13 C 127/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33.750 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), z titulu náhrady nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vznik újmy žalobce přisuzoval nepřiměřené délce řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018. Správní řízení, zahájené k návrhu žalobce dne [datum], proti instituci [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], bylo skončeno rozhodnutím finančního arbitra ze dne 16. 4. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 (také jen„ rozhodnutí o námitkách“), kterým se finanční arbitr vypořádal s námitkami proti nálezu ze dne 30. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 (také jen„ nález“). V řízení, které trvalo více než 25 měsíců, finanční arbitr posuzoval otázku (ne) platnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] otázku vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že finanční arbitr nevydal rozhodnutí v přiměřené„ lhůtě“, žalobce s návrhem na zahájení řízení finančnímu arbitrovi předložil veškeré nezbytné podklady k řízení, očekával, že finanční arbitr spor rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90denní lhůtě od shromáždění podkladů. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, nález vydal až dne [datum] (lhůta k vydání nálezu začala finančnímu arbitrovi běžet dne [datum]). Vyzývání žalobce k odstranění vad návrhu nemá pro posouzení věci význam, neboť výzva finančního arbitra nedetekovala žádné vady návrhu bránící jeho projednání. Žalobce i instituce podali proti nálezu námitky, ani o těch však finanční arbitr nerozhodl v zákonné lhůtě 30 dnů (finanční arbitr měl o námitkách doručených dne [datum] rozhodnout nejpozději do [datum]). Žalovaná konstatovala nesprávný úřední postup dopisem ze dne [datum], s tím, že délku řízení 25 měsíců je možné považovat za nepřiměřenou. Současně se žalovaná omluvila žalobci za to, že ze strany finančního arbitra došlo v řízení k dílčím průtahům a že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Ve vztahu k požadavku na odškodnění nemajetkové újmy peněžitým zadostiučiněním žalobce uvedl, že finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky,„ v důsledku které“ finanční arbitr udržoval žalobce po„ extrémně dlouhou dobu“ v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobce se přitom na finančního arbitra obracel v „ obtížné životní situaci“ – měl„ důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění“, obával se, že by mohl přijít o investované prostředky. [příjmení] se přitom týkal pro žalobce významné výše finančních prostředků – 173.324 Kč. Řízení žalobce zatěžovalo psychicky, časově, přitom řízení před finančním arbitrem mělo žalobci ušetřit, resp. úřad finančního arbitra byl zřízen za účelem šetření času a financí spotřebitelů. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by podle rozhodovací praxe soudů měl vést k přiznání zadostiučinění peněžitého. To žalobce vyčíslil v žalobě na 33.750 Kč, k této částce dospěl tak, že uvažoval částku 15.000 Kč za jeden rok řízení, za„ očekávanou dobu řízení“, tj. za 5 měsíců, snížil kompenzaci o 50 %, za navazujících 20 měsíců požadoval kompenzaci v částce 1.250 Kč za každý jeden měsíc; žalobce přistoupil k navýšení základní částky o 10 % za to, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužit lhůtu k vydání nálezu, a o dalších 10 % za to, že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobního požadavku s tím, že konstatování porušení práva žalovanou a omluva jsou dostačující. Délka řízení se jeví, vzhledem k rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, přiměřenou. Žalovaná detailně popsala průběh řízení před finančním arbitrem, poukázala na to, že sám žalobce podstatným způsobem přispěl k celkové délce řízení (neposkytoval finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost - podal vadný návrh, až po výzvě k seznámení s podklady pro rozhodnutí, v průběhu námitkového řízení, doplňoval svou argumentaci a navrhoval další dokazování, bylo nutné jej opakovaně vyzývat k předložení potřebných důkazů k jeho tvrzením, sám opakovaně žádal finančního arbitra o prodloužení lhůty k podání doplňujících vyjádření). Naopak finanční arbitr jednotlivé úkony činil pravidelně. Délku trvání řízení je v kontextu popisovaného možné považovat za ještě přiměřenou. 3. V průběhu jednání soudu dne [datum] žalobce uvedl, že částečně mění své procesní stanovisko, čemuž odpovídalo částečné zpětvzetí žaloby, na nějž soud zareagoval ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) rozhodnutím o částečném zastavení řízení ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobce naopak setrval na žalobě tam, kde požadoval přisouzení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 19.993,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.993,20 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 4. Nově žalobce argumentoval tím, že dnem, kdy finanční arbitr měl k dispozici veškeré podklady nutné pro rozhodnutí o návrhu žalobce, byl den [datum]. Řízení před finančním arbitrem k návrhu žalobce nebylo řízením ojedinělým, finanční arbitr věděl, o co se jedná, jaké poklady potřebuje pro své rozhodnutí (před finančním arbitrem bylo v období od listopadu roku 2013 zahájeno celkem 809 řízení, což kontrastuje s toliko dvěma pravomocnými a jedním nepravomocným nálezem). Žalobce dvakrát žádal o prodloužení lhůty, prodloužil řízení o 30 dnů, nicméně finanční arbitr požadoval předložení výpisu za rok 2019 a tato potřeba důkazu byla zaviněna nečinností finančního arbitra (pokud by finanční arbitr rozhodl dříve, potřeba takovýchto důkazů by v řízení ani nevyvstala). Co se týče psychické a časové zátěže řízení před finančním arbitrem pro žalobce, žalobce byl samozřejmě zatížen, po dobu dvou let. [příjmení] vyhledávat (zbytečné) podklady, obstarat podklady bylo pro žalobce„ obtížné“ (podklady vztahující se k plnění žalobce v roce 2019, kdy tyto podklady žalobce obstarával v témže roce), podstatu obtíží žalobce nevysvětlil. Ač byly podle obsahu spisu finančního arbitra vykazovány úkony v podstatě každý měsíc, jednalo se často o administrativní úkony. Pokud žalobce na výzvu k seznámení s podklady pro rozhodnutí reagoval až podáním ze dne [datum], a to reakcí nikoli věcnou, ale toliko žádostí o poskytnutí podkladů ze spisu finančního arbitra, docházelo k „ horší komunikaci“ se žalobcem, žalobce se chtěl sám seznámit s obsahem spisu finančního arbitra a nemohl se dostavit do [obec]. Prodloužení lhůty k vydání nálezu je„ neúčinné“ - nelze totiž prodlužovat to, co již uplynulo. 5. Žalovaná na vysvětlení rozporu mezi stanoviskem žalované před zahájením sporu (kdy žalovaná konstatovala porušení práva žalobce v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem) a stanoviskem, které zaujala v řízení (vyznačujícím se odmítnutím existence odpovědnostního titulu s ohledem na přiměřenost délky řízení před finančním arbitrem), uvedla, že se z pohledu žalované jedná o hraniční posouzení věci. 6. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o postupu finančního arbitra z hlediska časového a obsahového, tedy nebylo sporu o tom, co vyplynulo ze soudem připojeného spisu finančního arbitra (apod. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018). 7. Na jeho podkladě pak soud učinil tyto dílčí závěry o skutkovém stavu: (i.) řízení před finančním arbitrem bylo k návrhu žalobce, zastoupeného advokátem, zahájeno dne [datum], přičemž žalobce se ve správním řízení domáhal proti instituci uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 114.526 Kč s úroky z prodlení; (ii.) žalobce byl v návaznosti na (finančním arbitrem zjištěné) vady návrhu vyzván k odstranění nedostatků návrhu, a to dne [datum], podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu finančního arbitra reagoval, a to mj. tím, že požadované podklady nemá k dispozici, a je proto na místě je vyžádat od instituce; (iii.) v dubnu roku 2018 finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření a k předložení potřebné dokumentace, instituce se v květnu roku 2018 vyjádřila a podklady předložila (poté, co požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty); (iv.) v červenci 2018 finanční arbitr vyzval žalobce ke zvážení dalšího procesního postupu, s ohledem na obranu instituce, na což žalobce reagoval v srpnu roku 2018, v tomtéž měsíci finanční arbitr vyzval navrhovatele a instituci, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro rozhodnutí; dne [datum] žalobce požádal o zaslání dokumentace v elektronické podobě, instituce se dne [datum] s podklady pro rozhodnutí seznámila; (v.) žalobce dne [datum] předložil finančnímu arbitrovi své vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, v němž uvedl, že tak činí poté, co dne [datum] obdržel v elektronické podobě spis, uvedl, že nadále platí pojistné, je na finančním arbitrovi, aby s ohledem na nutnost rozhodnout na základě skutkového stavu„ platného“ ke dni vydání rozhodnutí shromáždil podklady o v