39 C 57/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody ve výši 1 267 800 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMVC“). Žalobkyně uplatnila dne [datum] u Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek], ve smyslu ust. § 9 odst. 6 ZMVC nárok na vydání nemovitých věcí, které jí byly v době nesvobody bez náhrady odňaty státem, a které zůstaly i nadále ve vlastnictví České republiky. Žalobkyně takto uplatnila nárok na vydání pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí]; a dále pak pozemku evidovaného stále ještě v pozemkových knihách pod [číslo]. Jedná se o nemovitosti zemědělského charakteru. Dne [datum] vydal Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad v [obec], své rozhodnutí č.j.: [číslo] [spisová značka], kterým se žalobkyni nárokované pozemky nevydávají; a to s ohledem na existenci výlukového důvodu uvedeného v ust. § 8 odst. 1 písm. e) a f) ZMVC. Proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu podala žalobkyně dne [datum] ke [název soudu] žalobu dle části páté zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), kterou se domáhala nahrazení předchozího negativního rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tak, že se jí předmětné pozemky vydávají. Poté vzala svou žalobu částečně zpět, přičemž v závěru řízení se domáhala vydání toliko pozemku [anonymizováno] [číslo]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [spisová značka], bylo žalobě vyhověno, a to s výrokem, že se žalobkyni pozemek [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí] vydává. Účastník řízení (Státní pozemkový úřad) proti rozsudku nepodal odvolání; výrok o vydání pozemku tedy nabyl právní moci dne [datum]. Při snaze o výkon rozhodnutí nicméně žalobkyně zjistila, že pozemek, který má stát povinnost žalobkyni vydat, již neexistuje. Jak žalobkyně posléze zjistila, v průběhu civilního řízení o vydání pozemku účastník řízení, Státní pozemkový úřad, vydal dne [datum] rozhodnutí o schválení pozemkových úprav, č.j.: [anonymizováno] [číslo], které dne [datum] nabylo právní moci. Účinky zápisu této skutečnosti nastaly ke dni [datum] a zápis byl proveden dne [datum]. Na základě této skutečnosti Státní pozemkový úřad dne [datum] vydal rozhodnutí o výměně vlastnických práv v rámci komplexní pozemkové úpravy. Toto rozhodnutí tedy bylo vydáno po vyhlášení rozsudku [název soudu]; avšak ještě před jeho nabytím právní moci. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne [datum]. Účinky zápisu jsou v katastru nemovitostí vedeny ke dni [datum], přičemž na základě pozemkových úprav pozemek zanikl a namísto něj vznikly pozemky [anonymizováno] [rok], [rok], [rok] [anonymizováno] [rok]; z nichž ovšem žádný není ve vlastnictví státu - tedy povinné osoby ve smyslu ZMVC, která by měla povinnost pozemek vydat žalobkyni. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že shora uvedeným postupem Státního pozemkového úřadu došlo k výraznému zkrácení zejména majetkových práv žalobkyně, která proti Státnímu pozemkovému úřadu řádně a včas uplatnila svůj nárok na vydání pozemku [anonymizováno] [číslo] postupem dle ust. § 9, čímž vytvořila veškeré předpoklady pro jeho vydání. Vznesený nárok poškozené byl oprávněný, což bez jakýchkoliv pochybností vyplývá i z pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne [datum], proti kterému koneckonců ani Státní pozemkový úřad, jako účastník řízení, ničeho nenamítal. Přes tuto skutečnost Státní pozemkový úřad odepřel žalobkyni vydání předmětného pozemku a zejména v průběhu řízení před soudem počal připravovat provedení komplexních pozemkových úprav. [příjmení] přitom vědět, že předmětný pozemek je stižen blokací dle zákona o půdě., resp. v té době již blokací dle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi. Žalobkyně se domnívá, že v době, kdy byl nárok na vydání nemovitosti řádně a včas uplatněn a probíhalo řízení o tomto návrhu ve fázi řízení před soudem, neměl být tento pozemek již vůbec předmětem pozemkových úprav, neboť byl stižen blokací, přičemž jedním ze základních principů restitučních řízení je snaha o návrat v původní stav, tedy navrácení odňatého pozemku zpět oprávněné osobě. Žalobkyně vyčíslila svou majetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu při provádění pozemkových úprav na částku 300 Kč za 1 m2; s ohledem na výměru původní parcela o velikosti [výměra] se tedy jedná o celkovou částku 1.267.800 Kč. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že v [katastrální uzemí] byly dne [datum] zahájeny komplexní pozemkové úpravy. Pozemky ve vlastnictví státu, jejichž původními vlastníky byly církve, náboženské řády a kongregace byly v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., v platném znění (dále jen zákon o pozemkových úpravách) vedeny odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu. Řízení o pozemkových úpravách v [katastrální uzemí] vedla [příjmení] [jméno]. Dne [datum] rozhodl Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] rozhodnutím č.j. [číslo] [spisová značka] kromě jiných i o nevydání pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Do tohoto pravomocného rozhodnutí podala dne [datum] žalobu dle části páté o.s.ř. ke [název soudu]. Pobočce [obec] nebylo známo, že byla podána žaloba, o tomto stavu [příjmení] [jméno] žalobkyně neinformovala. Žalobkyně byla s postupem prací na Krajském pozemkovém úřadě průběžně seznamována a mohla do vypracovaného návrhu i vlastních rozhodnutí vydaných Pobočkou [obec] aktivně zasáhnout. Dne [datum] byl žalobkyní podepsán soupis nových pozemků. Podepsaný soupis nových pozemků [list vlastnictví] byl zapracován do kompletního návrhu Krajského pozemkového úřadu, jehož řádné vystavení proběhlo na Městském úřadu [obec] a na Pobočce [obec] v období od [datum] do [datum]. K vystavenému návrhu neuplatnila žalobkyně žádné námitky ani připomínky. Následně bylo vydáno Rozhodnutí o schválení návrhu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] a Rozhodnutí o výměně vlastnických práv, zrušení nebo zřízení věcného břemene a určení výše úhrady a lhůty podle ust. § 10 odst. 2 zákona ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Proti Rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav nebylo ze strany žalobkyně podáno žádné odvolání. Při zpravování návrhu komplexních pozemkových úprav [obec] bylo vždy vycházeno z aktuálně platného operátu katastru nemovitostí. Ze shora uvedeného je zřejmé, že tvrzení žalobkyně, že svá práva nemohla uplatnit, neboť s ní nebylo jednáno jako s účastníkem předmětného řízení, se nezakládá na pravdě. V důsledku rozhodnutí vydaných v řízení o komplexních pozemkových úpravách v k.ú. [obec] tak došlo k zániku parcely [anonymizováno] [číslo] v [katastrální uzemí], stát nevlastnil v uvedeném katastrálním území pozemky, které by bylo možné považovat za pozemky, na které lze pohlížet jako na pozemky církevní, a nemohl být tak proveden do KN zápis na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], neboť pozemek [anonymizováno] č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] v době, kdy žalobkyně usilovala o výkon rozhodnutí již nebyl součástí Katastru nemovitostí. Žalovaná je toho názoru, že tvrzený nesprávný úřední postup je postupem, který přímo vyústil v rozhodnutí. Žalobkyně neuvádí takový nesprávný úřední postup, jenž by jí bez ohledu na výsledek řízení přivodil škodu. Je zřejmé, že daný postup vedl k vydání správního rozhodnutí, na jehož základě je vlastníkem předmětného pozemku jiná osoba, v důsledku čehož se vlastnictví předmětného pozemku žalobkyně nemůže domáhat. Vznik škody je v daném případě spojován s nesprávným úředním postupem, který nalezl svůj odraz v obsahu shora uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o komplexních pozemkových úpravách. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí. Nejvyšší soud se ve své judikatuře již také zabýval otázkou posuzování zákonnosti rozhodnutí v odškodňovacím řízení, proti nimž již není přípustný opravný prostředek, a to i v případě, v němž by šlo o rozhodnutí prvostupňové. I při využití veškerých prostředků nápravy je nutné připustit, že konečné rozhodnutí může být objektivně nesprávné. Za těchto okolnosti však stát za případnou škodu, způsobenou tímto rozhodnutím, odpovědnost nenese. Ze zákona nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobcům přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnuti, proti nimž (fakticky) brojí, nebyla zrušena či změněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009 nebo 30 Cdo 2118/2020-127 ze dne 2. 12. 2020). 3. Strany učinily nesporný tento skutkový stav: 4. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u Státního