14 C 182/2017-158 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 599 289,61 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobkyně je podnikatelem, který provozuje občerstvení formou stánkového prodeje v hlavním městě [obec], mimo jiné má stánek umístěný na Jungmannově nám. před budovou [číslo] (dále jen„ stánek na Jungmannově nám.") a stánek umístěný na nám. Republiky před budovou [číslo] (dále jen„ stánek na nám. Republiky“). V době uzavření nájemních smluv na pozemky, kde stánky stojí, byla tato místa uvedena jako místa pro prodej v [ustanovení právního předpisu EU] Sb. HMP, kterým se vydává tržní řád. Tržní řád byl změněn nařízením [číslo] 2014 Sb. HMP, kterým se mění nařízení č. 9/2011 Sb. hl. m. [obec], kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ první změna"). První změnou došlo k tomu, že provozní doba stánku na Jungmannově nám. byla omezena do [datum]. Tržní řád byl dále změněn nařízením [číslo] Sb. HMP, kterým se mění nařízení č. 9/2011 Sb. hl. m. [obec], kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ druhá změna"). Druhou změnou došlo k tomu, že tržní místa pro oba stánky byla z Tržního řádu vypuštěna. Ačkoliv tržní řád formálně není individuálním správním aktem a formálně není (podle platné právní úpravy) ani opatřením obecné povahy (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen„ NSS") sp. zn. 3 Ao 6/2011 ze dne 31. 10. 2011), je nepřípustné, aby jeho vydání a jeho změny byly ovládány libovůlí či dokonce svévolí ze strany HMP. Žalobkyně obdržel od Městské části [obec a číslo] (resp. od dalších příslušných úřadů) všechna povolení, potřebná k provozování stánku na Jungmannově nám. Tato rozhodnutí byla vydána koncem roku 2014 [ulice] část [obec a číslo] přitom ve stejné době, kdy udělovala povolení k provozování stánku na Jungmannově nám., zároveň navrhla omezení doby jeho provozu do [datum]. Tento návrh nebyl vůbec nijak odůvodněn. Druhá změna byla schválena tak, že nejenže nedošlo k prodloužení doby provozu, ale uvedené tržní místo bylo okamžitě (tj. počínaje účinností druhé změny) z Tržního řád vypuštěno. Nesprávný úřední postup spočívá v tom, že HMP při vypuštění tržních míst pro stánky nerespektovalo požadavky Listiny (zejména požadavek právo podnikat, garantované v čl. 26 odst. 1 Listiny). Žalobkyni vznikla jednak škoda tím, že vynaložila náklady na koupi a instalaci stánků a jejich demontáž. Rozpis jednotlivých faktur je obsažen v žalobě a celkově se jedná o částku 3 599 289,61 Kč. Příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem vidí žalobkyně v tom, že pokud by nedošlo k neoprávněnému vyřazení tržních míst pro stánky, žalobkyně by mohla využít stánky a nevynaložila by náklady na instalaci stánků a na jejich demontáž a nevznikly by jí náklady představující skutečnou škodu. 2. Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává ani částečně. Žalobkyně uvádí, že došlo ke zmaření jejích investic, avšak ohledně tohoto tvrzení je nutné podotknout, že žalobkyně oba své stánky odstranila ještě před tím, nežli [jméno] [příjmení] projednala změnu tržního řádu. Oprávněnost obce vydat tržní řád na základě zmocnění obsaženého v živnostenském zákoně potvrdil Ústavní soud (viz např. III. ÚS 253/04), což znamená, že toto oprávnění má i [obec]. Smyslem úprav tržního řádu hlavního města Prahy je nezbytná regulace obchodní činnosti na veřejném prostranství ve vztahu k aktuálně se měnícím potřebám nebo situaci v dané lokalitě. Jednoznačně lze odmítnout, že by v důsledku vyřazení předmětných tržních míst došlo k diskriminačnímu postupu vůči žalobkyni. Po prošetření celé záležitosti zaslal odbor živností MPO žalobkyni stanovisko ze dne [datum] č. j.: MPO [číslo] 2016 se závěrem, že důvody k pozastavení účinnosti tržního řádu, resp. jeho dvou změn, jehož se domáhala žalobkyně, nebyly shledány. Podle názoru žalované byly obě žalobkyní napadené změny tržního řádu vydány [jméno] [příjmení] zcela legitimním způsobem v rámci standardního legislativního procesu při respektování veškerých formálních zásad tohoto procesu. Nařízení hlavního města Prahy, kterým se vydává tržní řád, lze považovat normativní právní akt. Tento názor žalovaná opírá především o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2007, sp. zn. 25 Cdo 2064/2005. Podle názoru soudu nemůže být normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci posuzována jako nesprávný úřední postup, a proto nelze dovodit ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Jinými slovy normotvorná činnost nezakládá nárok na náhradu škody. Žalobkyně tedy dle názoru žalované neprokázala existenci nesprávného úředního postupu, resp. nezákonného rozhodnutí a nepředložila ani žádný důkaz o vzniku škody, event. důkaz o její výši, pokud škoda skutečně vznikla. 