20 C 199/2015 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19.8.2015 se žalobce na žalovaném domáhá uhrazení částky 153 546,90 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to na základě nezaplacených účetních služeb. Dne 25.9.2012 došlo mezi účastníky (jednání se účastnili oba jednatelé žalobce, jednatelka žalovaného a pan [jméno] [příjmení]) k ústní dohodě o poskytování služeb účetního a ekonomického poradenství, včetně vedení účetnictví a zastupování žalovaného před finančním úřadem. Strany si dohodly, že žalovaný bude žalobci předávat účetní doklady a poskytovat informace a žalobce je bude zpracovávat a povede účetní evidenci. Na tomto jednání byl také ujednán ceník poskytovaných služeb. Žalovaný nežádal zasílat výstupy činnosti, pouze podepisoval některé listiny. Žalobce měl přístup a dispoziční oprávnění k účtu žalovaného prostřednictvím služby internet banking. Žalobce poskytoval sjednané služby v období od 25.9.2012 do 31.7.2013, cenu služby účtoval dle ceníku. Žalobce pak v období od 25.1.2013 až 31.7.2013 vystavil několik faktur, které žalovaný odsouhlasil a dal souhlas k proplacení, které pak provedl sám žalobce. V následujícím období od 14.9.2013 do 1.10.2014 vystavil žalobce další faktury za poskytnuté služby, tyto však již zaplaceny nebyly a v úhrnu odpovídají žalované částce. Žalobce pak specifikoval, že každá z faktur obsahuje jednak paušální částku, jednak odměnu za zpracování položek, odměny za zpracování účetní závěrky, daňových přiznání, odměny za další úkony, jednání a zastupování. Žalovaná se dostala do finančních problémů a jeho účet byl zablokován finančním úřadem z důvodu vymáhání nedoplatku DPH. Žalovaný si byl svého dluhu vědom, což vyplývá z emailové komunikace mezi účastníky. Dopisem ze dne 15.12.2014 pak žalovaný započet svoji pohledávku proti nároku žalobce. Dopisem ze dne 13.10.2014 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku neuhradil, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud. 2. Žalovaný k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí, a navrhl její zamítnutí s tím, že není důvodná. Žalovaný zejména odmítl, že by z jeho strany došlo ke schválení rozpočtu, resp. uvedl, že mu tato listina není vůbec známa. Faktury byly žalovanému předloženy až v červnu 2015 a namítl jejich nepřezkoumatelnost, neboť neobsahují srozumitelný výpočet požadovaných částek. Přípisem ze dne 8.9.2018 vznesl žalovaný protinávrh, kdy celkovou výši škody vyčíslil v částce 153 504 Kč, a to jako majetkovou újmu, která mu vznikla v souvislosti s vadným plněním žalobce. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí, podával nepravdivá přiznání, nepostupoval de lege artis v souladu s daňovými předpisy, nereagoval na úkony finančního úřadu v době, kdy bylo možné ještě vzniku škody zabránit. Žalovaný zejména upozornil, že rozhodnutí finančního úřadu ze dne 25.10.2012, na jehož základě byla následně zrušena jeho registrace k DPH, bylo doručeno do DS žalobce, neboť tento musel k finančnímu úřadu založit plnou moc ze dne 20.10.2012, kdy v rámci této plné moci byla žádost o zasílání veškeré korespondence do DS žalobce. Žalobce se tomuto adekvátně nebránil, pročež byla žalovanému zrušena registrace k DPH. Žalovaný učinil nesporným, že mezi účastníky došlo k uzavření předmětné ústní smlouvy. Žalovaný rovněž nerozporoval měsíční paušální částku ve výši 500 Kč. Žalovaný však rozporoval uzavření dohody o ceně formou tvrzeného ceníku, kdy si byl zároveň vědom, že se jedná o úplatnou službu za přiměřenou cenu. Žalovaný se následně vyjádřil ke každé z faktur uplatněných žalobcem, kdy vždy uvedl, jakou částku uznává a následně specifikoval, které úkony případně v jakém rozsahu neuznává. Rovněž uvedl, že žalobce měl přístup k datové schránce žalovaného, žalobce si odměnu účtoval fakturami a sám proplácel, což žalovaný toleroval. Dne 25.1.2013 podal žalobce za žalovaného přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2012. Následně dne 6.2.2013 (12 dní po splatnosti) upozornil žalovaného na tuto nesplněnou povinnost a navrhl platbu pozdržet, aby bylo podpořeno tzv. cash flow žalovaného, s tím že pak bude nutné uhradit úrok z prodlení za 84 dnů ve výši 26 000 Kč. Žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas, zpětně však hodnotí toto doporučení jako snahu žalobce zakrýt svoje vadné plnění. V období března až června 2013 pak podával žalobce za žalovaného přiznání k DPH s nulovou daňovou povinností, kdy ve skutečnosti byla povinnost záporná, tedy žalovaný měl nárok na vrácení přeplatku. Dne 