80 C 18/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou (datum) domáhala se žalobkyně ochrany rušené držby podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), tedy uložení povinnosti žalované zdržet se rušení držby práva nájmu žalobkyně a užívání nebytových prostor nacházejících se v I. podzemním podlaží a v I. nadzemním podlaží budovy (adresa), jež je součástí pozemku parc. (číslo) vše v obci (obec), katastrální území Staré Město, zapsané na listu vlastnictví (číslo) v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále také jen„ předmětné nemovité věci“) (ad výrok III. žaloby); dále uložení povinnosti žalované zdržet se jakéhokoliv zamezování a omezování žalobkyně v přístupu do předmětných nemovitých věcí (ad výrok IV. žaloby); a též uložení povinnosti žalované obnovit původní stav pokojného užívání předmětných nemovitých věcí (ad výrok V. žaloby). 2. Žalobou domáhala se též žalobkyně ochrany držby podle § 1007 o. z., tedy uložení povinnosti žalované zdržet se vypuzení žalobkyně z předmětných nemovitých věcí (ad výrok I. žaloby); dále uložení povinnosti žalované obnovit původní stav držby práva nájmu předmětných nemovitých věcí, tedy umožnit žalobkyni nerušený výkon užívacího práva nájmu předmětných nemovitých věcí (ad výrok II. žaloby). 3. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která od (datum) provozuje hostinskou činnost i další své živnosti v provozovně fakticky nazvané„ (anonymizováno) (příjmení) (příjmení) (příjmení)“, umístěné v předmětných nemovitých věcech, a to z titulu Dohody o převedení práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy ze dne (datum), když dohoda byla uzavřena (datum) mezi žalobkyní a tehdejšími spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a žalobkyně byla z poklidného stavu držby práva nájmu vypuzena dne (datum) svémocným narušitelem (za kterého označuje Ing. (jméno) (příjmení) a též obšírně popisuje vzájemné vztahy této fyzické osoby a žalobkyně, jakož i faktické jednání Ing. (jméno) (příjmení), či jednání jiných fyzických osob avšak z jejích pokynů) a i nadále je držba práva nájmu svědčící žalobkyni rušena, když od (datum) Ing. (jméno) (příjmení) (bez příslušného živnostenského oprávnění) obnovila provoz baru v předmětných nemovitých věcech, v němž výše uvedeným způsobem zřejmě působí i žalovaná, když, jak žalobkyně v žalobě uvádí, v baru obsluha vydává zákazníkům při prodeji nápojů stvrzenky s uvedením názvu baru„ (anonymizováno) (příjmení) (příjmení) (příjmení)“ se zkráceným názvem provozovatele„ (anonymizováno)“ a ( (příjmení)) a DIČ: [anonymizováno], a adresou (adresa), když tyto údaje odpovídají IČ a DIČ žalované; Ing. (jméno) (příjmení) tak zřejmě umožňuje, aby tržby z provozu baru inkasovala žalovaná, a tržba je zřejmě evidovaná jako přijatá žalovanou. Po vypuzení žalobkyně z předmětné držby protiprávní zásah Ing. (jméno) (příjmení) a zřejmě tedy i žalované do pokojného stavu přetrvává, působí tak značné škody z důvodu, že žalobkyně nemůže svá užívací práva nájmu nebytových prostor založená mu dohodou k výkonu své hostinské činnosti vykonávat. Žalobkyně ohledně pasivní legitimace žalované odkázala na závěry učiněné v (dosud) nepravomocném rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne (datum) pod sp. zn. (spisová značka). 4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když uvedla, že není osobou užívající předmětné nebytové prostory, resp. osobou provozující (anonymizováno) (příjmení) (příjmení) (příjmení) umístěný v nebytových prostorách; pokud jsou na stvrzenkách uvedeny dílčí údaje žalované, tak z nich plyne, že žalovaná pro provozovatele baru zajišťuje provoz systému na vydávání stvrzenek, nikoliv, že zasahuje do držby nájemního práva žalobkyně k nebytovým prostorám, či že snad bar sama provozuje. Žalovaná navíc namítla pravost a věcnou správnost předmětných stvrzenek – soukromých listin. 5. Soud nejprve posuzoval, zda byla žaloba podána včas, tedy ve lhůtě podle § 1008 o. z.. Soud vyšel z toho, že žalobkyně tvrdí rušení žalovaného ode dne (datum) resp. (datum), tudíž uzavřel, že žaloba je podána včas. Přistoupil proto k jejímu věcnému posouzení; přitom postupoval podle právní úpravy citované níže. 6. Podle § 177 odstavce 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 7. