23 C 80/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se ve své žalobě podané dne [datum] domáhala zaplacení pohledávky, kterou vyplatil zaměstnancům dlužníka v souladu se zákonem č. 118/2000 Sb. v celkové výši 2 865 462 Kč. Následně se podle ustanovení § 203 odst. 1 Insolvenčního zákona domáhal vyplacení této částky u žalovaného. V žalobě uvedla následující rozhodné skutečnosti: Na dlužníka [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) [IČO] se sídlem [adresa], na jehož základě bylo vyhláškou tohoto krajského soudu ze dne [datum] zahájeno insolvenční řízení, které je vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] daný krajský soud rozhodl o úpadku dlužníka. Usnesením č. j. [spisová značka] – [anonymizováno] byl následně prohlášen konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Ing. [jméno] [příjmení]. Ta byla [datum] odvolána a následně ustanovena insolvenční správkyně [celé jméno žalované]. Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele na žalobce přešly do výše vyplacených a odvedených peněžních prostředků (ustanovení § 8 a 9) mzdové nároky zaměstnanců, které mají vůči zaměstnavateli – dlužníku. Žalobce jako věcně a místně příslušný Úřad práce na základě žádostí o uspokojení mzdových nároků a dlužníka mzdové nároky. Žalobce vyplatil zaměstnancům dlužníka v souladu se zákonem č. 118/2000 Sb. mzdové nároky, provedl srážky a odvody podle zvláštních předpisů v celkové výši 2 865 462 Kč. Následně podle ustanovení § 203 odst. 1 Insolvenčního zákona žalobce řádně uplatnil svoji pohledávku u žalovaného. Žalovaný dopisem ze dne [datum] oznámil žalobci, že se mu jeho pohledávka jeví jako promlčená a jako taková nebude v insolvenčním řízení uspokojena. Na to žalobce reagoval výzvou a předžalobní upomínkou, v níž vyjádřil nesouhlas s promlčením s tím, že má zato, že se v daném případě jedná o desetiletou promlčecí lhůtu, která je dosud zachována. Žalobce argumentoval žalovanému, že za situace, kdy zaměstnavatel Úřadu práce vykázáním podle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. uzná dluh co do důvodů i výše, což je fakticky obsahem takového úkonu, byť není nazván uznání dluhu) došlo i k faktickému uznání dluhu ve smyslu § 639 OZ a promlčecí lhůta se tak změnila z tříleté na desetiletou. Podle ustanovení § 203 odst. 1 Insolvenčního zákona žalobce uplatnil svoji pohledávku u žalovaného a současně ho vyzval k její úhradě, a to oznámením o nároku Úřadu práce a výzvou k úhradě částky 2 865 462 Kč ze dne [datum]. Toto oznámení bylo doručeno žalovanému prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Předžalobní upomínka byla doručena žalovanému do datové schránky [datum] a zaslána na vědomí [název soudu]. Žalovaný dlužné finanční prostředky žalobci do dnešního dne neuhradil. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě tj. (insolvenční správkyně [celé jméno žalované]) uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Uplatněnou pohledávku považuje za pohledávku za majetkovou podstatou, resp. pohledávku postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. c) Insolvenčního zákona (pohledávky státu – Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních předpisů). Žalobcem uplatněné pohledávky vznikají výplatou náhrady mzdy. Ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele jednoznačně vztahuje vznik pohledávky žalobce k okamžiku výplaty náhrady mzdy. Citace:„ Na Úřad práce České republiky přechází do výše vyplacených a odvedených peněžních prostředků § 8 až 10 mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní Úřad práce pohledávky jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení“. Žalobce netvrdí, kdy tento okamžik nastal, ale ze žalobcem uváděných dat splatnosti jednotlivých pohledávek vyplývá, že poslední datum splatnosti je [datum]. Uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou je ze dne [datum]. Uplatněním pohledávek za majetkovou podstatou dle § 203 Insolvenčního zákona nedochází ke stavení promlčecí doby, tento závěr je potvrzen i konstantní judikaturou. S ohledem na shora uvedené se uplatní obecná úprava promlčení dle právní úpravy účinné v době vzniku, resp. splatnosti uplatněných pohledávek, tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, konkrétně § 100 ve spojení s § 101, tj. uplatněné pohledávky se promlčely uplynutím tříleté promlčecí doby. Dle žalobce došlo k přerušení promlčení a běhu desetileté promlčecí lhůty v důsledku uznání dluhu ze strany dlužníka – zaměstnavatele, k němuž mělo dojít doložením (vykázáním) dlužných mzdových nároků. Dle úpravy účinné v době tvrzeného uznání, tj. § 558 zákona [číslo]„ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval“. Dle § 110 o.z.„ Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo, byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty“. Úkon zaměstnavatele, kterým plnil zákonnou povinnost dle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. nelze považovat za uznání dluhu dle citovaných předpisů. Předně zaměstnavatel dlužníka nebyl v okamžiku„ vykázání“ dlužníkem žalobce, mezi ním a žalobcem neexistoval dluh, který by bylo možné uznat (pohledávka žalobce vznikla, jak je uvedeno výše, až výplatou mzdových nároků jednotlivým zaměstnancům) a ani obsah vykázání nelze interpretovat jako uznání dluhu, když žádný takový projev vůle z textu vykázání nevyplývá. 3. Do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované [právnická osoba] podle ustanovení § 93 o.s.ř., vedlejší účastník ve svém vyjádření vznesl námitku promlčení celé pohledávky. Tuto námitku promlčení zdůvodnil tím, že pohledávka byla v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku uplatněna jako pohledávka postavená naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1, písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. Insolvenčního zákona ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od pohledávek přihlašovaných se tak na ni nevztahuje ustanovení § 173 odst. 4 Insolvenčního zákona, tj. uplatněním pohledávky nedošlo ke stavení promlčecí lhůty a pohledávka se promlčuje ve standardní tříleté promlčecí lhůtě. Argumentace žalobce, že pohledávka promlčená není nemůže obstát. Jednak z toho důvodu, že žalobce nebyl v době, kdy mu dlužník zaslal vykázání podle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. dlužníka. Pohledávka v době zaslání vykázání podle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. ještě neexistovala. Vykázání podle § 7 zákona [číslo] neobsahuje vyjádření příslibu zaplatit dluh. 4. Uznání dluhu dle § 558 zákona 40/64 Sb. ve znění pozdější pozdějších předpisů (tj. tehdy účinného právního předpisu) je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Už proto je jakékoliv uznání vyloučeno. Písemné vykázání dlužných mzdových nároků, kterému žalobce nesprávně přisuzuje účinky uznání dluhu, je zaměstnavatel povinen dle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. zaslat krajské pobočce Úřadu práce na výzvu učiněnou v návaznosti na uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců. Teprve poté, co krajský Úřad porovná uplatněné nároky s písemným vykázáním, přistoupí dle § 8 uvedeného zákona k uspokojení mzdových nároků zaměstnanců a teprve tehdy tak vzniká pohledávka Úřadu práce ve smyslu § 169 odst. 1, písm. c) Insolvenčního zákona. Dlužník nemohl vůči žalobci uznat dluh, neboť v době učinění předmětného právního jednání nebyl Úřad práce [anonymizováno] [pobočka] věřitelem. 5. Podle shora uvedeného je možné uznat dluh až poté, co vznikl. Pohledávka vznikla teprve po předložení písemného vykázání a je vyloučeno, aby toto písemné vykázání bylo platným uznáním dluhu a způsobilo tak vznik nové desetileté promlčecí lhůty pohledávky. Jednou z náležitostí uznání dluhu ve smyslu § 558 starého občanského zákoníku je rovněž vyjádření příslibu zaplatit dluh. Vzhledem k tomu, že písemné vykázání dlužných mzdových nároků takový příslib neobsahuje, nelze na něj hledět jako na uznání dluhu. S ohledem na výše uvedené je nepochybné, že ve vztahu k pohledávce nedošlo k uznání dluhu ve smyslu § 558 OZ a nepočala tak běžet nová desetiletá promlčecí lhůta dle § 110 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že poslední část pohledávky byla v předmětném insolvenčním řízení uplatněna již v dubnu 2013, je zjevné, že pohledávka je téměř 5 let promlčena. Nad rámec shora uvedeného vedlejší účastník odkazuje na rozhodovací praxi nadepsaného soudu v obdobných věcech, konkrétně na rozhodnutí nadepsaného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tímto rozhodnutím vedeným v řízení v obdobné věci, kde vedlejší účastník vystupoval na straně žalující, byla žaloba zamítnuta v rozsahu námitky promlčení vznesené žalovanou. 6. Účastníci učinili nesporným, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou a ro