§ 17a zákon o finančním arbitrovi – V nálezu
Zákon o finančním arbitrovi · 229/2002 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 17a zákona o finančním arbitrovi stanovuje, že pokud finanční arbitr vyhoví návrhu stěžovatele (navrhovatele) alespoň zčásti, uloží finanční instituci povinnost zaplatit sankci, která je příjmem státního rozpočtu. Pokud finanční arbitr rozhodne ve prospěch klienta (navrhovatele), finanční instituce musí zaplatit sankci. (§ 17a zákona č. 229/2002 Sb., zákon o finančním arbitrovi, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Částka nebo sazba: „…návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně…“
- Částka nebo sazba: „…kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč“
- Částka nebo sazba: „Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka“
- Judikatura: na § 17a odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 229/2002 Sb.
V nálezu, jímž arbitr vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč. Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Sankce je příjmem státního rozpočtu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud finanční arbitr rozhodne ve prospěch klienta (navrhovatele), finanční instituce musí zaplatit sankci.
- Výše sankce činí 10 % z částky, kterou má instituce zaplatit klientovi, minimálně však 15 000 Kč.
- Pokud se spor netýká peněžní částky, ale arbitr přesto vyhoví klientovi, instituce zaplatí sankci ve výši 15 000 Kč.
- Tato sankce nejde klientovi, ale státnímu rozpočtu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 17a
Jak soudy aplikují § 17a
Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil výše uvedeným způsobem a s odkazem na § 17a zákona č. 229/2002 Sb. rozhodl i o uložení sankce.
Výrokem II. uložil pojišťovně povinnost zaplatit J. H. 29.400, - Kč, výrokem III. zamítl zbývající část jeho návrhu a výrokem IV. uložil pojišťovně povinnost zaplatit sankci ve výši 15.000, - Kč podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.
Zároveň rozhodl o tom, že Generali Česká pojišťovna a. s. (dále též „pojišťovna“ nebo „instituce“) je povinna zaplatit P. K. (nyní žalobci) částku 51.800,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení, a ve zbývající části jeho návrh zamítl; současně uložil instituci povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.