39 C 76/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 47 517 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je od [datum] členem [anonymizována dvě slova], kdy byl do funkce zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, přičemž členství v [jméno] [příjmení] je veřejnou funkcí. Při jejím výkonu žalobce zastupuje veřejnost a její zájmy, a je v postavení veřejného funkcionáře – člena kontrolního orgánu. Členové [anonymizována dvě slova] nejsou v rámci své veřejné funkce nikomu podřízeni, ani nejsou zaměstnanci žalované. První zasedání [anonymizována dvě slova] se konalo dne [datum] odpoledne, a to v sídle žalované v [obec]. Tohoto zasedání se žalobce účastnil, přičemž před tím si vyřídil na příslušných útvarech žalované veškeré potřebné agendy a jejich náležitosti, související s nástupem do výkonu funkce, včetně všech záležitostí, potřebných k proplácení náhrad nákladů v souvislostí s výkonem funkce, tedy i cestovného. Ze strany žalované mu bylo sděleno, že cestovné bude vypláceno, a to na základě vyúčtování cest, realizovaných osobním autem. [jméno] [příjmení] má svá zasedání zpravidla jednou za měsíc v předem dohodnutých termínech. Na dalším zasedání dne [datum] žalobce příslušné účtárně žalované předal formulář cestovního příkazu k vyřízení. Cestovní příkaz však nebyl proplacen a nestalo se tak ani vůči dalším cestovním příkazům žalobce, ačkoliv je později již žalobce zasílal v požadovaném formátu„ xlr“. Žalobce uvedl, že mu [anonymizováno] cestovného náleží, je obligatorní a nelze ji započítat do odměny za výkon veřejné funkce, tj. není možné, aby si veřejný funkcionář hradil související náklady včetně cestovného sám z odměny za výkon své funkce. Z uvedeného důvodu požaduje po žalované náhradu škody za účast na celkem 18 zasedáních [anonymizována dvě slova] po dobu let 2018 a 2019, kdy k cestám na zasedání použil své osobní vozidlo. Cestovní náklady žalobce na jednu cestu na zasedání [anonymizována dvě slova] jeho osobním vozem činily 2 639,83 Kč. Výpočet škody vzniklé žalobci činí 2 639,83 Kč x 18, tedy 47 516,94 Kč, zaokrouhleně 47 517 Kč. Žalobce doplnil, že jak vedení žalované, tak i [jméno] [příjmení] předal ohledně cestovného několik právních analýz a vyjádření. Po několika měsících tehdejší předseda [anonymizována dvě slova] změnil svou taktiku a prohlásil, že věc je problémem vedení žalované, a její generální ředitel poté sdělil, že cestovné budou proplácet, k čemuž však nedošlo a žalovaná ani poté žádné [anonymizováno] cestovného žalobci neproplatila. Přitom byl žalobce ze strany sekretariátu [anonymizována dvě slova] opakovaně ujištěn, že mu žalovaná [anonymizováno] cestovného proplácet bude. Takovéto projevy žalobce považuje za uznání závazku. Zároveň se domnívá, že na jeho straně existovalo legitimní očekávání vzhledem k zavedené praxi v agendách náhrad cestovného, a to jak obecně, tak i v oblasti praxe mediálních rad. 2. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v plném rozsahu neuznává. Učinila nesporným, že žalobce byl zvolen do funkce člena [anonymizována dvě slova], přičemž člen [anonymizována dvě slova] je veřejným funkcionářem a není zaměstnancem žalované, dále, že se žalobce zúčastnil zasedání [anonymizována dvě slova] vyjmenovaných v žalobě. Podle žalované ze [ustanovení pr. předpisu], zákon [obec] národní [anonymizováno] o [obec] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), vyplývá, že členovi [anonymizována dvě slova] náleží odměna, kterou určuje Poslanecká sněmovna. Ze zákona o [anonymizováno] vyplývá, že v souvislosti s činností [anonymizována dvě slova] se z rozpočtu [anonymizováno] hradí odměny členů [anonymizována dvě slova] a náklady na činnost [anonymizována dvě slova]. Povinnost nahradit žalobci cestovné v souvislosti s účastí na zasedání [anonymizována dvě slova] zákon o [anonymizováno] ani žádný jiný právní předpis neupravuje. V uvedeném se zákon o [anonymizováno] liší např. od právní úpravy v § 8b odst. 5 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o České televizi“), nebo od § 8b odst. 5 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ zákon o Českém rozhlasu“). Povinnost žalované hradit žalobci náhradu cestovních výdajů za účast na zasedání [anonymizována dvě slova] neupravuje ani zákoník práce. Žalovaná tak nemohla porušit žádnou svou zákonnou povinnost, pokud cestovní výdaje žalobci nenahradila, a nedopustila se ani žádného