23 C 166/2021-179 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se v žalobě podané dne , Anonymizováno, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s tvrzením, že ji na základě smlouvy o zápůjčce vložila na bankovní účet a žalovaná jí na výzvu tuto částku nevrátila. Jednalo se o ústní smlouvu a strany si ve smlouvě neurčily, kdy má být zápůjčka vrácena. Žalobkyně proto učinila písemnou výpověď z předmětné smlouvy o zápůjčce dne , datum, , když tuto výpověď odeslala žalované doporučeným dopisem ze dne , datum, . V souladu s § 2393 odst. 1 občanského zákoníku vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení zapůjčených peněz ve lhůtě šesti týdnů, tj. do , datum, . Žalovaná na výpověď smlouvy o zápůjčce nereagovala a zapůjčené peníze žalobkyni nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , ale žalovaná ani poté dluh nezaplatila. Žalobkyně požadovala vrácení zápůjčky v českých korunách, a proto v tomto směru provedla v žalobě přepočet dle kursu platného ke dni splatnosti pohledávky, to je ke dni , datum, , při kursu EUR , částka, . Pohledávka po přepočtu činí částku ve výši , částka, .2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že se žalobkyní nikdy neuzavřela smlouvu o zápůjčce a žalobkyně jí uvedenou částku poskytla v rámci obchodní spolupráce.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně poskytla na účet žalované částku , částka, dne , datum, a že byla zakoupena kosmetika ve výši , částka, z , Anonymizováno, .4. Soud prvního stupně z provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná neprokázala obsah ani existenci inominátní dohody ohledně společné investice do kosmetického zboží, zejména specifikací tohoto zboží, tudíž jí nesvědčí právní důvod k převzetí uvedené částky a jedná se o bezdůvodné obohacení na její straně, které je podle § 2991 odst. 1 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OZ povinna žalované vydat. Soud dále dovodil, že není spravedlivé, aby bylo žalované uloženo vydat kosmetické zboží s ohledem na jeho nedostatečnou specifikaci a pochybnost o jeho stavu, když může být již pro expiraci. S tímto odůvodněním soud žalobě vyhověl.5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a soudu prvního stupně vytkla neúplný závěr o skutkovém stavu věci, který nezohledňuje skutkové zjištění o důvodech poskytnutí částky , částka, ze strany žalobkyně o z výpovědi svědkyně , jméno FO, . Žalovaná poukázala na to, že z této výpovědi jednoznačně vyplývá, že žalobkyně poskytla peníze žalované na nákup kosmetického zboží, na němž se každá z účastnic podílela jednou polovinou. Dle názoru žalované obě účastnice projevily vůli zřídit mezi sebou závazek ve smyslu § 1724 odst. 1, kde se stanoví, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Odst. 2 ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon. Obě účastnice projevily vůli zřídit mezi sebou závazek o nepojmenované smlouvě a nelze jí vytýkat nedostatek náležitostí. Z výpovědi svědkyně bylo dle žalovaného prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peníze za konkrétním účelem a žalovaná zakoupila kosmetického zboží. Vlastnické právo žalobkyně, k polovině zboží nesporuje, splnila dohodu účastnic. Žalobkyně se nedomáhala vydání zboží. Žalovaná vytkla soudu nesprávnost právního posouzení věci, které spočívá v tom, že nelze usuzovat jen z existence právního důvodu plnění, ale i ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života a je třeba zvažovat, zda i přes nedostatek výslovného a přesného zformulování vzájemných práv a povinností, dané osoby svým počínáním nenaplnily předpoklady pro vznik právního vztahu.6. Žalobkyně v replice k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a odvolání shledal důvodným. Dle odvolacího soudu odvolatelka oprávněně vytkla soudu prvního stupně, že řádně nezhodnotil skutková zjištění, zejména výpověď svědkyně , jméno FO, . Dále odvolací soud vyslovil závěr, že se míjí názor soudu prvního stupně s důkazními zjištěními. Provedené důkazy nasvědčují tomu, že mezi účastnicemi byla v rozhodné době obchodní spolupráce, v jejímž rámci došlo i k navázání smluvního vztahu v souvislosti s provedením předmětné platby žalobkyně ve prospěch žalované – konkrétně o společné koupi kosmetického zboží, které pak měla žalobkyně coby obchodní zástupkyně žalované nabízet k prodeji. Dále odvolací soud zmínil, že soud prvního stupně konstruuje neurčitost smluvního ujednání účastnic na základě úvahy, že není zřejmá