64 C 61/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se na žalované žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení peněžité částky 6 102 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Žalovaná částka podle žaloby představuje nezaplacené pojistné za vozidlo tov. zn. [příjmení], [registrační značka] ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. Podle ustanovení § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.”) vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle ustanovení § 114b odst. 4 o. s. ř. usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (zákonný odkaz na ustanovení § 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 30 Cdo 2602/2004). Podle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. V dané věci byla žalovaná vyzvána usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo doručeno do vlastních rukou ustanovené opatrovnice žalované dne [datum], k vyjádření ve věci ve formě tzv. kvalifikované výzvy podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. Současně byla poučena i o následcích nevyjádření se k této kvalifikované výzvě. I přes uvedené poučení se žalovaná ve věci nevyjádřila. Daná věc je věcí, ve které je možno uzavřít soudní smír, neboť to nezakazuje žádné zákonné ustanovení a nevylučuje to ani povaha věci. Na základě těchto skutečností soud shledal, že jsou naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání (ustanovení § 153a o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradila, je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a má tak povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 6 120 Kč dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby. S ohledem na výše uvedené soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), jelikož předmětem řízení je peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem žalobcem opakovaně podaným na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 200 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby a náhrady za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 %. Výrok o místu plnění (k rukám advokáta) vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.).