1.8.2013 obdržel žalobce od finančního úřadu vyrozumění o nedoplatku ve výši 808 89,74 Kč (stav účtu žalované byl toho dne 721 269 Kč). Žalobce dne 28.8.2013 podal dodatečná daňová přiznání s přeplatkem 728 440 Kč. Dne 13.9.2013 byl žalovanému zablokován účet z důvodu daňové exekuce, blokace trvala další rok, v důsledku čehož vznikly žalovanému tyto náklady: úrok z prodlení ve výši 134 094 Kč, náklady exekuce ve výši 16 408 Kč a bankovní výlohy spojené s exekucí ve výši 3 000 Kč, což odpovídá částce 153 504 Kč. Žalovaný však dále uvedl, že uznává část nároku žalobce, kdy za vykonané služby považuje adekvátní částku 50 000 Kč, na kterou započítává svůj nárok na náhradu škody, pročež vznáší protinávrh ve výši 103 504 Kč. Žalovaný v neposlední řadě spatřoval opomenutí žalobce v nečinnosti, když odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího finančního orgánu, kde je uvedeno, že žalovaný mohl požádat správce daně o posečkaní nebo splátkování daně, což žalobce neučinil. 3. Na to reagoval žalobce, který uvedl, že v prosinci roku 2012 začal žalovaný ve spolupráci s [právnická osoba]. [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno].) natáčet film. Žalovaný zasílal finanční prostředky [právnická osoba]., která vše produkčně zastřešovala a vyplácela subdodavatele. Faktury byly vystavovány na [právnická osoba]., ta měla vystavovat souhrnné daňové doklady, které jí měly být propláceny. Žalobce proto kontroloval doklady [právnická osoba]. a zadával je do sestav jednotlivých položek při výrobě filmu. V druhé polovině prosince 2012 obdržel žalobce od [právnická osoba]. balík dokladů, aniž by byl dopředu informován, že natáčení již začalo. Žalobce počal tyto doklady řešit a následně v lednu roku 2013 zjistil, že žalované byla zrušena registrace k DPH, kdy proti tomuto rozhodnutí již nebylo možno podat odvolání. Po dohodě s žalovaným, žalobce podal koncem ledna 2013 daňové hlášení za IV. čtvrtletí roku 2012, i když věděl, že nebude účinné. Žalovaný byl o tomto informován a daný postup odsouhlasil. Spolu s tímto podáním v lednu 2013, žalobce zaslal finančnímu úřadu plnou moc ze dne 20.10.2012, neboť se jednalo o první úkon směrem k finančnímu úřadu a do té doby žalobce pro žalovaného žádnou činnost nevyvíjel. Zároveň žalobce čekal na pokyn žalovaného, kdy m á pro něj začít vyvíjet činnost, neboť při podpisu plné moci žalovaný sdělil, že čeká, až bude mít dostatek finančních prostředků, a až poté bude natáčení zahájeno. Žalobce tedy nic nečinil a čekal na pokyn žalovaného. Žalobce zároveň podal za žalovaného žádost o novou registraci k DPH, o které bylo rozhodnuto dne 1.3.2013. Následně byl žalobci, v lednu 2013, zajištěn přístup do DS žalovaného, aby se tato situace již neopakovala. Zároveň počaly problémy se [právnická osoba]., které jednak nedodala podklady k uplatnění DPH a dále docházelo k nesrovnalostem ve vyúčtování z natáčení, kdy některé doklady byly [právnická osoba]. uplatněny duplicitně. Na základě doporučení žalobce, proto žalovaný [právnická osoba]. neproplatil doklady za cca 800 000 Kč. V srpnu 2013 byla podána dodatečná daňová přiznání s doklady, které však neměly všechny potřebné náležitosti, kdy stále přetrvávaly konflikty mezi žalovaným a [právnická osoba]. Finanční úřad z toho důvodu zahájil kontrolu, která byla ukončena až dne 9.5.2014, kdy také došlo k vrácení nadměrného odpočtu a uvolnění blokovaného účtu. Žalovaný po celou dobu žalobce ujišťoval, a to telefonicky, osobně a emailem, že k uhrazení požadovaných částek dojde. Žalobce dále uvedl, že prováděl platby z účtu žalovaného, a to do výše 100 000 Kč a vždy s jeho odsouhlasením. Žalobce upozorňoval žalovaného nejprve telefonicky v době splatnosti na nutnost úhrady DPH, s tím, že jednatelka žalovaného toto odmítla, s tím že finanční prostředky jsou nyní třeba na dotočení filmu. Následně došlo k druhému upozornění, a to emailem ze dne 6.2.2013, ve kterém byla i vyčíslena případná škoda do doby než bude uplatněn odpočet DPH. Ze strany žalobce nejednalo o doporučení jak postupovat, ale pouze nastínění dalšího vývoje, jak žalovaný požadoval. Na to reagoval žalovaný emailem ze dne 27.2.2013, kdy tedy odsouhlasil postup dle varianty prozatím DPH neplatit. Žalobce nepopírá, že byla podávána daňová přiznání s nulovou povinností, ale bylo to z důvodu nedodání potřebných podkladů [právnická osoba]., kterou žalobce sám opakovaně urgoval. Potřebné doklady byly od [právnická osoba]. následně získány až samotným finančním úřadem (na žádost žalobce), což není standardní postup. Žalobce d