20 C 44/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že nárok u žalovaného uplatnil žádostí podanou dne [datum] a v šestiměsíční lhůtě nebyl nijak uspokojen. Důvod uplatněného nároku spočíval ve skutečnosti, že správní orgán po té, co žalobce byl jako řidič motocyklu dne [datum] účastníkem dopravní nehody v katastru [územní celek] a policejní orgán písemností ze dne [datum] předal věc k projednání přestupku [anonymizováno] [obec] se jmény obou aktérů nehody k projednání jejich protiprávního jednání, obvinil z přestupku pouze žalobce a věc druhého účastníka [jméno] [příjmení], [datum narození], patrně odložil, neboť ve věci nebylo vedeno společné řízení o přestupcích. Od vydání příkazu ze dne [datum] probíhalo poměrně složité správní řízení, kdy žalobce byl nucen se pro svoji procesní obranu nucen přibrat zmocněnce-advokáta. Dále bylo nutné vypracovat znalecký posudek z oboru dopravy od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Náklady na právní zastoupené činily částku 19 485,80 Kč ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a 59 154 Kč ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a na ZP činily částku 24 200 Kč včetně DPH. Dne [datum] byl žalobce rozhodnutím doručeným mu [datum] uznán vinným ve věci. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne [datum] odvolání. Vzhledem k nečinnosti odvolacího orgánu byl žalobce nucen uplatnit opatření proti nečinnosti. Poté bylo [anonymizováno] úřadem [územní celek] napadené rozhodnutí zrušeno se závazným právním názorem spočívajícím v zadání ústavního znaleckého posudku. Po jeho vypracování správní orgán usnesením ze dne [datum] řízení o přestupku zastavil. Nesprávný úřední postup tedy žalobce spatřuje v tom, že správní orgán řízení nedůvodně zahájil toliko vůči osobě žalobce, a ne společné řízení i s druhým účastníkem dopravní nehody, aby bylo možno objektivně posoudit míru zavinění jednotlivých účastníků, ačkoliv bylo zřejmé, že řidič [příjmení] jednal protiprávně a řízení o přestupku vedl nedůvodně. Následkem toho byla skutečnost, že na svoji procesní obranu musel žalobce vynaložit nemalé prostředky. Žalobce byl při uvedené dopravní nehodě navíc vážně zraněn. Po skončení správního řízení byl [jméno] [příjmení] obviněn z přečinu dle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. V žalobě žalobce požaduje náklady za právní zastoupení ve výši 34 599 Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 24 200 Kč, celkem tedy 58 799 Kč Náklady na právní zastoupení i znalecký posudek byly vynaloženy účelně, neboť až na základě žalobcem předloženého znaleckého posudku byl zpochybněn znalecký posudek vypracovaný v rámci přestupkového řízení a nařízen ústavní znalecký posudek. Příčinný souvislost mezi vznikem škody na straně žalobce a postupem správního orgánu je dána tím, že pokud by správní orgán zcela zbytečně neobvinil žalobce, žalobce by tyto náklady nebyl nucen vynakládat. Odkázal se rovněž na judikaturu, a to nález Ústavního soudu čj. II. ÚS 1099/19 ze dne 3.9.2019, podle kterého je třeba použít analogii s nezákonným stíháním osoby v trestním a přestupkovém řízení. Žalobní tvrzení žalobce ještě doplnil při jednání, že se svých nároků domáhá již druhou žalobou, první řízení bylo však z formálních důvodů ukončeno. 2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedla, že žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu škody žádostí o předběžné projednání nároku dne [datum]. Žalovaná po posouzení této žádosti nároky žalobce jako nedůvodné odmítla a vyrozuměla jej o tom svým vyjádřením ze dne [datum]. [příjmení] bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobné nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je třeba splnění tří podmínek a to:1) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že [anonymizováno] úřad postupoval vycházeje z obsahu písemnosti, kterou dne [datum] Policie ČR věc odevzdala k projednání přestupku. V ní uvedla, že provedeným prověřováním, zejména ze znaleckého posudku z oboru dopravy, bylo zjištěno, že řidič vozidla [jméno] [jméno] [příjmení] svou jízdou omezil žalobce, což není zákonem zapovězeno (viz § 17 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.) a žalobce nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozidlem [jméno], jeho jednání proto nelze kvalifikovat jako přečin ublížení na zdraví. