řízení, vybočujícího ze zákonem presumovaného standardu. Takové vadné řízení porušuje práva účastníka řízení vymezená v ust. § 2 zák. č. 500/2004 Sb. a charakter činnosti správních orgánů jako„ služby veřejnosti“. Nepřiměřená délka“ správního řízení je tak následkem konkrétních škodních titulů - nesprávných úředních postupů, za které žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy, a to -) nevydání rozhodnutí o žádosti o povolení individuálního vzdělávání v zákonné lhůtě (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) konání úkonu („ ústního jednání“ ve smyslu § 49 zák. č. 500/2004 Sb.) za situace, kdy není vykázáno doručení o konání úkonu (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nevydání rozhodnutí o žádosti o IVP bez zbytečného odkladu za situace, kdy správní orgán zjevně neměl v úmyslu nařizovat v této věci ústní jednání (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty při rozhodování o návrhu ze dne [datum] na nařízení předběžného opatření (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty pro rozhodnutí o odvolání ze dne [datum] proti rozhodnutí ředitele [ulice] gymnázia, [obec], ze dne 17. 10. 2017 zn. GMEN/1146/2017 (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o odvolání proti usnesení Krajského úřadu [územní celek] ze dne 21. 12. 2017 č. j. MSK 164745/2017, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 (náhrada ve výši 2 997 Kč) -) přerušení meritorních řízení o žádostech ze dne 2. 8. 2017 usnesením č.j. MSK 6143/2018, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 ze dne [datum], ačkoli účastník řízení návrh na přerušení řízení nepodal a nešlo o přerušení řízení z moci úřední (náhrada ve výši 10 001 Kč) -) nedodržení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o odvolání proti usnesení Krajského úřadu [územní celek] ze dne 12. 1. 2018 č.j. MSK 6143/2018, sp. zn. ŠMS [číslo] 2017 (náhrada ve výši 2 997 Kč). Žalobkyně má za to, že při právním posouzení věci je třeba vzít v úvahu„ povahu“ daného správního řízení, tj. jeho těsnou vázanost na plynoucí čas. Zatímco v řízení např. o vydání stavebního povolení je v zásadě„ jedno“, kdy se začne stavět, pak v řízení o žádostech o IV a IVP„ má smysl“ pouze pro dobu trvání školního roku, pro který jsou žádosti podány. [příjmení] účastník řízení mohl realizovat své právo na„ individuální“ podobu vzdělávání, vyjádřenou buď vzděláváním podle individuálního vzdělávacího plánu nebo individuálním vzděláváním – a jeho právo se nestalo jen„ hypotetickým“, nesmí být správní řízení zatíženo„ vadami“ spočívajícími v nesprávném úředním postupu dle § 13 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. a úkony musí být činěny a rozhodnutí vydávána zásadně při respektování zákonných lhůt. Proto se v tomto typu řízení vzhledem k jeho„ povaze“ – za současné akcentace ust. § 2 zák. č. 500/2004 Sb. stanovujícího hlavní zásady činnosti správních orgánů – zásadně musí („ ex lege“) uplatnit zásada rozhodování bez zbytečného odkladu. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že správní řízení zahájené na základě žádosti ze dne [datum] bylo„ nepřiměřeně dlouhé“ a že v jeho průběhu bylo několikrát porušena povinnost stanovená správnímu orgánu v § 71 odst. 1 SŘ o tom, že musí být rozhodnuto v zákonné lhůtě – tj. bez zbytečného odkladu. Pokud jde o částku na náhradu nemajetkové újmy, pak žalobkyně z celkové částky požadované náhrady 132 000 Kč připadá na každého z poškozených, tj. na žalobkyni a syna žalobkyně [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] částka