23 C 168/2018-191 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 543 833 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky správního a soudního řízení v rozsahu 21 let a 11 měsíců od [číslo] 1995 do [číslo] 2017, tedy 21 let a 11 měsíců. 2. Soud I. stupně s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, výši odškodnění určil, vycházeje z hledisek vymezených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 313 750 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč (resp. 7 500 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, snížil výsledně o 60% z důvodu vyšší složitosti věci (20%), vícestupňovosti soudního rozhodování (20%) a nižšího významu řízení pro žalobkyni daného nedostatkem její dobré víry (20%). Jiné důvody pro korekci základní částky odškodnění soud prvního stupně neshledal. 3. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 125. 500Kč, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum]. 4. Oba účastníci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně jím brojila proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení, žalovaná proti vyhovujícímu výroku. Žalovanou výslovně ohlášené odvolání rovněž proti výroku o nákladech řízení nebylo – podle obsahu odvolání – podloženo žádnými odvolacími důvody. 5. Žalobkyně v odvolání nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně vyšel přes extrémní délku namítaného řízení ze základní částky činící jen 15 000 Kč/rok, a zpochybnila rovněž opodstatněnost snížení celkového odškodnění, tím spíše o celých 60%. Soud prvního stupně podle žalobkyně při stanovení výše odškodnění nezvážil ani extrémní délku řízení, ani skutečnost, že bylo zatíženo průtahy a opakovaným vydáváním nezákonných rozhodnutí. Stejně tak náležitě nezohlednil absenci podílu žalobkyně na délce a jeho pro žalobkyni již typově zvýšený význam (restituční spor). Opačný závěr soudu prvního stupně o nižším významu řízení pro zlou víru žalobkyně postrádá jakékoliv bližší odůvodnění. Nákladovým výrokem soud prvního stupně opominul ustálenou judikaturu, podle níž bylo namístě postupovat ve prospěch žalobkyně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobě vyhověl i ve zde uvedeném rozsahu. 6. Žalovaná v odvolání předně zpochybnila správnost výsledku soudem prvního stupně provedeného testu aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). V tomto ohledu namítla, že pokud se žalobkyně„ v napadeném řízení domáhala práva, které jí nenáleží…, a tato skutečnost jí byla známa“, pak se z jejího pohledu nemohlo jednat o opravdový a vážný spor o právo nebo závazek ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014. Proto měla za žalovanou jednat [stát. instituce] a spravedlnosti, nikoliv [stát. instituce]. Zjevně pro případ, že by odvolací soud této argumentaci nepřisvědčil, žalovaná namítla, že by uvedený subjektivní vztah žalobkyně k předmětu řízení, jehož popis tvoří základ odvolání, měl odůvodnit neposkytnutí odškodnění v penězích, případně jeho snížení minimálně o 90% základní částky. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítne. 7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání, vyvracela odvolací námitky žalované s tím, že stojí v očividném rozporu s judikatorním řešením žalovanou v odvolání nastolovaných otázek. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž nařídil odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), resp. poté, co nařízené odvolací jednání s ohledem na princip procesní ekonomie zrušil, aby zbytečně nenavyšoval náklady řízení účastníků, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozsudku a rozsudek soudu prvního stupně zrušil. 9. Uložil soudu prvního stupně, aby jednal za žalovanou s organizační složkou [stát. instituce] (viz § 6 odst. 3 OdpŠk, ve znění účinném do 31. 3. 