14 C 267/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci specifikované ve výroku tohoto rozsudku (dále také jen„ nemovitá věc“). Žalobkyni připadá spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 nemovité věci. Žalovanému připadá podíl o velikosti 5/6. Žalobkyně nechce ve spoluvlastnictví setrvat, navrhuje proto, aby soud zrušil spoluvlastnictví a přikázal podíl žalobkyně do vlastnictví žalovanému za náhradu, či aby nemovitou věc prodal a výtěžek prodeje rozdělil mezi spoluvlastníky. K určení vypořádacího podílu žalobkyně navrhla ustanovit znalce za účelem určení obvyklé ceny nemovité věci. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že má zájem na tom, aby byla nemovitá věc přikázána do jeho výlučného vlastnictví za odpovídající vypořádací podíl. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 na dané nemovité věci, žalovaný je pak vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 5/6 na dané nemovité věci. Žalovaný je, co se týče přiznaného přiměřeného vypořádání, solventní. 4. V řízení byl obstarán znalecký posudek [číslo] vypracovaný [právnická osoba], s.r.o. (obsahující doložku ve smyslu ust. § 127a o. s. ř.), jehož obsahem bylo určení hodnoty předmětné nemovité věci. Soud vyslechl znalce, kteří posudek zpracovávali. Znalci oceňovanou nemovitou věc prohlédli (provedli místní šetření) a stanovili hodnotu nemovité věci ke dni ocenění na částku 123 744 000 Kč. V rámci výslechu tento svůj závěr stvrdili a přesvědčivým způsobem se vypořádali se všemi připomínkami žalovaného, vysvětlili, proč tyto nemají vliv na výslednou cenu. Uvedli a přesvědčivě obhájili, že hodnota nemovité věci byla stanovena na základě porovnávací metody. Obhájili pak i výběr množiny srovnávaných nemovitých věcí. Soud tak neměl na základě toho, jak kvalifikovaně, přesvědčivě a logicky se znalci vypořádali i s námitkami žalovaného, pochybnost o věcné správnosti, úplnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku. 5. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud § [číslo], § 1143 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“). Jelikož nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, jelikož žalobkyně již podáním žaloby projevila, že nechce v podílovém spoluvlastnictví setrvat, a jelikož žalovaný se svým stanoviskem k požadavku žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovité věci přiklonil, přistoupil soud ke zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k dotčené nemovité věci. Současně soud rozhodl o vypořádání daného podílového spoluvlastnictví. Dospěl k závěru, že je namístě přikázat nemovitou věc žalovanému, za přiměřenou náhradu žalobkyně, které tímto rozhodnutím odnímá spoluvlastnický podíl o velikost id. 1/6 vzhledem k celku nemovité věci. Bylo zjištěno, že žalovaný je solventní ve smyslu schopnosti a připravenosti vyplatit žalobkyni vypořádací podíl. Soud proto přikázal podíl žalobkyně o velikosti id. 1/6 vzhledem k celku nemovité věci do výlučného vlastnictví žalovaného, a to za přiměřenou náhradu, kterou soud stanovil jako 1/6 ze znalecky zjištěné hodnoty nemovité věci v daném místě a čase (123 744 000 Kč). Výše náhrady za spoluvlastnický podíl žalobkyně tak činí 20 624 000 Kč, tuto částku pak soud uložil žalovanému k zaplacení. Pro úplnost pak soud dodává, že tvrzené investice do nemovité věci nebylo lze v nynějším řízení zohlednit, neboť se jednalo tvrzeně dílem o investice subjektu odlišného od účastníků řízení ([právnická osoba]) a dílem tyto nebylo lze zohlednit, neboť bylo požadováno jejich započtení na vypořádací podíl žalobkyně, což v nynějším řízení provést nelze (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1744/2018). 6. Odůvodnění tohoto rozsudku odpovídá § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastníci odvolání vzdali (jak tomu bylo v nynější věci), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a to dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22. Soud zohlednil povahu daného řízení, tedy, že se jedná o iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Soud přitom neshledal důvody, pro něž by bylo namístě se od tohoto přístupu odklonit. 8. Bylo také třeba rozhodnout, co do základu, o náhradě nákladů řízení na straně státu, který bude platit znalečné. Soud o těchto nákladech rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a co do rozložení povinnosti mezi účastníky vycházel ze stejné logiky a argumentace jako u náhrady nákladů účastníků řízení, proto uložil oběma účastníkům povinnost splnit rovným dílem. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.). 9. Při určení lhůty k plnění soud vycházel z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy ve vztahu k platební povinnosti žalovaného určil pariční lhůtu v délce 15 dní, a to s respektem ke stanoviskům obou účastníků. Ve vztahu k povinnostem vyplývajícím účastníkům z rozhodnutí ve výrocích pod body III a IV byla lhůta určena v obvyklé, tj. třídenní délce.