23 C 310/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 1

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaný dne [datum] cestoval dopravním [anonymizováno] linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy provozovanou [anonymizováno] podnikem [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Ze strany [anonymizováno] byla učiněna přepravní kontrola žalovaného, kdy tento se neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně dokladem nižší ceny, než jaká je stanovena Tarifem [anonymizováno]) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl proto vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaný tím, že neuhradil stanovené jízdné, porušil svoji povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy ve smyslu § 2550 o.z., ve spojení s §18a č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, či s § 37a zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále s vyhl. Min. DaS č. 175/200 Sb. Přepravního řádu, a smluvních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalovanému tak vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné, kdy splatnost pohledávky žalobkyně nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy byla právo žalobkyně u žalovaného uplatněno. Ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Jelikož se žalovaný při provedené přepravní kontrole neprokázal žádným jízdním dokladem, byla mu stanovena povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (smluvní pokuta), kdy tato vyplývá z čl. 8 odst. 4 SPP. Splatnost této přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravní kontroly, tedy [datum], ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly se žalovaný do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ničeho, a neučinil tak ani poté, co mu byla žalobkyní zaslána tzv. předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl zrušen elektronický platební rozkaz vydaný dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť žalovanému se nepodařilo elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou ve smyslu § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván ve smyslu § 114a odst. 2 psím. a) o.s.ř. k tomu, aby se vyjádřil k nároku žalobkyně uplatněného v žalobě, aby v případě, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě zcela či zčásti neuznává, uvedl všechny skutečnosti a označil k tomu všechny důkazy na podporu svých tvrzení. Současně byl žalovaný poučen ve výzvě o možnosti namítat věcnou či místní nepříslušnost zdejšího soudu, a také o možnosti postupu soudu dle §115a o.s.ř. v případě, že se na výzvu soudu nijak nevyjádří, a ani soudu nesdělí skutečnosti, které by mu v tom bránily. Na uvedenou výzvu žalovaný nijak nereagoval. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaný proti postupu soudu nemá námitek. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a dnešního dne veřejně vyhlásil rozsudek v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané shora tvrzené skutečnosti žalobkyní. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalovaného, který použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl [ulice] podnik hl. m. [právnická osoba] a který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle § 2550 o.z. s použitím SPP ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této věci soud s ohledem na výslovný souhlas žalobkyně a na absenci nesouhlasného vyjádření žalovaného (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a aniž by ve věci nařizoval jednání, vyšel ve svých zjištěních z listin předložených žalobkyní. Takto byl zjištěn následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne [datum] cestoval v [obec] autobusovou linkou [číslo] přičemž byl kontrolován pověřenou osobou dopravce (žalobkyně) a neprokázal se platným jízdním dokladem. Jednotlivé jízdné činí dle Tarifu [anonymizováno] 24 Kč, přirážka k jízdnému pro takový případ pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami ve výši 1.500 Kč. K úhradě vzniklého dluhu byl žalovaný před podáním žaloby vyzván prostřednictvím advokáta, a to výzvou ze dne [datum]. Nebylo zjištěno, že by na předmětnou pohledávku bylo cokoli uhrazeno. Po právní stránce soud vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť mezi žalovaným a žalobkyní byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o přepravě osoby. Povinnost žalovaného k zaplacení jízdného pak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 2550 o. z. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému (není-li toto řádně uhrazeno) se pak opírá – jde-li o cestu žalovaného [anonymizováno] – o ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž přirážka byla stanovena v souladu s odst. 6 cit. ust. Splatnost jízdného se dle přepravních podmínek shoduje s nástupem do vozidla, splatnost přirážky pak nastala na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.) v okamžiku přepravní kontroly. Nebyly-li všechny uvedené částky k těmto datům uhrazeny, dostal se tím žalovaný následujícího dne do prodlení podle ustanovení § 1968 o. z. a je v takovém případě povinen platit podle ustanovení § 1970 o. z. též úrok z prodlení, jehož výše je určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě citovaných ustanovení a v návaznosti na zjištěné skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.