2020, přechodné ustanovení v článku III zákona č. 118/2020 Sb. a viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Dále uložil soudu prvního stupně, aby předem svého dalšího postupu procesně vypořádal návrh žalované na vstup dvou vedlejších účastníků, jemuž nepřekáží, že jde rovněž o stát, jednající jinými organizačními složkami (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3737/2014). Následně pak uložil soudu prvního stupně, aby zjistil procesně odpovídajícím způsobem (tj. buď dokazováním obsahem příslušných spisů, nebo ze shodných tvrzení účastníků) průběh namítaného řízení, a to v rozsahu, který mu umožní, aby takto zjištěný skutkový základ věci podrobil právně kvalifikačním úvahám. Ty budou spočívat v aplikaci kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk (celková délka řízení a jeho složitost, chování poškozeného, postup orgánů veřejné moci během řízení, význam předmětu řízení pro poškozeného), určujících jak pro závěr o ne/přiměřenosti délky řízení, tak pro stanovení formy (výše) případného zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014). 10. Soud I. stupně v průběhu dalšího řízení poučil žalobkyni dle ust. § 118a o.s.ř. odst. 1, aby řádně vylíčila skutkový stav, aby se vyjádřil k jednotlivým kritériím podle ust. § 31 a) zák. o Odpšk., aby navrhl, které konkrétní listiny mají být provedeny k důkazu ze spisu [spisová značka] Okresního soudu pro [anonymizována dvě slova]. 11. Na základě tohoto poučení žalobkyně doplnila vylíčení skutkového děje o kterém nebylo mezi účastníky nebylo sporu (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a průběh skutkového děje byl následující: 12. Žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Právnímu předchůdci žalobkyně byl tento pozemek vydán dohodou o vydání nemovitostí ze dne [datum] uzavřenou se [anonymizována dvě slova] závody. Předmětná dohoda byla uzavřena v návaznosti na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka]. Vlastnické právo právního předchůdce žalobkyně bylo vloženo do katastru nemovitostí s právnímu účinky vkladu ke dni [datum]. Ing. [příjmení] [příjmení] uplatnila nárok na vydání předmětného pozemku u [pozemkový úřad] dne [datum]. [anonymizováno] úřad vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [číslo jednací], ve kterém rozhodl, že Ing. [anonymizováno]. [příjmení] je vlastníkem předmětného pozemku. Proti uvedenému rozhodnutí podaly [anonymizována dvě slova] závody [anonymizováno] odvolání, neboť pozemek již byl vydán na základě pravomocného rozhodnutí soudu otci žalobkyně. Ačkoliv žalobkyně nepochybně měla být účastníkem uvedeného řízení, neboť jeho předmětem bylo vydání jejího pozemku a uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího vlastnického práva k pozemku, správní orgán s ní jako s účastníkem řízení nejednal. Žalobkyně proto podala dne [datum] u [anonymizováno] úřadu návrh, aby byla připuštěna jako účastník daného správního řízení. [anonymizováno] úřad rozhodl dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím [číslo jednací], že žalobkyně není účastníkem řízení. Rozhodnutím [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] úřadu ze dne [číslo jednací] bylo toto rozhodnutí změněno tak, že žalobkyně je účastníkem řízení. Rozhodnutí [anonymizováno] úřadu zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne č.j. [číslo jednací], neboť se pozemkový úřad nevypořádal s tím, že pozemek byl již vydán jiné osobě, přičemž současně uložil pozemkovému úřadu, aby zajistil vydání rozhodnutí, zda se jedná o nemovitost, na kterou se vztahuje zákon o půdě. Na základě tohoto pokynu soudu, následně [ulice] [anonymizováno] úřad rozhodl dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], že se na předmětný pozemek zákon o půdě vztahuje. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Rozklad byl rozhodnutím [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] zamítnut. V dalším řízení u [anonymizováno] úřadu žalobkyně podala své vyjádření dne [datum]. [anonymizováno] úřad dne [datum rozhodnutí] vydal rozhodnutí [číslo jednací], kdy opět rozhodl, že vlastníkem pozemku je Ing. [anonymizováno]. [příjmení]. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala opravný prostředek. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] i toto rozhodnutí zrušil, neboť pozemek již byl vydán otci žalobkyně, a věc byla opět vrácena [anonymizováno] úřadu k dalšímu řízení. Pozemkový úřad následně vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [číslo jednací] R [číslo], kterým byla opět vlastníkem pozemku určena [anonymizováno]. [příjmení]. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne [datum] žalobu dle části V. o.s.ř. Řízení o žalobě ze dne [datum] bylo vedeno u [anonymizováno] soudu [okres] pod sp. zn. [spisová