30 C 177/2020-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 8. 2020, podanou dne 28.8.2020 k místně nepříslušnému soudu, který po právní moci výroku o vyslovení své místní nepříslušnosti věc postoupil zdejšímu soudu, domáhá proti žalované, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 6 660 000 Kč a umožnění eutanazie s tím, že škoda mu byla způsobena tak, že žádal žalovanou o ustanovení advokáta k zastoupení před Evropským soudem, však neúspěšně, ač v jiné věci ze dne 27. 2. 2020 mu bylo vyhověno. Rozhodnutí bylo žalovanou vydáno, ač moc dobře žalovaná věděla o jeho zdravotním stavu, žalovaný je těžce nemocný člověk. 2. Řízení ve věci návrhu žalobce na povolení eutanazie bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 9. 2020, č. j. 8 C 154/2020-15 jako řízení o přivolení k zásahu do integrity. 3. Rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 5.8. 2020, [číslo jednací], bylo k žádosti žalobce ze dne 24.6. 2020 rozhodnuto tak, že se žalobci neurčuje advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona o advokacii. Toto rozhodnutí bylo vydáno přesto, že žalobce dle svého přesvědčení splňoval veškeré zákonné předpoklady a na určení advokáta mu tak vzniklo právo, v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále také jen jako „zákon o advokacii“), ve spojení s ustanovením § 18c zákona o advokacii. Právo žalobce na určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby tak žalovaná svým postupem porušila a dopustila se tak protiprávního jednání, v jehož důsledku žalobci vznikla žalobou uplatněná škoda. 4. Žalobce zdůraznil, že se svým žalobním podáním ze dne 25.8. 2020 nedomáhá přezkumu rozhodnutí žalované, vydaného na základě § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, resp. ani z obsahu podané žaloby, ani z jejího petitu nevyplývá, že by se žalobce předmětným podáním takového přezkumu domáhal. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení odškodnění ve výši 6, 660.000 Kč s příslušenstvím. Vztah mezi žalobcem a žalovanou je tak vztahem civilněprávním, založeným žalobcem tvrzenou odpovědností žalované za jemu způsobenou škodu. Pro rozhodnutí věci je tak dle názoru žalobce věcně příslušným soud okresní, resp. v dané věci obvodní soud. 5. Žalobce je přesvědčen o tom, že v důsledku výše uvedené protiprávního jednání, resp. rozhodnutí žalované mu bylo fakticky znemožněno obrátit se řádně se svým podnětem k Evropskému soudu pro lidská práva, a tedy byl krácen na svém právu na spravedlivý proces. Dotčen se žalobce cítí i ve svých osobnostních právech, když zejména v odůvodnění rozhodnutí žalované je žalobce označován jako osoba zneužívající institutu bezplatné právní služby. Tato tvrzení považuje žalobce za dehonestující a nepravdivé. Protiprávní jednání žalované však mělo nepříznivý dopad zejména na zdravotní stav žalobce, včetně jeho zdraví psychického. Žalobce trpí těžkou posttraumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, změnami osobnosti po psychiatrickém onemocnění. Žalobce vnímá velmi úkorně jakoukoliv skutečnost, kterou považuje za nespravedlnost, porušení práva na spravedlivý proces, jako pokračující útisk a protiprávní jednání vůči jeho osobě ze strany státu, jeho orgánů, jakož i dalších osob. Do této kategorie spadá i výše uvedené protiprávní jednání žalované. V jejím důsledku došlo u žalobce k zhoršení jeho psychického stavu, objevila se recidivující depresivní dekompenzace se suicidálními projevy. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a zhoršením zdravotního stavu žalobce je pak patrná i z časové souslednosti, když k značné psychické dekompenzaci žalobce došlo bezprostředně poté, co se seznámil s výše uvedeným rozhodnutím žalované a jako přímý následek tohoto rozhodnutí. K příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a zhoršením zdravotního stavu žalobce, resp. k prokázání tvrzeného zhoršení zdravotního stavu, navrhuje žalobce provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. 6. Žalobcem uplatněná škoda pak představuje škodu na zdraví, spočívající zejména v zhoršení psychického stavu žalobce. Uplatňovaná výše újmy vychází zejména s žalobcova subjektivního vyčíslení utrpěné újmy, když pro její konkrétní kvantifikaci navrhuje žalobce vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. 