22 C 77/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Finanční arbitr svým nálezem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] [rok], potvrzeným Rozhodnutím o námitkách, č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], ze dne [datum] (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že ve výroku I. zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacením v části vztahující se k úrazovému pojištění sjednanému v pojistné smlouvě [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli žalobce s žalovaným (dále jen„ Pojistná smlouva“). Ve výroku II. finanční arbitr uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 9 317 Kč. Výrokem III. finanční arbitr ve zbývající části návrh žalobce zamítl. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). 2. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění PROFI invest“ s počátkem pojištění od [datum] a pojistnou dobou 33 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 1 000 Kč (z toho 64 Kč činí rizikové pojistné za úrazové pojištění), sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístněním 40% běžného pojistného do Fondu vyváženého portfolia, s umístěním 10% běžného pojistného do Fondu ropného a energetického průmyslu, s umístěním 50% běžného pojistného do Fondu dynamického portfolia a s umístěním 100% mimořádného pojistného do Fondu vyváženého portfolia (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalobce dne [datum] ve výši 500 Kč; celkem žalobce uhradil žalovanému na pojistném částku 179 656 Kč, kdy za úrazové pojištění uhradil žalobce částku 4 504 Kč a za životní pojištění částku 175 152 Kč. Finanční arbitr zjistil, že pojištění sjednané Pojistnou smlouvou zaniklo na základě žádosti žalobce o ukončení pojištění ze dne [datum], bez výplaty odkupného v červnu roku 2017. Dále zjistil, že žalovaný vyplatil žalobci na základě jeho žádostí mimořádné výběry ve výši 68 005 Kč dne [datum], dne [datum] částku ve výši 93 630 Kč a dne [datum] částku ve výši 4 200 Kč. 3. Finanční arbitr se předně zabýval svou příslušností k řešení sporů a dospěl k závěru, že je příslušný řešit pouze spory ze životního pojištění. Vzhledem k uvedenému uzavřel, že k řešení části sporu o platnost ujednání o úrazovém pojištění a o vydání bezdůvodného obohacení z úhrad na toto úrazové pojištění finanční arbitr příslušný není. Proto v této části řízení zastavil. 4. Pokud jde o meritum věci, finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturou přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dovodil tudíž absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále finanční arbitr zabýval vydáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení. 5. Žalovaný se dle finančního arbitra bezdůvodně obohatil přijatým pojistným z neplatné Pojistné smlouvy a žalobce naopak vyplacenými mimořádnými výběry a odkupným. Finanční arbitr posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení obou stran Pojistné smlouvy ve smyslu § 451 a § 457 o.z. Žalovaný pak v průběhu řízení před finančním arbitrem vznesl námitku promlčení uplatňovaného nároku žalobce. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Tento okamžik dle finančního arbitra nastal v měsíci květnu 2017, protože od května 2017 neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem dvouletá subjektivní lhůta, finanční arbitr použil pro posouzení promlčení nároku objektivní tříletou lhůtu. Z toho finanční arbitr dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení nároku je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi. Finanční arbitr pak určil (ve smyslu rozhodnutí o námitkách), že od tohoto data do vydání rozhodnutí ve věci žalovaný uhradil a doložil platbu pojistného v celkové výši 175 152 Kč připadající na životní pojištění. Žalovaný uhradil žalobci mimořádné výběry v celkové výši 165 835 Kč. Finanční arbitr tedy zaúčtoval žalobcem uhrazené nepromlčené pojistné za životní pojištění proti žalovaným vyplacených částek, a tedy rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 9 317 Kč. 6. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal změny [příjmení] tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 13 821 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 821 Kč od [datum] do zaplacení. 7. Žalobce ve své žalobě namítal, že finanční arbitr nesprávně výrokem I. zastavil řízení ohledně úrazového pojištění, když úrazové pojištění spadá do odvětví životního pojištění, pokud je sjednáno jako doplňkové pojištění k pojištění podle písm. a) bodu 1, části A přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb., tedy k pojištění pro případ smrti nebo dožití. I Pojistná smlouva pak připouští možnost, že kromě základního pojištění může obsahovat i další pojištění, jak tomu bylo i v tomto případě. Žalobce je přesvědčen, že závěru o zastavení řízení musí předcházet otázka, zda ujednání o těchto pojištěních jsou oddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu ust. §41 o.z., či nikoliv. S takovou otázkou se finanční arbitr nevypořádal. Žalobce dále namítal, že finanční arbitr dovodil neplatnost smlouvy na základě neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném, když přitom žalobce neplatnost spatřoval v rozporu vůle žalovaného s obsahem smlouvy, nesjednání pojištění (tedy nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného) a nekalých obchodních praktikách. Žalobce dále poukazoval na úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit, když si byl vědom vzhledem k úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum] i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalovaného pak žalobce považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalovaného nelze poskytnout právní ochranu. 8. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.2.2019, č. j. 31 Cdo 1566/2017, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Nejvyšší soud zde konstatoval, že„ Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu“, a dále:„ Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.“ Žalobce toto rozhodnutí zmínil i z hlediska posouzení dobré víry žalovaného při vznesení námitky promlčení. Žalobce jako další důvod pro absolutní neplatnost pojistné smlouvy uvedl, že důsledkem nesjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě je neurčitost ujednání Pojistné smlouvy o rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě, které je esenciální náležitostí každé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva je tedy absolutně neplatná také z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Rovněž tak absence rizikové složky jako esenciální složky Pojistné smlouvy je Pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná. 9. Žalobce dále shrnul důvody, pro které považuje námitku žalovaného o promlčení nároku za nem