11 C 35/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 1

<b>Žalobní tvrzení</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu náhrady nemajetkové újmy dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., způsobené mu nepřiměřenou délku řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp.zn. FA/SR/ZP [číslo]. 2. Řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, bylo zahájeno na návrh žalobce dne [datum] a bylo skončeno dne [datum]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]„ dále jen„ Instituce“) bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství (úroku z prodlení). 3. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno dne 26. 2. 2020 vydáním nálezu č.j. FA/SR/ZP [číslo], kterým finanční arbitr přiznal žalobci část nároku. Proti nálezu podal žalobce i Instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne 24. 9. 2020, pod č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. 4. I přesto, že žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, finanční arbitr v zákonné lhůtě 90 dní od shromáždění podkladů nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil a nález vydal až dne [datum]. 5. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu není dle žalobce přiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že závěr o nepřiměřenosti doby trvání předmětného řízení je v souladu s rozhodovací prací obecných soudů, které ve skutkově i právně obdobných případech posoudily jako nepřiměřenou délku řízení čítající 14 měsíců a 7 dnů či 22 měsíců. Odkázal přitom na řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 1/2019 a 17 C 196/2019. 6. Žalobce má za to, že finančnímu arbitrovi začala běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. ode dne následujícího po doručení návrhu na zahájení řízení. Podstatné podklady obdržel finanční arbitr již při zahájení řízení, neboť k posouzení pojistné smlouvy jako absolutně neplatné (čehož se domáhal), postačovalo doložení pojistné smlouvy a souvisejících pojistných podmínek, které finanční arbitr od žalobce obdržel ke dni zahájení řízení. Eventuálně [datum] kdy bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření Instituce k návrhu žalobce spolu s dalšími podklady. K otázce výkladu počátku běhu lhůty pro vydání nálezu podle zákona o finančním arbitrovi odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018, č.j. 9 As 36/2018-37 a ze dne 19. 6. 2018, č.j. 4Afs 110/2018-40. 7. Žalobce dále poukázal na to, že i řízení o námitkách zatížil finanční arbitr nesprávným úředním postupem, když nedodržel zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. 8. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná sdělením ze dne [datum] konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci řízení informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Za postup finančního arbitra se žalované omluvila s tím, že peněžní odškodnění není na místě. Žalobce s tímto závěrem žalované nesouhlasil, neboť dle rozhodovací praxe soudů i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, neboť musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra a ne na obecný soud. 9. Žalobce se nečinnosti finančního arbitra aktivně bránil podáním výzvy k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu. Finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření a měl tedy podklady pro rozhodnutí již [datum]. Finanční kompenzaci žalobce vyčíslil částkou 23 562,50 Kč za cekem 17 měsíců trvající řízení před finančním arbitrem (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc s tím, že za prvních 5 měsíců požaduje žalobce přiznat náhradu v poloviční výši tj. ve výši 625 Kč a dále požaduje základní výměru kompenzace navýšit o 30% za nevyužití možnosti prodloužit zákonnou lhůtu k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a za aktivní obranu žalobce proti nečinnosti finančního arbitra). 10. Žalobce dále uvedl, že v daném případě není dána ani polehčující okolnost spočívající ve složitosti věci s tím, že v řízení není doložena žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního a že v době zahájení řízení finanční arbitr evidoval desítky až stovky obdobných sporů, přičemž v desítkách sporů již rozhodl. 11. Žalovanou zmíněné rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 62 Co 213/2020, které označilo délku řízení před finanční arbitrem trvající 20 měsíců za hraničně přiměřené, považuje žalobce, pokud jde o závěry přijaté ve vztahu k otázce posouzení přiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem, za excesivní, vymykající se právnímu hodnocení této otázky obecnými soudy v jiných skutkově i právně obdobných řízeních s tím, že uvedeného rozhodnutí shodně vnímal i Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, sp.zn. 29 Co 417/2020. 12. Žalobce je přesvědčen, že nesprávný úřední postup finančního arbitra spočívající v nepřiměřené délce řízení je prokázán a vznik nemajetkové újmy je v daném případě presumován. Pochybnost žalované o aplikovatelnosti Úmluvy na řízení před finančním arbitrem již byla opakovaně vyvrácena obecnými soudy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 68 Co 98/2020, 62 Co 213/2020 či 29 Co 417/2020), kdy odvolací soud shodně konstatoval, že i na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy a je tedy na místě aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu. 13. V projednávané věci byla předmětem řízení částka 37 500 Kč s příslušenstvím, kterou však nelze považovat za nepatrnou již z důvodu, že žalobce se přes negativní výsledek sporu v řízení před finančním arbitrem domáhá zaplacení zamítnuté části nároku i v řízení před obecným soudem podle části V. o.s.ř., které je zpoplatněno a žalobci hrozí v případě neúspěchu povinnost náhrady nákladů a je tedy zjevné, že pro žalobce je spor významný a na dosažení úhrady sporné částky má opravdový a vážný zájem. <b>Obrana žalované</b> 14. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznává. 15. Žalovaná předně zrekapitulovala průběh řízení před finančním arbitrem, kdy uvedla, že řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dnem doručení návrhu finančnímu arbitrovi, tj. dne [datum]. Jelikož však návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobce dne [datum] k odstranění nedostatků a poskytl mu poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobce dne [datum] a následně dne [datum] požádal o prodloužení lhůty, oběma žádostem finanční arbitr vyhověl. Žalobce nedostatky návrhu odstranil dne [datum], tedy 45 dnů od doručení výzvy k jejich odstranění. Dne [datum] bylo zahájení řízení oznámeno Instituci, kterou finanční arbitr vyzval k podání vyjádření, poskytnutí vysvětlení a k předložení dokumentace vztahující se k předmětnému sporu. Finanční arbitr obdržel vyjádření Instituce, která rovněž požádala arbitra o prodloužení lhůty, dne [datum] a podklady dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce ke zvážení dalšího procesního postupu, a to s ohledem na institucí vznesenou námitku promlčení. Následně finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobce a dne [datum] Instituci k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, v termínu dne [datum] Poslední relevantní informace pro vydání nálezu byla finančnímu arbitrovi doručena dne [datum], kdy mu bylo doručeno vyjádření žalobce, v němž namítal, že Instituce učinila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. 16. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do [datum], uběhlo 210 dnů. Podklady pro vydání nálezu je finanční arbitr oprávněn ve smyslu ust. § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 10 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi, požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. 17. Žalovaná má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě nedošlo a že shromažďování podkladů o celkové délce 210 dnů je akceptovatelné i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 63 Co 213/2020-96, které bylo přezkoumáno i Ústavním soudem. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], tedy 98 dnů od shromážd