7. O vzniklé újmě se žalobce dozvěděl v průběhu měsíce srpna 2020, kdy se u něho projevilo zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku shora uvedeného protiprávního postupu žalované. 8. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby.Ve stručnosti odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a popřela, že by žalobci způsobila zhoršení zdravotního stavu. 9. Soud zjistil z těchto listinných důkazů: Posudek o invaliditě OSSZ Pardubice ze dne 16.2.2016, Rozhodnutí Úřadu práce ČR- krajská pobočka v Pardubicích ze dne n 4.12.2019, lékařská zpráva ortopeda MUDr. [příjmení] ze dne 3.3.2020, lékařská zpráva MUDr. [příjmení] z psychiatrického odd. [příjmení] krajské nemocnice ze dne 4.3.2011, že žalobce již v roce 2016 trpěl chronickou těžkou traumatickou poruchou, chronickou těžkou sociální fobií, recidivující depresivní dekompenzace se suicidiálními projevy a změnou osobnosti po psychiatrickém onemocnění a těžkým poškozením levého kolenního kloubu a jde o osobu s funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ode dne 1.9.2019 trvale, z psychiatrického hlediska není žalobce schopen žádné výdělečné činnosti.Žalobce byl v psychiatrické léčbě od května 1998. 10. Dále soud zjistil z Usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 744/20, že ústavní stížnost stěžovatele [celé jméno žalobce], zastoupeného xanon-2x proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2019 č. j. 11 Co 396/2019-502 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2019 č. j. 15 C 260/2013-491, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, byla odmítnuta. Žalobce jakožto stěžovatel se po vedlejší účastnici žalobou domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") náhrady nemajetkové újmy, v řízení byl zastoupen opatrovníkem - advokátem. Poté, co byl stěžovatel vyzván Nejvyšším soudem k zaplacení soudního poplatku ve výši 7 000 Kč v řízení o dovolání, stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel uvedl, že jeho jediným příjmem je příspěvek na mobilitu a invalidní důchod, který je mu nadto vyplácen po provedení exekučních srážek. V roce 2012 daroval byt zoologické zahradě ve [příjmení] [příjmení], avšak jde o období před více než 7 lety, a obvodní soud by proto k uvedené majetkové dispozici neměl přihlížet. Nadto má-li stěžovatel dluhy, uvedený byt by zřejmě nebyl býval zůstal v jeho vlastnictví. Po odečtení nutných výdajů mu zůstane 4 235 Kč měsíčně, je odkázán na finanční podporu svých přátel, je zadlužený. 11. Ústavní soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že obvodní soud dospěl k závěru, že aktuální poměry stěžovatele odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků, avšak uvedl, že poplatková povinnost stěžovatele se vztahuje jen k jedinému výroku, proti kterému není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), o čemž byl poučen. Proto jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je osvobození od soudního poplatku za uvedené situace vyloučeno. Městský soud v Praze svým napadeným usnesením k odvolání stěžovatele potvrdil usnesení obvodního soudu. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že stěžovatelovy poměry ani neodůvodňují osvobození od soudního poplatku, neboť nelze důvodně tvrdit, že stěžovatelovy poměry mu neumožňují zaplatit 7 000 Kč za soudní poplatek, rozdal-li dříve dobrovolně částku 1 700 000 Kč. 12. Jde-li o přezkum rozhodnutí o osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků, Ústavní soud opakovaně uvádí, že samotné řízení o osvobození od soudních poplatků, přestože se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, spadá zásadně do sféry obecných soudů, a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry (srov. Usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)). Prostor pro případný zásah Ústavního soudu se otevírá pouze, vykazuje-li rozhodnutí obecných soudů prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo nevyplývá-li žádným způsobem, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro jeho zásah ve věcech osvobození od soudních poplatků může být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp