39 C 122/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 3. 5. 2021 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 3. 2019 jako technik. Dne 22. 2. 2021 okamžitě zrušil svůj pracovní poměr dle ustanovení § 56 odst. 1), písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Toto zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne 1. 3. 2021. Uvedl, že neví, zda žalovaná podala žalobu na neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Dne 5. 3. 2021 obdržel výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce s tím, že pracovní poměr se ukončuje ke dni 5. 3. 2021. Výpověď byla podána v době, kdy již nebyl pracovníkem žalované. Jako důvod výpovědi je uvedeno, že nedocházel do zaměstnání, neboť se údajně nedostavil do areálu v [obec] s tím, že se po výzvě ze dne 17. 2. 2021 nedostavil na toto pracoviště, nedodal výkaz práce, ačkoliv ze strany žalované nikdy nebyl vznesen požadavek na předání takového výkazu. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 16. 6. 2021 a uvedla, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Uvedla, že dne 22. 2. 2021 se pokusila o osobní doručení výzvy žalobci, podle které měl žalobce dodat žalovanému výkaz své práce a zároveň zde byl i vyzván k tomu, aby v období od 22. 2. 2021 do 31. 3. 2021 od 7:00 do 15:00 vykonával práci na adrese [adresa]. K výzvě bylo připojeno jmenování prokuristou, které dokládalo oprávněnost osoby jednající za žalovanou. Pokusu o osobní doručení byli za žalovanou přítomni [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], kteří jsou zaměstnanci žalované. Po zkontaktování žalobce si tento od [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] výslovně odmítl převzít uvedenou výzvu. Po neúspěšném pokusu o osobní doručení bylo uvedenými zástupci žalované sepsáno prohlášení, které popisuje průběh neúspěšného pokusu o osobní doručení. Žalobci je ve výpovědi oprávněně vytýkáno nedostavení se na pracoviště zaměstnavatele, resp. do areálu na adrese [adresa]. Je pravdou, že toto nové pracoviště žalované není po přestěhování závodu žalovaného v pracovní smlouvě žalobce, neboť tento nechtěl přistoupit na změnu pracovní smlouvy. Protože neproběhla změna výkonu místa práce žalobce, žalovaná vyslala žalobce na pracovní cestu do svého nového závodu. V doručené výzvě je přesně specifikováno místo pracovní cesty a rovněž i doba, po kterou měl žalobce být na pracovní cestě (tj. v období od 22. 2. 2021 do 31. 3. 2021). Všechny materiální a formální požadavky podle ustanovení § 42 zák. práce k vyslání na pracovní cestu tak byly ze strany žalované dodrženy. Žalobce tak byl platně vyzván k nastoupení na pracovní cestu. Zároveň je nutné dodat, že s vysláním na pracovní cestu žalobce souhlasil, a to v oddílu III. odst. 8 písm. A/ pracovní smlouvy. Žalobce byl rovněž prokazatelně vyzván k písemnému vykázání své činnosti, přičemž ani tuto povinnost nesplnil. K okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany žalobce žalovaná uvedla, že toto je žalovanou rozporováno a proto podala k Okresnímu soudu v České Lípě žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, která se nyní projednává v řízení vedeném u uvedeného soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Soud k věci provedl následující dokazování: 4. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 6. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované od 1. 4. 2019 jako technik. 5. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 28. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako ředitel společnosti s tím, že pracovní poměr začíná dne 1. 1. 2019. Žalobce na základě této smlouvy měl dle bodu I. pracovní smlouvy řídit společnost, stanovovat strategické cíle a vizi společnosti, jednat s klienty a měl plnit další úkoly specifikované zaměstnavatelem. 6. Z výzvy zaměstnanci ze dne 17. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala žalobce k předložení podrobného výkazu pracovní činnosti, a to od listopadu 2020 do současné doby. Zároveň uvedla, že je nutné, aby žalobce vykonával práci v areálu [adresa] v čase od 7: 00 hod. do 15: 00 hodin každý pracovní den do 31. 3. 2021 a žalobce byl vyzván k nástupu do práce následující pracovní den s tím, že pokud se nedostaví, bude to považováno jako neomluvená absence. 