21 C 33/2018-237 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně domáhá se po rozšířeních žaloby (podáními ze dne [datum], [datum] a [datum]) a částečných zpětvzetích žaloby (podáními ze dne [datum], [datum] a při jednání dne [datum]) uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši celkem 132 230 Kč s příslušenstvím, představující doplatek na náhradě mzdy za období od dubna 2015 do února 2017 ve výši 87 080 Kč s příslušenstvím; náhradu za příspěvky na životní pojištění celkem 18 750 Kč s příslušenstvím za období od února 2015 do února 2017 ve výši 750 Kč měsíčně; náhradu za příspěvky na penzijní spoření celkem 26 400 Kč s příslušenstvím za období od února 2015 do ledna 2017 ve výši 1 100 Kč měsíčně. 2. Žalobkyně tvrdí, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejích dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum] existuje pracovní poměr, kdy je zaměstnána u žalované na pozici výpravčí. Dne [datum] převzala žalobkyně osobně výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), kdy důvodem byla dle žalované skutečnost, že žalobkyně neměla splňovat požadavky pro řádný výkon pracovní smlouvou sjednaného druhu práce, neboť dle odborného psychologického vyšetření neměla být způsobilá vykonávat zaměstnání výpravčí. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], soud rozhodl, že podaná výpověď z pracovního poměru je neplatná. Pracovní poměr žalobkyně založený pracovní smlouvou ze dne [datum] neskončil a nadále trvá a žalovaná měla povinnost přidělovat žalobkyni práci dle její pracovní smlouvy. Ve výpovědní době, tj. od [datum] do [datum] byla žalobkyně žalovanou neoprávněně převedena na jinou, hůře mzdově ohodnocenou pracovní pozici závorářky a nebyly jí vyplaceny veškeré složky mzdy. Dle znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní znalkyní z oboru ekonomika, odvětví mzdy, účetní evidence, vznikl žalobkyni nárok na doplatek mzdy za měsíce duben 2015 ve výši 2 788 Kč, květen 2015 ve výši 3 790 Kč, červen 2015 ve výši 2 788 Kč, červenec 2015 ve výši 3 790 Kč, srpen 2015 ve výši 3 790 Kč, září 2015 ve výši 2 788 Kč, říjen 2015 ve výši 3 790 Kč, listopad 2015 ve výši 2 788 Kč, prosinec 2015 ve výši 3 772 Kč, leden 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc únor 2016 ve výši 2 456 Kč, za měsíc březen 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc duben 2016 ve výši 3 477 Kč, za měsíc květen 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc červen 2016 ve výši 3 477 Kč, za měsíc červenec 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc srpen 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc září 2016 ve výši 3 477 Kč, za měsíc říjen 2016 ve výši 4 503 Kč, za měsíc listopad 2016 ve výši 3 477 Kč, za měsíc prosinec 2016 ve výši 4 486 Kč, za měsíc leden 2017 ve výši 5 647 Kč a za měsíc úrok 2017 ve výši 3 481 Kč vše spolu s příslušenstvím. 3. Žalovaná se po částečném plnění žalobkyni, kdy na základě pravomocného rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], byla žalobkyni vyplacena se mzdou za měsíc únor 2017 náhrada mzdy za období duben 2015 až září 2015 v celkové výši 163 542 Kč a se mzdou za měsíc říjen 2017 náhrada mzdy za období říjen 2015 až únor 2017 v celkové výši 454 919 Kč a úrok z prodlení z náhrady mzdy za období od dubna 2015 do února 2017 ve výši 68 464 Kč, proti nárokům, jež zůstaly předmětem řízení, bránila tím, že pro výpočet náhrady mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru nejsou relevantní závěry znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nýbrž, podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu rozhodný průměrný výdělek zjištěný za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku nároku zaměstnance na náhradu mzdy bez ohledu na to, za které konkrétní (pozdější) období zaměstnanec nárok, případně část nároku, na náhradu mzdy uplatnil. Vznikl-li tedy žalobkyni nárok na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce ode dne [datum], pak je pro jeho výši rozhodný průměrný výdělek v I. kalendářním čtvrtletí roku 2015, a to pro celé období, za nějž má žalobkyně nárok na náhradu mzdy v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru. Dle žalované byla doplaceny žalobkyni mzdové nároky zcela, když žalovaná vyšla z pravděpodobného průměrného hodinového výdělku ve výši 174,13 Kč, ze kterého byla stanovena měsíční náhrada mzdy ve výši 27 257 Kč, pokud byl pravděpodobný průměrný hodinový výdělek vynásoben průměrným měsíčním fondem pracovní doby (tj. 36 x koeficient stanovený