18 C 208/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce b) se na základě podané žaloby domáhal vydání bezdůvodného obohacení a to z důvodu neplatné smlouvy, kterou se žalovanou 2) uzavřel, jedná se o pojistnou smlouvu [číslo] tato smlouva byla uzavřena dne 27.6.2011 na dobu 30 let, nedílnou součástí této pojistné smlouvy se staly všeobecné pojistné podmínky s konečným [číslo] doplňkové pojistné podmínky s konečným [číslo]. Tato pojistná smlouva dosud nezanikla. Stejně tak jako v tomto řízení, tak v řízení před finančním arbitrem žalobce b) namítal neplatnost předmětné smlouvy z důvodu toho, že předmětná smlouva trpěla vadami a to zejména od neurčitosti, rozsahu pojistného plnění z důvodu neurčitosti pojmu kapitálová hodnota a její tvorba, vše ve smyslu článku 2.5 doplňkových pojistných podmínek, dále neurčitosti ujednání o nákladech a poplatcích (článek 2.6 všeobecných pojistných podmínek), kdy ani ze smlouvy, ani ze smluvní dokumentace nelze zjistit, jaké náklady a poplatky, zejména tedy počáteční a správní náklady, budou na vrub kapitálové hodnoty strhávány. To vše má dle názoru žalobce b) vliv na to, že je neurčité i ujednání o rozsahu pojistného plnění a tudíž nebyla splněna jedna z náležitostí pojistné smlouvy, právě specifikace rozsahu pojistného plnění. Žalobce b) absolvoval řízení před finančním arbitrem, kdy byl vydán nález č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne 30.7.2019 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018, který výrokem I. určil, že pojistná smlouva je neplatná, výrokem II. určil, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci b) částku 20.400 Kč, výrok III. Návrh žalobce b) ve zbývající části zamítl a výrokem IV. uložil žalované 2) zaplatit sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Pokud se týká žalobce b), ten s rozhodnutím nesouhlasí a před zdejším soudem napadá výrok II a III. rozhodnutí finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách. Žalobce b) napadá nález arbitra pro vadné zúčtování plnění z neplatné pojistné smlouvy ve smyslu § 457 zák. 40/1964 Sb., dále z důvodu nepřiznání zákonného úroku z prodlení, z důvodu nesprávného vyhodnocení námitky nemravnosti, kterou vůči námitce promlčení vznesl a konečně pro nedostatečné zjištění a nesprávné vyhodnocení předložených důkazů prokazujících úmysl žalované 2) se bezdůvodně obohatit. Žalobce b) odkazuje na judikaturu k zúčtování a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 Odo 52/2002, a rozsudek Městského soudu v Praze spisová značka 14Co 195/2020 a rovněž i již citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 spisová značka 19C 33/2018, který se zabýval právě způsobem zúčtování. V případě, že finanční arbitr zúčtovává pouze nepromlčené období, pak porušuje principy právě toho citovaného judikátu a ve smyslu tady toho žalobce b) tvrdí, že zúčtování bylo provedeno nesprávně a soudu zaslal správné vyúčtování podle toho tak, aby to korespondovalo právě s předmětným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Pokud se týká části pojistného, které bylo na pojistnou smlouvu zaplaceno a které by i dle předloženého zúčtování mělo být promlčeno, pak žalobce b) namítá, že tedy námitka promlčení, která byly vznesena v průběhu řízení před finančním arbitrem ze strany žalované 2), je nemravná, žalobce b) poukazuje na to, že finanční arbitr se pouze formálním způsobem vyjádřil k námitce a shledal ji rozpornou s dobrými mravy, žalobce b) dále poukazuje na to, že okolnosti, za kterých byla ta předmětná smlouva uzavřena v roce 2011, kdy již existoval zákon na ochranu spotřebitele a kdy tedy existovaly předpisy, kdy žalovaná 2) měla mít zřízený kontrolní orgán tzv. oddělení compliance, jedná se o povinnost řídit efektivně řídící kontrolní systém v souladu s § 7 zákona o pojišťovnictví a v souladu s vyhláškou ČNB [číslo] tak bylo povinností žalované 2), aby zřídila tento kontrolní orgán, který měl bdít nad dodržováním požadavků stanovenými právními předpisy a postupy stanovenými vnitřními předpisy a zejména tedy měl akceptovat a aprobovat doporučení ČNB jakožto dohledového orgánu. Z tohoto důvodu je žalobce b) přesvědčen, že žalovaná 2) od samého počátku musela mít vědomost o tom, že porušuje zákon, že porušuje úřední sdělení ČNB, kdy tedy neoprávněně účtovala poplatky a náklady, které si se žalobcem b) nesjednala. Žalobce b) je přesvědčen, že žalovaná 2) od počátku jednala úmyslně a to s vědomím zkracovat plnění v případě plnění ze smlouvy, účtovat neoprávněně poplatky, které si nesjednala. Nerespektovala úřední sdělení, nerespektovala ani právní závěry finančního arbitra, který od roku 2014 opakovaně vyzýval žalovanou k ústním jednáním, v rámci kterých byla opakovaně žalovaná 2) upozorňována na to, že pojistné smlouvy jsou ze strany finančního arbitra shledávány jako neplatné. Jedná se tedy o nepoctivé jednání ve smyslu § 6 NOZ. Žalobce b) proto soudu navrhl, aby nález finančního arbitra nahradil tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci b) částku 146 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 125 600 Kč od 24.6.2019 do zaplacení. 