7. Z prohlášení k předání dokumentů – výzva zaměstnanci ze dne 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že [celé jméno svědka] [celé jméno svědkyně] potvrdili, že navštívili žalobce doma k předání dokumentu – výzva zaměstnanci a tento jim odmítl zmíněný dokument převzít. 8. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobci byla dána výpověď z důvodu dlouhodobého, zvlášť hrubým způsobem, porušování pracovních povinností dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Ve výpovědi je uvedeno, že porušování pracovních povinností se žalobce dopustil nedocházením do práce, nedodáním výkazu práce. Ve výpovědi je zároveň uvedeno, že žalovaná nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobcem ze dne 22. 2. 2021. Nadto uvedla, že pracovní smlouva je velmi pravděpodobně neplatná, a to nejen vzhledem k ustanovení § 13 ZOK, ale i k ust. § 437 obč. zákoníku. Vzhledem k tomu žalovaná vyzvala žalobce, aby uznal ukončení pracovního poměru dle této výpovědi, a to do sedmi dnů od předání této výpovědi. 9. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná informovala právního zástupce žalobce, že podala žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, kterým žalobce ukončil pracovní poměr u žalované. Dále uvedla, že je zřejmé, že strany mají zájem na skončení pracovního poměru, což dokládá i výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne 5. 3. 2021. Zároveň uvedla, že žalovaná se nikterak nevyjádřila, že trvá na pracovním poměru mezi stranami a vzhledem k tomu skončil pracovní poměr podle ust. § 70 odst. 2 písm. b) zák. práce. 10. Z žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná podala k Okresnímu soudu v České Lípě žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem, neboť se domnívala, že toto je neplatné. 11. Z rozsudku pro uznání Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru podané [celé jméno žalobce] (tam žalovaným), datované dne 22. 2. 2021, doručené dne 1. 3. 2021, je neplatné. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 164 Kč. 12. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 4. 2022, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že se rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] potvrzuje a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2022. 13. Na základě tvrzení účastníků a provedených důkazů došel soud k následujícímu závěru o skutkovém ději: žalobce doložil, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 3. 2019 od 1. 4. 2019 jako technik. Den před jednáním změnil své tvrzení obsažené v žalobě a uvedl, že byl u žalované zaměstnán rovněž na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 12. 2019 jako ředitel společnosti s tím, že pracovní poměr začíná již dne 1. 1. 2019, tedy téměř rok před uzavřením samotné pracovní smlouvy a ještě před uzavřením pracovní smlouvy ze dne 6. 3. 2019. Dne 17. 2. 2021 byl žalobce žalovanou vyzván k předložení podrobného výkazu pracovní činnosti, a to od listopadu 2020 do současné doby a aby vykonával práci v areálu [adresa] v čase od 7: 00 hod. do 15: 00 hodin každý pracovní den do 31. 3. 2021. Dne 22. 2. 2021 se mu žalovaná pokusila doručit předmětnou výzvu za pomoci svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně], ale žalobce převzít dokument odmítl. Dne 22. 2. 2021 žalobce sám ukončil pracovní poměr u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru. Toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne 1. 3. 2021. Dne 5. 3. 2021 žalovaná doručila žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu dlouhodobého, zvlášť hrubým způsobem, porušování pracovních povinností. Výpověď žalovaná podřadila pod ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kde je upraveno okamžité zrušení pracovního poměru. Ve výpovědi je uvedeno, že porušování pracovních povinností se žalobce dopustil nedocházením do práce, nedodáním výkazu práce. Ve výpovědi je zároveň uvedeno, že žalovaná nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobcem ze dne 22. 2. 2021. Nadto uvedla, že pracovní smlouva je velmi pravděpodobně neplatná, a to nejen vzhledem k ustanovení § 13 ZOK, ale i k ust. § 437 obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, žalovaná vyzvala žalobce, aby uznal ukončení pracovního poměru dle této výpovědi, a to do sedmi dnů od předání této výpovědi. Proti okamžitému zrušení pracovního poměru žalobcem podala žalovaná dne 26. 4. 2021 žalobu k Okresnímu