konkrétní specifikace dotyčného zboží. Taková okolnost však nemůže být sama o sobě důvodem neplatnosti smlouvy, neboť, podstatné je, na čem se účastnice stran předmětu smlouvy dohodly. Občanskoprávní vztahy ovládá princip smluvní autonomie, což znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů mj. to, jaký bude obsah jejich smlouvy. Uvedená úvaha ani nekoresponduje s obsahem výpovědí jednatelky žalované i svědkyně , jméno FO, , z nichž se podává, že účastnicemi byl domluven společný nákup konkrétního kosmetického zboží. Sama žalobkyně tvrdila, že jednatelka žalované proškrtávala seznam zboží. Není nijak rozhodné, zda zboží ze seznamu vybírala jednatelka žalované, jestliže došlo mezi účastnicemi ke smluvnímu koncensu, na jehož základě žalobkyně prokázala předmětnou částku. K tomu, aby soud prvního stupně mohl posoudit závazkový vztah účastnic, jevící se jako smlouva inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 OZ či-li závazku ze smluv příkazního typu § 2430 až 2520 OZ, není podrobná specifikace tohoto zboží zapotřebí. Podstatné je, že se účastnice smlouvy shodly na jejím předmětu a žalobkyně ani nezpochybnila, že dotyčné zboží bylo ze strany žalované nakoupeno. Odvolací soud shrnul, že důvody napadeného rozsudku jsou založeny na nedostatečném zhodnocení důkazních zjištění. Soud prvního stupněm je vázán právním názorem soudu odvolacího a v novém řízení zhodnotí skutková zjištění z listin vyjma ve smyslu § 118b odst.1 nepřípustného důkazu zprávou, předloženou po koncentraci řízení a zejména z výpovědí vyslechnutých osob tak, aby bylo zřejmé, na jakém důkazním základě činí svůj závěr. Pro obsah smlouvy, tím spíše smlouvy inominátní, je určující vůle smluvních stran (viz § 556 OZ a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 61/2017 a nikoliv představa třetí osoby o tom, co by daná smlouva měla obsahovat. Zjistí-li soud existenci závazkového vztahu mezi účastnicemi, bude se zabývat i tím, jak byl ze strany té které z nich její závazek plněn.8. Soud prvního stupně vyšel ze závazného právního názoru Městského soudu v Praze, vyzval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 žalobce, aby podle závěru Městského soudu v Praze, že došlo ke konsensu mezi účastnicemi a byl domluvený společný nákup konkrétního kosmetického zboží a nejednalo se o zápůjčku, ani o bezdůvodné obohacení, aby doplnil tvrzení, co tedy bylo konkrétně předmětem této dohody mezi stranami a jaká byla vůle stran. K tomu právní zástupce žalobce setrval na tom, že se jednalo o zápůjčku nebo o bezdůvodné obohacení na straně žalované a pokud žalovaná tvrdí, že došlo k jiné smlouvě, tak ať doplní tvrzení a navrhne důkazy, o jakou smlouvu šlo.9. K tomu právní zástupce žalované poukázal na bod 4 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, když i Městský soud v Praze vychází z toho, že dosavadní důkazní zjištění nasvědčují tomu, že mezi účastnicemi byla v rozhodné době obchodní spolupráce v jejímž rámci došlo i k navázání smluvního vztahu v souvislosti s provedením předmětné platby žalobkyně ve prospěch žalované, konkrétně o společnou koupi kosmetického zboží, které pak měla žalobkyně coby obchodní zástupkyně žalované nabízet k prodeji. Z toho dle názoru žalované plyne, že účastnice sdružily prostředky, aby nakoupily zboží, žalovaná splnila svoji povinnost toto zboží nakoupit po dohodě s žalobkyní. Žalovaná tedy splnila svoji povinnost, protože od počátku tvrdila, že měla jenom nakoupit a žalobkyně prodávat. Právní zástupce žalované vyšel z názoru Městského soudu, že došlo k uzavření dohody o obchodní spolupráci a došlo tedy k navázání smluvního vztahu v souvislosti s provedením předmětné platby žalobkyně ve prospěch žalované, konkrétně o společnou koupi kosmetického zboží, které pak měla žalobkyně coby obchodní zástupkyně žalované nabízet k prodeji. Dle přesvědčení žalované žalovaná svoji část dohody splnila a bylo na žalobkyni, aby to zboží prodávala v rámci workshopu, k čemuž tedy ze strany žalobkyně nedošlo. Žalovaná zakoupila kosmetické zboží tak, jak se s žalobkyní dohodly a žalobkyně odmítla jeho prodej, a proto žalovaná pro zmenšení škody některé zboží sama prodala. O zápůjčku se nejedná, dle odvolacího soudu se ani nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Městský soud došel k závěru, že nevadí, že není inominátní smlouva přesně specifikována a že je rozhodná vůle stran. Městský soud vyjevil svůj názor, že ke kontraktu došlo a že není na škodu, že nebylo řá