13 C 197/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovaným solidární povinnost zaplatit žalobkyni částku 200.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanými dne [datum] rezervační smlouvu, na jejímž základě složila žalobkyně k rukám žalovaných rezervační zálohu ve výši 200.000 Kč. Účelem rezervační smlouvy bylo zajistit postoupení nájemní smlouvy z první žalované na žalobkyni, a to za ujednaných podmínek. Rezervační smlouva byla uzavřena na 15 dnů, přičemž v této době nedošlo k realizaci záměrů předpokládaných rezervační smlouvou. Žalobkyně vyzvala žalované k vrácení rezervační zálohy, žalovaní odmítli zálohu vrátit s tím, že na jejich straně nedošlo k pochybení. Žalovaní, ač upomenuti předžalobní výzvou odeslanou dne [datum], svůj dluh nesplnili. Dlužnickou solidaritu žalobkyně dovozovala ze smluvních ujednání v rezervační smlouvě. 2. První žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Druhý žalovaný se k žalobě vyjádřil odmítnutím žalobou uplatněného nároku. Uvedl, že k jeho rukám nebyly složeny žádné peníze, pokud byly složeny, tak žalované. Pokud je podepsán na rezervační smlouvě, takto bylo myšleno tak, že je podepsán jako jednatel žalované, takto to chápal, nemá s nájmem nic společného, nemohl nic postoupit, rezervovat. 3. Žalovaní se k ústnímu jednání nedostavili, svou neúčast neomluvili a nežádali o odročení jednání. Ústní jednání tak proběhlo v nepřítomnosti žalovaných. 4. Soud vyčerpal provedeným dokazováním důkazní návrhy žalobkyně (žalovaní žádné důkazní návrhy nevznesli). 5. Z rezervační smlouvy soud zjistil, že žalobkyně, v postavení zájemce první žalovaná v postavení nájemce a druhý žalovaný, ztotožněný datem narození a adresou bydliště, v postavení zprostředkovatele, dne [datum] ujednali, že žalovaní budou vyvíjet činnost směřující k uzavření dohody, na základě které se žalobkyně stane nájemcem nebytových prostor (nacházejících se v přízemí budovy [adresa], k.ú. [část obce], na adrese [adresa žalované]), za podrobněji rozvedených smluvních podmínek. V souvislosti s tím se žalobkyně zavázala složit k rukám žalovaných částku 200.000 Kč jako„ jistinu“ k vyjádření svého vážného zájmu. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že žalovaní přijali částku 200.000 Kč při podpisu smlouvy. Smluvní strany ujednaly odměnu za dosažení záměru předpokládaného smlouvou na částku 3, 800.000 Kč. Ze smluvních ujednání je dovoditelné, že složená záloha ve výši 200.000 Kč měla být započítána na část odměny. Smlouva byla uzavřena na dobu 15 dnů. Pro případ, že nedojde k uzavření předjímané dohody, jsou žalovaní povinni vrátit složenou zálohu ve výši 200.000 Kč nejpozději do tří dnů k rukám žalobkyně. 6. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že druhý žalovaný dne [datum] stvrdil svým podpisem převzetí částky 200.000 Kč od žalobkyně, coby„ rezervační zálohy“, přičemž v příjmovém pokladním dokladu je uvedena obchodní firma a další údaje ztotožňující první žalovanou. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne [datum] vyhotovil písemné upomenutí o zaplacení částky 200.000 Kč adresované žalovaným. 8. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že zástupce žalobkyně v období od [datum] do [datum] komunikoval ohledně nároků uplatněných žalobkyní v tomto řízení. 9. Podle ust. § 1721 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 10. Podle ust. § 548 odst. 1 věta první o. z., vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Podle ust. § 548 odst. 2 věta první o. z., podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. 11. Podle ust. § 1868 odst. 1 o. z., zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. Podle ust. § 1122 odst. 3 o. z., má se za to, že podíly jsou stejné. Podle ust. § 1871 odst. 1 o. z., každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. 12. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána důvodnou. 15. Co se týče závěru o skutkovém stavu, má soud na podkladě výsledků provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně předala dne [datum] žalovaným, ve shodě s písemným ujednáním, rezervační zálohu ve výši 200.000 Kč. Žalovaní se zavázali převzaté prostředky vrátit pro případ, že v době trvání rezervační smlouvy (tj. v době od [datum] do [datum]) nedojde k naplnění účelu (záměru) sjednané rezervační smlouvy. V řízení nebylo zjištěno, že by do [datum] (ostatně ani po tomto datu) došlo k uzavření předjímané smlouvy, podle které by žalobkyně vstoupila do práv a povinností nájemce nebytových prostor. Žalovaným tak vznikla povinnost žalobkyni prostředky v celkové výši 200.000 Kč vrátit. Soud nebyl vázán žalobní žádosti tam, kde žalobkyně žádala, aby soud uložil žalovaným splnit pohledávku ve výši 200.000 Kč společně a nerozdílně, neboť v tom směru jde pouze o stanovisko žalobkyně k právnímu posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 28/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Provedeným dokazováním bylo podpořeno žalobní tvrzení o tom, že žalovaní převzali od žalobkyně 200.000 Kč. Žalobkyně se domáhala peněžitého, tedy dělitelného plnění. Podle shora citovaného zákonného ustanovení platí, že dlužník dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. V řízení nebylo zjištěno, že by byla mezi žalovanými smlouvou založena pasivní solidarita (rezervační dohoda neobsahuje ujednání o společné a nerozdílné povinnosti žalovaných k vrácení převzatých prostředků). Ta není založena ani zákonem či rozhodnutím soudu. Nezbylo proto, než vyjít z (v řízení nevyvrácené) domněnky o rovnodílném podílu obou žalovaných na dluhu, a tedy zavázat každého z žalovaných platební povinností odpovídající částce 100.000 Kč (tj. jedné poloviny částky 200.000 Kč). Žalobkyni vedle toho náleží i příslušenství dluhu, tj. úrok z prodlení. Splatnost dluhu nastala dne [datum], žalovaní se splněním peněžitého dluhu prodlévají od [datum]. Žalobkyně se však domáhala zaplacení úroku z prodlení až ode dne [datum], tento návrh žalobkyně nemohl být k tíži žalovaných překročen (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario). Pro úplnost se soud vyjadřuje i k obraně druhého žalovaného, který namítal, že není s platební povinnosti nijak spojen. Lze odkázat na skutková zjištění, která soud ve věci učinil, když na jejich podkladě nebylo možno dojít k závěru o tom, že plnění od žalobkyně přijala pouze první žalovaná (a nikoliv i druhý žalovaný). Oba žalovaní se ve smlouvě výslovně zavázali peněžité prostředky vrátit, tedy ani pokud by druhý žalovaný prostředky nepřevzal za sebe (ale jeho vůle by směřovala k převzetí prostředků toliko za první žalovanou), pak to, že se smluvně zavázal k vrácení rezervační zálohy, by samo o sobě postačilo pro závěr o tom, že je dána i jeho pasivní věcná legitimace. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšným žalovaným. Se zřetelem k tomu, že žalovaní byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci a na řízení lze určit (u každého z žalovaných je dána povinnost k zaplacení částky 100.000 Kč), rozhodl soud ve vztahu mezi žalobkyní na jedné straně a každým z žalovaných na straně druhé, že každý žalovaný je povinen nahradit žalobkyni polovinu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 9.100 Kč za každý účelně provedený úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), přičemž zástupce žalobkyně v tomto řízení učinil tyto úkony právní služby: i. převzetí věci - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ii. výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., iii. sepis žaloby - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., iv. sepis repliky