64 C 150/2021-196 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou u zdejšího soud ze dne 12. 4. 2021, domáhala po žalobkyni zaplacení částky ve výši 288 907,48 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně, jdoucím ode dne 14. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Zároveň požadovala přiznat náhradu nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná jakožto úvěrující uzavřela dne 15. 9. 2014 s panem [celé jméno svědka] (dále jen„ dlužník“), narozeným dne 3. 3. 1982, bytem [adresa svědka], jakožto úvěrovaným, smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále rovněž jen„ úvěrová smlouva“), na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení na straně dlužníka, v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči dlužníkovi rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu JUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ rozhodce“) ze dne 26. 3. 2015, č. j. [spisová značka]. Ve svém rozhodčím nálezu rozhodce rozhodl, že dlužník je povinen zaplatit žalované částku 185 648 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím ode dne 16. 2. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 147 274 Kč od 17. 1. 2015 do zaplacení, náklady rozhodčího řízení ve výši 1 100 Kč (zaplacený rozhodčí poplatek) a náklady právního zastoupení ve výši 21 392,80 Kč. Jelikož nebylo v možnostech dlužníka plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči dlužníkovi na základě exekučního titulu-vydaného rozhodčího nálezu-exekuční řízení, které bylo vedeno JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], a to pod sp. zn. [spisová značka] (dále rovněž jen“ exekuční řízení”). Na návrh dlužníka bylo exekuční řízení v celém rozsahu zastaveno na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 17 Co 171/2019-181 ze dne 25. 6. 2019 (které nabylo právní moci dne 16. 7. 2019), a to z důvodu excesivně vysokých úrokových sazeb, krácení práv dlužníka, řetězení sankcí vůči dlužníkovi a sjednání důležitých smluvních ujednání mimo hlavní text smlouvy, ve zcela adhezních smluvních podmínkách psaných malým zhuštěným písmem. Krajský soud v Praze tak dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Soudní exekutor v exekučním řízení před jeho zastavením vymohl na dlužníkovi jakožto povinném částku v celkové výši 426 552 Kč. Z vymožené sumy pak částku v celkové výši 339 460 Kč soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení. Žalobkyně se v tomto řízení žalobou domáhá této částky vyplaceného plnění žalované po odečtení částky, kterou byla žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat, tzn. částky ve výši 45 750 Kč představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru (z úvěru ve výši 50 000 Kč dlužník před zahájením rozhodčího řízení uhradil částku 4 420 Kč) a částky ve výši 9 828,56 Kč (představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. ode dne 24. 9. 2014 poskytnutí úvěru do dne 13. 1. 2016 kdy exekutor vyplatil žalobkyni částku 45 750 Kč). Zbývající část vyplaceného plnění, tj. žalovaná částka ve výši 288 907,49 Kč, dle tvrzení žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu ustanovení § 2 991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dlužník vyzval žalovanou, dne 3. 12. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení, které mělo být vydáno do dne 14. 12. 2019. Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a ode dne 15. 12. 2019 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované) je s úhradou žalované částky v prodlení. Prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2020 byl nárok vůči žalované na zaplacení částky ve výši 288 907,49 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované postoupen dlužníkem (postupitel) na žalobkyni. Toto postoupení bylo dlužníkem oznámeno žalované dne 5. 10. 2020. Žalobkyně ve svých podáních ze dne 24. 11. 2022, dne 31. 1. 2023 odkázala na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, týkající se stavění promlčecí doby, okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení v případě nároku vůči exekutorovi, okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení v případě neplatného notářského zápisu, okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení v případě nicotného rozhodčího nálezu a námitky promlčení, která je v rozporu s dobrými mravy. Dále odkázal na rozsudek Městského soud v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 36 Co 331/2022-118 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne16. 1. 2023, č. j. 63 C 408/2021-78. Ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 se žalobkyně, opět s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyjádřil k replice žalované ze dne 9. 2. 2023. 2. Ve svém podání, ze dne 20. 4. 2023, žalobkyně, v reakci na výslech svědka [celé jméno svědka] při jednání soudu dne 23. 2. 2023 uvedla, že smlouvu o postoupení pohledávky, je třeba považovat za nespornou skutečnost, neboť tuto smlouvu žádná ze stran nesporuje. Svědek [celé jméno svědka] je osobou práva neznalou, čelil v minulosti mnoha exekucím a nyní měl vypovídat k postoupení pohledávky a zastavení exekuce, které se odehrály před více jak čtyřmi lety. Z tohoto důvodu vyzněla jeho svědecká výpověď zmateně. Navíc byl ovlivněn úmyslně návodnými otázkami soudkyně. Svědkovi [celé jméno svědka] byla prokazatelně vyplacena částka ve výši 25 000 Kč (odměna za postoupení pohledávky), odměna za zastupování pana [celé jméno svědka] v řízení o zastavení exekuce se řídila dohodou ze dne 17. 7. 2018. Náhrada veškerých nákladů řízení o zastavení exekuce (34 100,50 Kč), která náležela panu [celé jméno svědka], byla postižena v jiné exekuci (sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně obdržela dne 12. 8. 2019 od soudního exekutora částku ve výši 87 092 Kč (náklady exekuce vymožené po povinném [celé jméno svědka]). Po odečtení své odměny poukázala žalovaná panu [celé jméno svědka] z výše uvedených částek, dne 3. 10. 2019, částku 26 646,17 Kč. 3. Žalovaná ve svém vyjádření soudu uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části, a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout, což odůvodnila následovně. Předně žalovaná namítla, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] kterou pan [celé jméno svědka] podepsal dne 15. 9. 2014. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný; dluh stále existuje – exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Žalovaná dále namítla, že pravomocný rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 3. 2016, č. j. MAR 137/2015-27 stále existuje a je vykonatelný. Odkazuje především na § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen„ ZRŘ“), a namítá, že tento rozhodčí nález nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na tento pravomocný rozhodčí nález. V exekučním řízení soud exekuční titul, resp. ani uzavřenou úvěrovou smlouvu, nemůže věcně přezkoumávat, jak odpovídá i konstantní judikatuře – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012 nebo sp. zn. 29 Odo 1222/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 103/2008. Žalovaná uvedla, že efektivní úroková sazba sjednaná mezi stranami úvěrové smlouvy ve výši 148,12 % p. a. odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 94,4 % p. a. Výši úrokové sazby pak považovala žalovaná za přiměřenou, a to i z důvodu, že se žalovaná je nebankovním subjektem poskytujícím zápůjčky a je tak běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018 uvedla, že nominální výše sjednané úrokové sazby 94,4 % p. a. nepřekračuje čtyřnásobek nejvyšší úrokové sazby poskytované bankami v září 2014, která činila podle systému [příjmení] v této době výši 24,69 % p. a. Žalovaná dále odkázala na obecnou zásadu pacta sunt servanda a zásadu in favorem negotii. Předmětná úvěrová smlouva je tak zcela platná, neboť žalobce byl s obsahem úvěrové smlouvy seznámen a svobodně se rozhodl tuto smlouvu uzavřít. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když připomněla zásadu právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), podle které se od každého účastníka řízení vyžaduje pečlivá úvaha nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Žalovaná namítá, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, musí platit obecná promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Již v této době totiž právní předchůdci žalobkyně věděli všechny skutkové okolnosti vztahující se k jejich případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní. V této souvislosti žalovaná odkázala na závěry rozhodnut