2. Žalovaná 2) oproti tomu sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že pojistná smlouva je platná, neboť žalobce b) byl před uzavřením smlouvy seznámen se všemi zákonem vyžadovanými dokumenty a měl dostatek času seznámit se jak s pojistnou smlouvou, tak i s pojistnými podmínkami a to včetně obchodních podmínek. Uvedla, že žalovaný nárok není oprávněný, protože veškeré plnění, které žalobce b) mohl získat, již získal v řízení u finančního arbitra, přičemž dokonce získal i více, a to proto, že v tomto řízení lze vlastně co do nepromlčené částky posuzovat a přiznat pouze plnění žalobce b) do data 28.6.2017, neboť následující dvě zaplacená pojistná plnění z 11.7.2018 a 24.7.2018 nemohla být předmětem správního řízení před finančním arbitrem a tudíž je nelze projednat ani v tomto řízení podle části V o.s.ř. Dále tvrdil, že v předmětné věci je namístě se nejprve zabývat otázkou promlčení, tato námitka byla vznesena ze strany žalované 2) a Nejvyšší soud ČR standardně ve své ustálené judikatuře říká, že je namístě nejprve řešit z důvodu efektivnosti řízení právě otázku promlčení a až poté se zabývat dalšími tvrzeními, která se týkají detailů vzneseného nároku. V předmětné věci byla pojistná smlouva uzavřena dne 27.6.2011. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozh. sp. zn. 28Cdo 2598/2020 vyplývá, že námitky, které byly vzneseny proti této pojistné smlouvě, vlastně byly jasné již v době jejího podpisu, a tudíž nebylo namístě váhat a čekat dalších sedm let s tím, až žalobce b) podá návrh k finančnímu arbitrovi. K žalobcem b) tvrzené nemravnosti námitky promlčení žalovaná 2) odkázala na rozhodnutí NS ČR ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399, kde je uvedeno, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Procesně pak žalovaná 2) namítala, že finanční arbitr řádně v souladu se správním řádem nerozšířil (a v námitkovém řízení již ani rozšířit řádně nemohl) předmět sporu o nově dojité platby na pojistném a přesto automaticky tyto platby při svém rozhodování zohlednil, přestože takový předmět sporu neodpovídal záhlaví nálezu ani rozhodnutí o námitkách. 3. Finanční arbitr ve vyjádření k žalobě plně setrval na svých závěrech učiněných v dané věci, včetně závěru o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku s tím, že nelze oddělit neplatná ujednání o nákladech a rizikovém pojistném od ostatních smluvních ujednání a zároveň u zastavovacích výroků odkázal na odůvodnění svého nálezu. 4. Soud nejprve na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní a) vůči žalobci b) ze dne 10.3.2021 zastavil výrokem I. řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., když žaloba byla vzata zpět před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně a) se svou žalobou domáhala nahrazení téhož nálezu finančního arbitra č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne 30.7.2019 ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 30.10.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 a to tak, že nově mělo být soudem rozhodnuto zamítavým výrokem o určení neplatnosti smlouvy a dále o zamítnutí návrhu žalovaného 1) na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 132 400 Kč. Soud tak dále projednával pouze žalobu žalobce b) proti žalované 2). 5. Soud dospěl k závěru, že žaloba v projednávané věci byla podána včas (§ 247 odst. 1 o.s.ř.) osobou oprávněnou (§ 246 odst. 1 o.s.ř.) po vyčerpání všech opravných prostředků (§ 247 odst. 2 o.s.ř.), žalobu projednal v mezích, v nichž se žalobce b) domáhal projednání věci před soudem (§ 250f odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl o sporu správně, žaloba je proto důvodná, a rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno (§ 250i o.s.ř.), tedy žalobu žalobce b) zamítl. Soud při dokazování vyšel primárně z dokazování provedeného v řízení před finančním arbitrem, když ve smyslu ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění správního orgánu. Vlastní dokazování soud provedl níže označenými listinnými důkazy. 6. Před finančním arbitrem, byla vy