21 C 44/2018-135 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal zaplacení náhrady platu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s úrokem z prodlení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení z náhrady platu ve výši [částka] a náhrady škody za neposkytnuté stravenky v období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnancem žalované s tím, že žalovaná dala žalobci výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce, na základě níž měl pracovní poměr žalobce skončit dne [datum], v důsledku pracovní neschopnosti žalobce od [datum] do [datum] byla výpovědní doba prodloužena o 14 dnů a pracovní poměr tak měl skončit až dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru byla neplatná. Žalobci tak přísluší náhrada platu za období od [datum] do [datum] s tím, že rozhodným obdobím pro výpočet náhrady platu je 4. čtvrtletí 2014, přičemž výše průměrného hodinového výdělku v souladu s údajem uváděným žalovanou na výplatních lístcích v 1. čtvrtletí 2015 činí [částka], žalobci tak vznikl nárok na náhradu platu za rozhodné období ve výši [částka], žalovaná žalobci z tohoto titulu uhradila pouze částku [částka]. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení, jež vypočítal z úroků z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad platů, které měla žalovaná žalobci hradit ve výplatním termínu 10. dne následujícího kalendářního měsíce. Dále žalobce požadoval náhradu škody spočívající v tom, že v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru nebyl žalobci vyplacen příspěvek na stravenky, který pro rok 2015 dle kolektivní smlouvy činil [částka] za každý pracovní den a pro rok 2016 činil [částka] za každý pracovní den. 2. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobcem dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu, dne [datum] žalobci doručila výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, jež byla následně shledána soudy jako neplatnou. Žalovaná zaslala žalobci náhradu platu, přičemž vycházela z průměrného výdělku žalobce za rozhodné období. Žalovaná nesouhlasí s placením úroků z prodlení, když tyto nelze počítat dříve, než žalobce svůj nárok řádně vyčíslil. Žalovaná řádně vypočetla náhradu platu, jež žalobci uhradila, rovněž nesouhlasila s úhradou škody v podobě neuhrazeného příspěvku na stravování, neboť nárok na tento příspěvek má dle vyhl. č. 430/2001 Sb., pouze ten, kdo odpracoval alespoň 3 hodiny, což však nebyl případ žalobce. S ohledem na výše uvedené navrhla zamítnutí žaloby. Při ústním jednání dne [datum] žalovaná nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] výslovně uznala. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně části úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částek [částka] za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení, za období od [datum] do zaplacení a za období od [datum] do zaplacení, dále omezil žalobní požadavek ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení na částku [částka] a naopak rozšířil žalobní požadavek na náhradu platu na částku [částka]. Usnesením ze dne [datum] soud výrokem I. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil a výrokem II. tohoto usnesení připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem v podání ze dne [datum]. 4. Mezi účastníky řízení bylo nesporné následující. Žalobce uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu dne [datum], dne [datum] převzal žalobce výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce a následně byla tato výpověď pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. [číslo jednací] určena neplatnou. Žalovaná stanovila žalobci náhradu platu za období od [datum] do [datum] částkou [částka] hrubého, oproti této částce„ započetla“ žalobci v minulosti vyplacené odstupné a tuto částku žalobci uhradila (čistého [částka]). 5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31.1.2019, č.j. 21 C 44/2018-66 tak, že výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částek představujících doplatky náhrady platů vždy od 11. dne následujícího měsíce, dále výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s požadovaným úrokem z prodlení, dále výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a naopak výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], výrokem V. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši [částka] a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. V odůvodnění rozsudku soud dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok dle § 69 odst. 1 zákoníku práce na náhradu platu v období od [datum] do [datum] s tím, že pro určení průměrného výdělku žalobce bylo rozhodným obdobím dle § 354 odst. 1 zákoníku práce čtvrté čtvrtletí roku 2014 jakožto předchozí kalendářní čtvrtletí. Při určení průměrného výdělku soud vyšel po provedeném dokazování ze skutkových zjištění, že žalobce v rozhodném období odpracoval celkem 376 hodin (136+152+88) a byl mu vyplacen plat včetně osobního ohodnocení a odměn celkem ve výši [částka] (říjen [anonymizována dvě slova]; listopad [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tj. [anonymizována dvě slova]; prosinec [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Soud dospěl k závěru, že odměna, jež byla žalobci vyplacena s platem za měsíc listopad byla odměnou pololetní, nikoli odměnou čtvrtletní, když vyšel z přípisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Průměrný hodinový výdělek žalobce za rozhodné období tak dle soudu činil [částka], přičemž náhrada platu za každý kalendářní měsíc v rozhodném období tak odpovídá násobku počtu pracovních hodin připadajících na daný kalendářní měsíc a částky [částka]. Žalobci tak dle soudu vznikl nárok na náhradu platu za celé období ve výši [částka] a vzhledem k částečnému plnění žalované po započtení odstupného, tak činil nedoplatek [částka] (výrok I.) a naopak nárok na doplatek [částka] žalobci nevznikl (výrok II.). Pokud jde o požadavek ohledně kapitalizovaného úroku, pak soud zdůvodnil, že žalovaná poskytla žalobci náhradu platu ve výši [částka] připsáním na účet žalobce až dne [datum], tudíž z této části náhrady platu má žalobce nárok na úrok z prodlení za dobu od splatnosti jednotlivých náhrad platu do dne [datum], přičemž soud posoudil započtení částky [částka] z titulu poskytnutého odstupného žalovanou jako platné započtení dle § 1982 občanského zákoníku, přičemž účinky započtení nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými, tudíž žalobci vznikl nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši [částka] (výrok III.). Výrok IV. a V. tohoto rozsudku nabyl právní moci dne [datum]. 6. Proti výroku II. a VI. podal odvolání žalobce s tím, že spatřoval nesprávnost postupu soudu v tom, že soud zahrnul do výpočtu průměrného výdělku za rozhodné období pouze jednu polovinu poskytnuté mimořádné odměny, když vyšel pouze z tvrzení žalované, nikoli z řádně zjištěného skutkového stavu, když soud I. stupně nezohlednil, že sama žalovaná při poskytování plnění odvozených z průměrného výdělku vycházela z výše hodinového průměrného výdělku uvedeného na výplatních lístcích, a to ve výši [částka]. Naopak žalovaná podala odvolání do výroků I., III. a VI. s odůvodněním, že žalovaná se domnívá, že soud měl při započítávání odstupného do náhrad platu postupovat tak, že odstupné měl započítávat jako náhradu platu od března 2015, kdy bylo odstupné fakticky vyplaceno, postupně až do jeho plného započtení. V tomto případě by totiž odstupné náhradu platu žalobce vypočtené soudem za měsíce březen až červenec 2015 pokrylo v plné výši a za měsíc srpen 2015 v částečné výši [částka]. Žalobce totiž v této době ve své výplatě (náhrady platu) nebyl krácen. 7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.6.2019, č.j. 23 Co 154/2019-101 odvolací soud zrušil rozsudek zdejšího soudu ve vyhovujících výrocích I. a III. o věci samé, v zamítavém výroku II. o věci samé a ve výroku VI. o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že zdejší soud správně shledal, že základ nároku na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce je dán, avšak odvolací soud považoval za předčasný dílčí právní závěr soudu I. stupně o výši průměrného výdělku pro účely náhrady platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Soud I. stupně totiž vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, jelikož v řízení nebylo náležitě objasněno, zda v listopadu 2014 žalobci vyplacená odměna ve výši [částka] je odměnou měsíční, jak uvedl žalobce k dotazu soud