v § 356 odst. 2 zákoníku práce ve výši 4,348), přičemž žalovaná jakožto zaměstnavatel vyšla z hodinové tarifní mzdy dle podnikové kolektivní smlouvy ve výši 148,20 Kč na hodinu, dále z výkonové odměny dle podnikové kolektivní smlouvy ve výši 4 % z tarifní mzdy čítající 5,93 Kč/hodina, dále z profesní odměny ve výši 3,19 Kč na hodinu, z příplatku za režim práce ve výši 10 Kč na hodinu a z ostatní pravděpodobné složky mzdy vyplývající z rozvrhu směn výpravčích v prvním čtvrtletí roku 2015 v železniční stanici [obec] za práci v sobotu, v neděli, v noci a přesčas ve výši 6,81 Kč za hodinu. Se mzdou za měsíc květen byla žalobkyni ze strany žalované navíc vstřícně vyplacena nenároková jednorázová mimořádná odměna generálního ředitele v celkové výši 4 000 Kč. Dále byla v červnu 2018 poukázána z provozního účtu žalované na účet žalobkyně částka ve výši 24 516 Kč jako náhrada škody vzniklá nevyplacením příspěvku zaměstnavatele na stravování za období od [datum] do [datum]. Se mzdou za červen 2018 byla dále žalobkyni ze stran žalované navíc vstřícně vyplacena ještě náhrada škody ve výši 4 000 Kč za nenárokovou odměnu z [anonymizováno] za pracovní výročí žalované, kterého by dosáhla v roce 2016. Dále uvedla, že neobdržela od žalobkyně 7 dní před podáním žaloby předžalobní upomínku, kdy ta jí byla doručena až [datum]. 4. Nárok žalobkyně na příspěvek na životní pojištění žalovaná odmítla s tím, že dle [anonymizována dvě slova] [číslo] Pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnanců [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ Směrnice [číslo]“) žalobkyně nesplnila podmínky pro jeho výplatu, když žalobkyně smlouvu o životním pojištění [číslo] k datu [datum] vypověděla a nechala si vyplatit odbytné; současně žalobkyně ani v souvislosti s ukončením smlouvy na životní pojištění ani po svém nástupu do zaměstnání v únoru 2017 nepožádala v souladu se Směrnicí [číslo] Pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištěná a doplňkové penzijní spoření zaměstnanců státní organizace [anonymizováno] (dále jen„ Směrnice [číslo]“) o převod příspěvku ze životního pojištění na penzijní spoření a tím ztratila v souladu s odst. 4.5 Směrnice [číslo] nárok na příspěvek na životní pojištění po dobu 5 let, tj. až do roku 2020. Nadto namítla, že nárok na příspěvek na životní pojištění za 1. pololetí kalendářního roku 2015 by ani žalobkyni nevznikl z důvodu neomluvené absence v prosinci 2014 v délce 7,03 hodin dle odst. 3.4 Směrnice [číslo]. Žalovaná vznesla též námitku promlčení nároku žalobkyně na příspěvek na životní pojištění za měsíce únor 2015 – srpen 2015, pokud byl u soudu uplatněn až dne [datum]. 5. K příspěvku na penzijní spoření žalovaná uvedla, že nárok na příspěvek na penzijní spoření za 1. pololetí kalendářního roku 2015 v souladu s odst. [číslo] Směrnice [číslo] žalobkyni nevznikl, a to z důvodu výše uvedené neomluvené absence dle uvedeného ustanovení Směrnice [číslo]. Současně žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně na příspěvek na penzijní spoření za měsíce únor 2015 – srpen 2015, a to ze stejného důvodu jako u příspěvku na životní pojištění. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně ani nesplňuje podmínky stanovené Směrnicí [číslo] pro zpětnou výplatu příspěvku, neboť v daném případě žalobkyni nebyl příspěvek vyplácen nikoliv na základě chyby, kterou žalobkyně nezavinila. Současně není splněno ani časové hledisko, neboť v souladu s citovaným ustanovením Směrnice [číslo] mohla žalobkyně uplatnit zpětný nárok na výplatu příspěvku do konce roku následujícího po roce, ve kterém jí na příspěvek vznikl nárok, tj. v případě příspěvků za rok 2017 musel být nárok na výplatu příspěvku uplatněn do [datum]. Žalobkyni ani nevznikl nárok na příspěvek na životní pojištění dle odst. 2.3 písm. d) Směrnice [číslo] který předvídá případy, kdy si zaměstnanec hradí účastnický příspěvek sám. 6. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že tím, že žalovaná částečně plnila vzniklý mzdový dluh, jehož součástí je též příspěvek zaměstnavatele na životní pojištění a na penzijní spoření, konkludentně uznala dluh žalované vůči žalobkyni. 7. Mezi účastníky řízení bylo nesporné následující. Žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy z [datum] zaměstnankyní právního předchůdce žalované a následně se stala zaměstnankyní žalované, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, druh práce byl posledními změnami sjednán jako výpravčí v [anonymizováno] [obec]. Žalovaná dne [datum] žalobkyni