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 8. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 9. Podle § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. 10. Ze znění právě citovaných ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že je třeba rozlišovat, zda se žalobkyně domáhá ochrany před rušením podle § 1003 o. z., či před vypuzením podle § 1007 o. z.. Institut rušení držby ve smyslu § 1003 o. z. je každé omezování držitele ve výkonu drženého (nezáleží tedy, zda také existujícího) práva, nejde-li ovšem o vypuzení z držby. Ochrana podle § 1003 o. z. spočívá v ochraně držby proti svémocnému rušení, které nespočívá v jejím odnětí. Vypuzením z držby je pak svémocné a fyzické odnětí detence věci nebo svémocné překažení výkonu drženého práva (nejde-li o pouhé rušení držby); není třeba, aby vypuditel sám nabyl držbu, ze které jiného vypudil. 11. K tzv. držbě práva (nájmu) soud cituje, že nejde vlastně o držbu práva, ale o skutkový výkon obsahu tohoto práva (bez ohledu na to, zda toto právo skutečně existuje). Žalovaným v řízení podle § 1003 o. z. je rušitel, tedy ten, kdo držbu ruší; je povinností žalobkyně, aby prokázala, rušení žalované. Žalovaným v řízení podle § 1007 o. z. je vypuditel, bez ohledu na to, ujal-li se sám držby, či nikoli; jako vypuditele lze kvalifikovat toho, kdo sám, vlastním jednáním držitele z držby vypudil, či jinou osobu, která sice sama nezasáhla, ale může mu být rušební čin přičítán; na žalobkyni je, aby prokázala vypuzení z držby žalovanou. 12. K charakteru řízení ve věcech ochrany z rušené držby soud v souladu s např. usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1672/17, uvádí, že toto řízení je svou povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření, neboť, jak vyplývá z ustanovení § 177 až § 180 o. s. ř., rozhodnutím soudu není jakkoli prejudikována případně sporná otázka právních vztahů, které stojí v pozadí rušené držby, soud se v řízení omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (ustanovení § 178 o. s. ř.). Jednání v prvním stupni přitom není třeba nařizovat. Výsledkem řízení je rozhodnutí, které do práv a povinností účastníků zasahuje nikoli konečným způsobem, když úkolem soudu je poskytnout ochranu před zřejmým zásahem do posledního fatického stavu a zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Aktivně legitimován k podání žaloby je ten, jehož fakticky pokojný stav byl zřejmým zásahem narušen a pasivně legitimován ten, kdo svým jednáním zasahuje. Soud nechrání právo, ale poslední faktický stav, který nemusí být v souladu s právem – právní stav ustupuje fakticitě (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4306/18). 13. V souladu s výše uvedenými ustanoveními, i s jejich výkladem provedeným jak judikaturou, tak komentářovou literaturou (srovnej např. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ (číslo)), 2. vydání, 2021, s. (číslo), 117 – 127) soustředil se soud na konkrétní tvrzení žalobkyně ohledně posledního pokojného faktického stavu ze strany žalobkyně a na tvrzení ohledně vypuzení z držby žalovanou (ad. bod I., II. žaloby) jakož i ohledně svémocného rušení držby práva žalobkyně žalovanou (ad bod III., IV. a V. žaloby). 14. Žalobkyně v žalobě však v tomto směru neposkytuje soudu dostatečná tvrzení a důkazy o tom, kdo a jakým způsobem naposledy pokojný stav držby práva vykonával. Žalobkyně tvrdí i prokazuje, že jí svědčí právo nájmu; possesorní ochrana v řízení o žalobě z rušené držby však, jak je citováno výše, neposkytuje ochranu právu, nýbrž faktickému skutkovému stavu. 15. Především však žalobkyně v žalobě soudu nepřináší taková skutková tvrzení a nepředkládá k nim důkazy o tom, že vypuditelem je právě žalovaná. Naopak, žalobkyně v žalobě tvrdí, že se jednání, kvalifikované žalobkyní jako vypuzení z držby práva nájmu předmětných nemovitých věcí, dopustila Ing. (jméno) (příjmení), když v žalobě konkrétně popisuje právě její (faktická) jednání související s předmětnými nemovitými věcmi zejm. dne (datum), či jednání jiných fyzických osob, av