protiprávního jednání. Pokud zde není protiprávního jednání, není ani škůdce a škody a nejsou dány podmínky pro vznik odpovědnosti žalované hradit žalobci tvrzenou škodu. Tím, že si žalobce v souladu se zákonem hradí cestovní výdaje, žalovanou současně nijak neobohacuje. Nejsou tedy dány ani podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že požádala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR dopisy ze dne [datum] o stanovisko k otázce vyplácení náhrad členům [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] se výslovně dotazovala, zda odměna členům za výkon funkce člena [anonymizována dvě slova] zahrnuje výdaje na cestovné či zda lze na členy [anonymizována dvě slova] subsidiárně aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), která upravují náhradu cestovného. Legislativní odbor Poslanecké sněmovny se věcí odmítl zabývat a odkázal na Ministerstvo práce a sociální věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí dopisem ze dne [datum] prostřednictvím ředitelky odboru pracovněprávní legislativy [jméno] [příjmení] sdělilo, že v případě členů [anonymizována dvě slova] nelze použít ustanovení části sedmé zákoníku práce týkající se [anonymizováno] výdajů v souvislosti s výkonem práce. Ministerstvo argumentovalo ustanovením § 5 zákoníku práce a § 4 odst. 4 zákona o [anonymizováno]. Minimálně od července roku 2018 tedy žalobce disponuje právním posouzením Ministerstva práce a sociálních věcí, ze kterého vyplývá, že členům [anonymizována dvě slova] se [anonymizováno] cestovních výdajů neposkytuje. Žalovaná nesouhlasila ani s argumentací legitimním očekáváním žalobce v souvislosti se zavedenou praxí v mediálních radách. Tato praxe je u jiných mediálních rad (např. [anonymizováno] České televize a [anonymizováno] Českého rozhlasu) podložena zákonem a reflektuje zřejmě odlišný systém hospodaření uvedených institucí. 3. Dále se žalobce vyjádřil k věci podáním ze dne [datum] a [datum]. 4. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že zákon o [anonymizováno] nemusí nutně výslovně stanovit to, že se členům [anonymizována dvě slova] poskytuje [anonymizováno] cestovních výdajů. Právo na náhradu nákladů, spojených s výkonem veřejné funkce člena [anonymizována dvě slova] vyplývá z příslušných ustanovení souvisejících předpisů v daném právním rámci. Není problémem žalobce, že zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu byly během předchozích cca 30 let mnohokrát novelizovány, zatímco zákon o [anonymizováno] ani jednou. Žalobce zopakoval, že žádný člen [anonymizována dvě slova], stejně jako ani jiné obdobné [anonymizováno], není povinen si sám hradit výdaje spojené s výkonem jeho veřejné funkce, včetně cestovného, a navíc si je sám ani hradit nemá (všechny jeho náklady s výkonem jeho funkce spojené, resp. při výkonu funkce vynaložené, mu mají být proplaceny povinným subjektem). Z příslušné právní úpravy v daném právním rámci plyne princip, že odměna za výkon veřejné funkce neobsahuje [anonymizováno] nákladů. 5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce předně namítl absenci podpisu žalované na vyjádření ze dne [datum] a zpochybnil prokázání jejího zastoupení advokátem a s tím související zákonnost jeho podpisu na podání. Žalobce má z těchto důvodů za to, že žalovaná se řádně nevyjádřila k výzvě soudu podle § 114b zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť nebyla její výzva řádně podepsána a formálně bezvadné podání nedošlo soudu ve lhůtě k vyjádření, pročež byly dle žalobce splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 114 odst. 5 o. s. ř., eventuálně rozsudku pro zmeškání. 6. Žalobce dále uvedl, že bývalá ministryně práce a sociálních věcí [příjmení] při rozpravě k tématu cestovních náhrad v rámci zasedání [anonymizována dvě slova] výslovně řekla, že členům [anonymizována dvě slova] mají být propláceny [anonymizováno] cestovného, což má být dle žalobce dohledatelné v záznamech ze zasedání. Tento postoj měla ministryně zmínit též v článku pro deník [příjmení] ze dne [datum]. Žalobce předal žalované potřebné údaje a doklady k proplacení úhrad za cestovné dne [datum] na její mzdové oddělení. Dále řešil náhradu cestovného při zasedání [anonymizována dvě slova] dne [datum], kdy mu také bylo doručeno vyjádření předsedy [anonymizována dvě slova], který sdělil, že by [jméno] [příjmení] měla k otázce proplácení cestovného přijmout na některém ze svýc