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nebylo možné shledat, že by řidič [příjmení] žalobce ohrozil, [anonymizováno] proti němu přestupkové řízení nezahájil. Své úvahy ohledně uvedeného postupu [anonymizováno] promítl do odůvodnění svého meritorního rozhodnutí. Žalovaná proto není zřejmé, o co žalobce opírá svou úvahu, když tvrdí, že MÚ nebral ve správním řízení v úvahu závěry vyšetřování Policie ČR a nezahájil společné řízení. Nelze souhlasil ani s tvrzením žalobce, že řízení bylo proti němu vedeno nedůvodně, neboť z obsahu písemnosti, kterou policie věc odevzdala k projednání přestupku plynuly jednoznačně skutečnosti odůvodňující zahájení přestupkového řízení proti žalobci. V řízení nebylo vydáno jediné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb., které by bylo pro nezákonnost jako pravomocné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, a to proto, že teprve samotné rozhodnutí může být teoreticky způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánů vedoucí k jeho vydání (viz např. rozsudek NS sp. zn. 2 Cdon 129/97), usnesení ÚS sp. zn. II.ÚS 1332/09). Z tohoto důvodu nelze v postupu [anonymizováno] shledávat nesprávný úřední postup ve smyslu uvedeného zákona a vznik škody mohlo žadateli tedy teoreticky přivodit pouze rozhodnutí vydané v rámci předmětného řízení. Dále žalobce poukázal na to, že případ žalobce byl případem velmi složitým, kdy průběh nehodového děje byl posuzován několika znaleckými posudky, které si vzájemně odporovali. Klíčovým pak byl znalecký posudek, který nechal vypracovat [anonymizováno] úřad za účelem odstranění pochybností. [anonymizováno] úřad v rámci zásady volného hodnocení důkazů porovnal vzájemně všechny provedené důkazy, a to pak promítl do řádného a úplného odůvodnění svého rozhodnutí v rámci správního uvážení vzájemně i jednotlivě, dospěl k logickému závěru, který i srozumitelně odůvodnil. Není pravdou, že by tento správní orgán bez přezkoumatelného důvodu odmítl znalecký posudek, který nechal vypracovat žalobce. Naopak řádně zdůvodnil, proč na závěrech tohoto oponentního znaleckého posudku nezaložil své rozhodnutí. Není tedy pravdou, že by správní orgán postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, rozhodoval na základě své libovůle či by svévolně nakládal s realitou, byť se později ukázalo, že jeho hodnocení důkazů nebylo správné a na základě později zpracovaného revizního znaleckého posudku bylo řízení proti žalobci zastaveno. K odstranění případného nesprávného právního posouzení či vyhodnocení skutkového stavu prvoinstančním orgánem slouží právě řádné opravné prostředky, jejich úspěšné uplatnění nezakládá nezákonnost daného rozhodnutí, jedná se o zákonem předvídaný postup vyplývající z dvouinstančního rozhodovacího systému. Je pravdou, že proti druhému účastníkovi dopravní nehody bylo zahájeno trestní řízení, žalované však není znám jeho výsledek, ani zda nebylo zjištěno, že se na zavinění nehody nepodílel i žalobce. V tomto směru navrhla doplnit dokazování. Podle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje tedy, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Žalobce žádné náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu nevynaložil, neboť v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Odkázala se v této souvislosti na usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 1470/19, v němž dospěl k závěru, že v samotném zahájení, popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Dále i dle komentářové literatury„ podstatné je vždy zvažovat, zda úkony správního orgánu měly své zákonné opodstatnění, a pokud ta nebylo, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za vznik újmy“. Pokud se žalobce odkazuje na nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1099/19, pak je zde také uvedeno, že„ to nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp.