23 C 255/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 1

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaná dne [datum] cestovala dopravním [anonymizováno] linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy provozovanou [anonymizována tři slova] [územní celek], a.s. (dále jen„ [anonymizováno]“) s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Ze strany [anonymizováno] byla učiněna přepravní kontrola žalované, kdy tato se neprokázala platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně dokladem nižší ceny, než jaká je stanovena Tarifem [anonymizováno]) a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalovaná byla proto vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaná tím, že neuhradila stanovené jízdné, porušila svoji povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy ve smyslu § 2550 o.z., ve spojení s §18a č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, či s § 37a zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále s vyhl. Min. DaS č. 175/200 Sb. Přepravního řádu, a smluvních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalované tak vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné, kdy splatnost pohledávky žalobkyně nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy bylo právo žalobkyně u žalované uplatněno. Ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Jelikož se žalovaná při provedené přepravní kontrole neprokázala žádným jízdním dokladem, byla jí stanovena povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (smluvní pokuta), kdy tato vyplývá z čl. 8 odst. 4 SPP. Splatnost této přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravní kontroly, tedy [datum], ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly se žalovaná do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila ničeho, a neučinila tak ani poté, co jí byla žalobkyní zaslána tzv. předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl zrušen elektronický platební rozkaz vydaný dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť žalované se nepodařilo elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou ve smyslu § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána ve smyslu § 114a odst. 2 psím. a) o.s.ř. k tomu, aby se vyjádřila k nároku žalobkyně uplatněného v žalobě, aby v případě, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě zcela či zčásti neuznává, uvedla všechny skutečnosti a označila k tomu všechny důkazy na podporu svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena ve výzvě o možnosti namítat věcnou či místní nepříslušnost zdejšího soudu, a také o možnosti postupu soudu dle §115a o.s.ř. v případě, že se na výzvu soudu nijak nevyjádří, a ani soudu nesdělí skutečnosti, které by jí v tom bránily. Na uvedenou výzvu žalovaná nijak nereagovala. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaná proti postupu soudu nemá námitek. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a dnešního dne veřejně vyhlásil rozsudek v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané shora tvrzené skutečnosti žalobcem. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalované, která použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl [ulice] podnik [anonymizováno] [právnická osoba] a která se na výzvu kontrolního orgánu neprokázala platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle § 2550 o.z. s použitím SPP ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této věci soud s ohledem na výslovný souhlas žalobkyně a na absenci nesouhlasného vyjádření žalované (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a aniž by ve věci nařizoval jednání, vyšel ve svých zjištěních z listin předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná dne [datum] cestovala v [obec] [anonymizováno] linkou [číslo] přičemž byla kontrolována pověřenou osobou dopravce (žalobkyně) a neprokázala se platným jízdním dokladem. Jednotlivé jízdné činí dle Tarifu [anonymizováno] 24 Kč, přirážka k jízdnému pro takový případ pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami ve výši 1.500 Kč. K úhradě vzniklého dluhu byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána prostřednictvím advokáta, a to výzvou ze dne [datum]. Nebylo zjištěno, že by na předmětnou pohledávku bylo cokoli uhrazeno. Po právní stránce soud vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě osoby. Povinnost žalované k zaplacení jízdného pak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 2550 o. z. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (není-li toto řádně uhrazeno) se pak opírá – jde-li o cestu žalovaného tramvají – o ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž přirážka byla stanovena v souladu s odst. 6 cit. ust. Splatnost jízdného se dle přepravních podmínek shoduje s nástupem do vozidla, splatnost přirážky pak nastala na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.) v okamžiku přepravní kontroly. Nebyly-li všechny uvedené částky k těmto datům uhrazeny, dostala se tím žalovaná následujícího dne do prodlení podle ustanovení § 1968 o. z., a je v takovém případě povinna platit podle ustanovení § 1970 o. z. též úrok z prodlení, jehož výše je určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě citovaných ustanovení a v návaznosti na zjištěné skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.