ve výši 66 000 Kč. Nesprávný úřední postup shora uvedených správních orgánů představoval pro žalobkyni a jejího syna podstatný zásah do jejich života. Po dobu téměř 11 měsíců nebylo ve věci rozhodnuto o individuální formě vzdělávání syna žalobkyně, která měla fungovat již od září 2017, kdy pravomocně bylo rozhodnuto až v červenci 2018, tj. až po konci školního roku. Tato skutečnost jim působila značný stav nejistoty a pochybení správního orgánů jí působilo značnou stresovou zátěž, neboť individuální vzdělávání bylo pro syna žalobkyně v danou chvíli„ ochranným opatřením“ za situace, kdy žalobkyně a její syn čelili„ šikaně“ ze strany ředitele [ulice] gymnázia [příjmení] [jméno] [příjmení] zneužívajícího své postavení správního orgán. Zatím co pro školní rok 2016 2017 povolil ředitel školy synovi žalobkyně vzdělávání podle IVP, tak poté, co žalobkyně namítala nedostatky v činnosti školy a stěžovala si u příslušných orgánů ([obec] školní inspekce) na nedostatky spojené s realizací IVP při nerespektování vyhlášky č. 13/2005 Sb., ředitel školy začal protiprávně zasahovat proti žalobkyni a jejímu synovi, když se pokusil nezákonným rozhodnutím své předchozí rozhodnutí zrušit, ač k tomu neměl zákonné oprávnění. Individuální formou výuky se tak žalobkyně snažila svého syna chránit před šikanou a„ schválnostmi“ ze strany ředitele školy. Žalobkyně doufala, že příslušný orgán rozpozná negativní vztah ředitele školy vůči ní a jejímu synovi a jeho„ zaujatost“ proti nim a že adekvátním rozhodnutím o vyloučení správního orgánu nastolí stav, aby ve věci rozhodoval nestranný orgán, a to v souladu se zákonem a v zákonných lhůtách. Tato očekávání nebyla naplněna. Naopak ředitel školy jako správní orgán 1. stupně v řízení postupoval záměrně tak, aby účastníku řízení a jeho zákonnému zástupci způsobil v řízení újmu, řízení„ protahoval“ zcela záměrně, aby zmařil možnost individuální formy vzdělávání syna žalobkyně. Žalobkyně pociťuje újmu jí takto vzniklou za obzvláště citelnou právě s ohledem na předmět daného správního řízení. V dané věci šlo o zásah do jejich právem chráněných zájmů účastníka řízení, a tedy i do jejího práva na osobní a rodinný život jakožto zákonné zástupkyně nezletilého účastníka řízení, kdy žalobkyně nesla plnou tíhu„ vadného“ řízení, ve kterém jednala jménem nezletilého účastníka. Výši újmy odvozuje žalobkyně od zásahu do svých práv coby zákonné zástupkyně účastníka řízení, který považuje za zcela zásadní s ohledem na shora popsanou situaci a chování ředitele školy jako správního orgánu 1. stupně, který vědomě konal tak, aby účastníku řízení a jeho zástupci způsobil újmu a znemožnil jim realizaci jejich práv. Žalobkyně se aktivně snažila dosáhnout odstranění nečinnosti na straně orgánu veřejné moci, podáváním návrhů na přijetí opatření proti nečinnosti. Pokud jde o aktivní legitimaci, vychází z žalobkyně z toho, že postupem správních orgánů bylo účastníku správního řízení znemožněno vykonat právo s tím, že sice nositelem práva je nezletilý, ale žalobkyně je jeho zákonný zástupce konala úkony a nesla„ tíhu“ řízení, přičemž postavení zákonného zástupce je specifické, protože nejde o„ dobrovolné“ převzetí zastoupení, ale o procesní nutnost. Žalobkyně má za to, že na uvedený případ nelze aplikovat judikáty řešící (ne) možnost vzniku nemajetkové újmy zástupci účastníka řízení, a to právě s ohledem na specifičnost postavení zákonného zástupce nezletilého účastníka, který zastoupení nepřijímá„ dobrovolně“ (jako advokát či obecný zmocněnec),