3. Soud dospěl k názoru, že žalobní nárok, tak jak je formulován nemůže být shledán důvodným, již z důvodů právního posouzení. Soud totiž po právní stránce posoudil věc takto: 4. Dle ust. § 11 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, může obec v přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích nařízení obce, je-li k tomu zákonem zmocněna. 5. Dle ust. § 18 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, platí, že (1) obec může vydat tržní řád formou nařízení obce. V tržním řádu vymezí místa pro nabídku a prodej zboží (dále jen„ prodej zboží“) a pro nabídku a poskytování služeb (dále jen„ poskytování služeb“) mimo provozovnu určenou k tomuto účelu rozhodnutím, opatřením nebo jiným úkonem vyžadovaným stavebním zákonem. Těmito místy jsou tržnice a tržiště (dále jen„ tržiště“). (2) Obec může tržním řádem vymezit a) kapacitu a požadavky na vybavenost tržišť, b) dobu prodeje zboží a poskytování služeb na tržišti, c) pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti na tržišti, d) pravidla, která musí dodržet provozovatel tržiště k zajištění jeho řádného provozu, nebo e) pravidla, která musí dodržet provozovatel tržiště pro zajištění řádného užívání tržiště osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. (3) Obec může tržním řádem dále a) rozdělit tržiště podle druhu prodávaného zboží nebo poskytované služby, nebo b) stanovit, že se tržní řád nevztahuje na některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu. (4) Obec může nařízením obce stanovit, že některé formy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu jsou v obci nebo v její části zakázány. 6. Nařízení je právním předpisem vydávaným obcí v přenesené působnosti. Nařízení lze vydávat na základě a v mezích zmocnění uvedeného ve zvláštním zákoně, tj. v případě tržního řádu v souladu s ust. § 18 živnostenského zákona. Nařízení mají povahu podzákonných prováděcích právních předpisů ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy a jde tak o výkon státní správy ve smyslu čl. 105 Ústavy. 7. Ustanovení § 18 zákona č. 455/1991 Sb. bylo několikrát novelizováno. Podstatnější změna tohoto ustanovení byla provedena zákonem č. 167/2004 Sb., který ve vazbě na nový zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obcích“), změnil formu předpisu obce, kterým se vydává tržní řád, kdy se namísto obecně závazné vyhlášky vydává tržní řád formou nařízení obce. To vyplývá i z důvodové zprávy k citovanému zákonu, podle které se s ohledem na zákon o obcích stanovuje, že tržní řád má formu nařízení obce, nikoliv vyhlášky obce. Nicméně soud považuje za relevantní závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vydaných sice za předchozí právní úpravy, ale pro projednávanou věc přiléhavá. Namítal-li totiž žalobkyně nezákonnost a neústavnost tržního řádu, protože seznam přílohy [číslo] k tržnímu řádu je zcela individualizován, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 7 A 77/2002 – 29, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že„ právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost není právem absolutním, a proto nelze dovodit, že při této činnosti není subjekt nijak omezen, naopak toto právo může realizovat jen v souladu s právním řádem. Uvedené právo tedy může být zákonem omezeno tak, jak zákonodárce stanovil např. v § 18 živnostenského zákona, který zmocňuje obec k vydání tržního řádu. Toto ustanovení určuje, jaké oblasti může obecně závazná vyhláška obce regulovat a ve svém důsledku umožňuje, aby obec pro území svého obvodu stanovila určitá omezení výše uvedeného práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, tedy stanovit s přihlédnutím k místním podmínkám určitou regulaci prodeje, který je realizován mimo zkolaudované provozovny“ Podle čl. 1 odst. 1 tržního řádu je na území hlavního města Prahy je možno mimo provozovnu k tomuto účelu určenou kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona nabízet, prodávat zboží nebo poskytovat služby na místech uvedených v příloze [číslo] k této vyhlášce, nejde-li o druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb, na které se tato vyhláška nevztahuje ne