39 C 137/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že nález [anonymizována tři slova] [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] potvrzený rozhodnutím o námitkách [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] se mění tak, že zní, že pojistná smlouva je neplatná a žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s příslušenstvím a in eventum, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že byl dotčen na svých právech nálezem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [rok] potvrzeného rozhodnutím o námitkách [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], které mu bylo doručeno dne [datum]. Žalobce se návrhem k [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] se zákonným příslušenstvím, protože předmětná pojistná smlouva je neplatná. [anonymizována dvě slova] však nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a nevypořádal se řádně s námitkou žalobce, že pojistná smlouva trvá, neboť byla ukončena v rozporu se smluvní a zákonnou úpravou, odmítl se zabývat materiální stránkou nároku žalobce a neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby. Předně žalobce namítá, že pojistná smlouva trvá, neboť nebyla ukončena v souladu s pojistnou smlouvou, neboť žalobce hradil pojistné více jak 2 roky trvání pojištění; pojistné podmínky umožňují zániku pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za 2 roky (článek 9 bod 1 VPP). Je-li pojistné hrazeno alespoň 2 roky, nebo je-li zaplaceno předplacené pojistné, pak je důsledkem neplacení běžného pojistného redukce pojištění (článek 1 bod 5. 3. 1. DPP). Je-li pojištění redukováno, nemá pojistník povinnost hradit pojistné (článek 1 bod 5. 3. 5. DPP). V daném případě tedy smluvní podmínky pro zánik pojištění pro neplacení pojistného nejsou splněny. Žalovaná neprokázala, že by upomínka k zaplacení dlužného pojistného byla řádně doručena žalobci. Žalovaná tedy nesplnila podmínky ve smyslu § 20 zákona o pojistné smlouvě; k zániku pojištění proto nemohlo dojít. Dále uvedl, že [anonymizována dvě slova] se odmítl zabývat meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době, a to v [anonymizováno] [rok]. Pojištění mělo údajně zaniknout ke dni [datum]; žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši [částka] dne [datum], ale žalobce s tímto nesouhlasí. Žalobce uvedl, že rozdíl, který vznikl mezi zaplaceným pojistným a odkupným, tj. [částka] zcela legitimně přičítal nesprávně zvolené [anonymizováno] strategii. Žalobce zdůraznil, že pojistná smlouva je smlouvou o [anonymizováno] životním pojištění a je pro ni typické, že část pojistného určená pojistníkem je [anonymizováno] do fondů, kdy pojistitel jakkoliv negarantuje výnos fondu, který může být i záporný, tudíž výši pojistného plnění při dožití a též při smrti není možné předem stanovit. Stejně tak není možné předem stanovit výši odkupného při předčasném ukončení Pojistné smlouvy. Žalobce tedy při domnělém zániku pojištění nemohl mít a neměl reálnou představu o tom, zda mu náleží nějaké odkupné a v jaké výši. Rovněž nemohl vědět a nevěděl, zda rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným je dán záporným výnosem [anonymizováno], či jinou okolností. Výpočet odkupného není dle článku 1 bod 8. 3. DPP jakkoliv vázán na zaplacené pojistné, ale na pojistně matematické zásady k datu zániku pojištění. Žalobce tedy nemohl usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení či na vznik škody z pouhého matematického rozdílu zaplaceného pojistného a provedeného mimořádného výběru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce měl v okamžiku domnělého zániku pojištění jakékoliv indicie o tom, že rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným byl způsoben porušením právní povinnosti žalované a že majetková ztráta je škodou ve smyslu 415 obč. zák. a násl. vzniklou protiprávním jednáním žalované. Vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] shledal nárok žalobce za promlčený, nezabýval se nárokem žalobce na zaplacení pohledávky. Uvedl, že tím, že [anonymizována dvě slova] ctil zásadu procesní ekonomie a zabýval se nejprve námitkou promlčení, odepřel mu právo na spravedlivý proces. [anonymizována dvě slova] musí být zcela zřejmé, že pojistná smlouva je neplatná ze stejných důvodů, které konstatoval ve vztahu k jiným pojistným smlouvám žalované. Ve vztahu k neplatnosti pojistné smlouvy odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019. Dále uvedl, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen se všeobecnými a doplňkovými pojistnými podmínkami, které obdržel při uzavření pojistné smlouvy. Doplňkové pojistné podmínky však v ujednáních o nákladech, poplatcích spojených s pojistnou smlouvou a o rizikovém pojistném obsahují odkaz na pojistně technické zásady žalované a na dokument„ Přehled poplatků“, které měly kromě rizikového pojistného definovat i počáteční a správní náklady, poplatek za správu portfolia včetně administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek. Pojistné podmínky včleněné do Pojistné smlouvy tak odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, přičemž jak uvádí judikatura pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. V projednávaném řízení žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila. Z toho pak vyplývá, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Tvorba kapitálové hodnoty pojištění je upravena v bodu 2. 5. doplňkových pojistných podmínek a její výši dle tohoto ujednání ovlivňují mj. počáteční a správní náklady, poplatky a rizikové pojistné za základní pojištění. Je proto zřejmé, že bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky ovlivňující kapitálovou hodnotu není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Dále žalobce uvedl, že smlouva je absolutně neplatná i s ohledem na nesjednání rizikového pojistného. V případě, že rizikové pojistné v pojistné smlouvě sjednáno není, nemůže se jednat o pojistnou smlouvu, neboť by to znamenalo, že žalovaná žádné pojistné riziko nepřevzala a nebyl naplněn základní účel pojištění. Dále žalobce uvedl, že jelikož smlouva neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného, či způsob jejich sjednání, avšak instituce po celou dobu trvání pojištění kapitálovou hodnotu pojištění o tyto nesjednané položky snižovala. [anonymizována dvě slova] se s tímto prokázaným rozporem v [příjmení] nevypořádal. Pojistná smlouva byla prezentována jako spořící produkt (mj. i v rámci kampaně„ Takové lepší spoření“). Toto prokazuje nekalosoutěžní praktiky žalované, když jen z těchto článků je zřejmé, že žalovaná spotřebitelům plošně sdělovala o tomto [anonymizováno] produktu zavádějící údaje a ovlivňovala tak jejich obecný náhled na životní pojištění a jejich ochotu takové pojištění uzavírat. Žalobce poukazuje na skutečnost, že ČNB, jako dozorový orgán v oblasti pojišťovnictví, ve své rozhodovací praxi dovodil, že nabízení životního pojištění jako spoření je považováno za nekalou obchodní praktiku dle zákona o ochraně spotřebitele, a tudíž v rozporu s § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (viz např. rozhodnutí ČNB 2015 [číslo] ze dne [datum]. Dále žalobce nebyl seznámen s nákladovou strukturou pojištění. Žalobce uvedl, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, neboť v řízení byl prokázán rozpor obsahu písemné pojistné smlouvy s vůlí žalované, která pojistnou smlouvu uzavírala již s předchozím úmyslem účtovat náklady, poplatky a rizikové pojistné, ačkoliv tyto náklady nebyly v pojistné smlouvě konkretizovány. To znamená, že žalovaná nikdy nezamýšlela poskytnout žalobci plnění v rozsahu sjednaném v pojistné smlouvě. S ohledem na svoji povinnost jednat s odbornou péčí si musela být zároveň vědoma že přijímáním plnění od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Závěrem žalobce uvedl, že námitku promlčení považuje za námitku v rozporu s dobrými mravy, a to přes to, že touto námitkou získala [anonymizováno] prostředky. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z."). Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 o.z. je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá,