23 C 159/2013-686 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 26.7.2013 po několika změnách žaloby domáhal zaplacení částky 128 720 Kč představující rozdíl mezi částkou 541 220 Kč odpovídající ekvivalentu bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalované společnosti na úkor žalobce tím, že od 18. 6. 2012 – do 30. 4. 2013 užívala bez právního důvodu (poté, co žalobce odstoupil od smlouvy o nájmu, a k zániku nájemního vztahu tak došlo ex tunc) nebytové prostory ve vlastnictví žalobce, a částkou 412 500 Kč, kterou žalovaný žalobci podle ujednání nájemní smlouvy ze dne 4. 6. 2012 (dále také jen nájemní smlouva) zaplatil, a dále částky 46 000 Kč jako smluvní pokuty podle čl. 8.7 smlouvy o nájmu, celkem tedy požadoval vůči žalovanému 174 720 Kč.2. Počínaje 1.12.2012 žalovaný přestal hradit nájemné s tím, že v měsíci prosinci mělo dle smlouvy , ještě činit 43 000 Kč a počínaje 1.1.2013, dle smlouvy, mělo činit 46 000 Kč. Žalovaný přestal k 1.12.2012 hradit i sjednanou paušální náhradu nákladů spojených s užíváním pronajatých prostor ve výši 9 000 Kč měsíčně. Dřívější právní zástupce žalobce vzhledem k neplacení nájemného a nákladů za užívání pronajatých prostor, dopisem ze dne l8.l1.2012, (který byl nájemci doručen dne 19.12.2012) vyzval nájemce ke zjednání nápravy, tj. ke zjednání dlužného nájemného a dlužné náhrady za užívání pronajatých prostor.3. Vzhledem k tomu, že nájemce na tuto výzvu nereagoval úhradou dlužných částek, odstoupil právní zástupce pronajímatele od nájemní smlouvy, dopisem ze dne 13.2.2013, který byl doručen žalovanému dne 14.2.2013 s tím, že zároveň byl žalovaný vyzván k vyklizení předmětu nájmu v souladu se smlouvou ke dni 1.3.2013.4. Žalovaný předmět nájmu nevyklidil, ani nedoplatil dlužné nájemné a dlužnou úhradu za užívání pronajatých prostor a dále pronajatý prostor užíval , a to až do 23.4.2013, kdy teprve (ráno dne 24.4.2013) došlo k jejich vyklizení žalovaným a předání žalobci.5. O nákladech řízení by mělo být ve vztahu k žalobci rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, soud 1. st. Nebyl v rozhodování konzistentní, navíc žalovaná nemá majetek oproti žalobci, který je majetný. Žalobce marně navrhoval žalované, aby spor odklidili mimosoudně.6. Žalovaný se žalobě bránil s tím, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od nájemní smlouvy, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod (neplacení nájmu), když žalovaný vůči pohledávce žalobce na nájemném a za služby poskytované s užíváním prostor v prosinci 2012 a v lednu a únoru 2013 započetl svou pohledávku z titulu smluvní pokuty podle čl. 7.4 smlouvy o nájmu, neboť pronajímatel nesplnil svou smluvně zakotvenou povinnost zajistit revizi klimatizace a doložit nájemci její provedení. Žalované zamezil žalobce vstup do prostor, když 23.4.2013 vyměnil ve vstupních dveřích zámek.7. Žalovaný nadto uplatnil vzájemnou žalobu, jíž se domáhal zaplacení 602 000 Kč (bez příslušenství) jako smluvní pokuty za to, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, že zajistí v pronajatých nebytových prostorech revizi klimatizace a plynového kotle.8. K otázce nemravnosti či nepřiměřenosti smluvní pokuty žalovaná tvrdí, že Nájemní smlouva byla výsledkem naprosto standardního kontraktačního procesu, když obě strany byly kvalifikované, žádná z nich nebyla v postavení slabší strany a obsah smlouvy mezi sebou před jejím podpisem diskutovaly. , Jméno žalobce, je profesionál v oblasti nemovitostních vztahů (ať již ohledně nákupu nemovitostí či jejich pronájmu), vlastnil desítky nemovitostí (ať již osobně či skrze své společnosti) a uzavíral stovky realitních obchodů, což bylo v tomto řízení i jednoznačně prokázáno, k tomu srov. např. výpovědi svědků vypovídajících na jeho straně. Z jejichž výpovědí vyplynulo, že pro , Jméno žalobce, pracují dlouhodobě, vypomáhají mu se správou jeho nemovitostí (, jméno FO, při jeho technické správě, realitní makléř , jméno FO, při jejich pronajímání apod.). , Jméno žalobce, je rovněž osobu vykonávající funkci člena správní rady společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která se zabývá realitní činností.9. K aplikaci § 150 o.s.ř. není dle žalované důvodu. Byl to žalobce, který na žalovanou podal žalobu, žalovaná se v prvých letech pokoušela se žalobcem o mimosoudní smír, ale žalobce ho odmítal s tím, že jeho pozice ve sporu je silná. O tzv. nulové variantě počal žalobce vyjednávat po té, kdy názory odvolacího soudu vedly k závěru, že bude převážně neúspěšný a žalovaná o takovou dohodu již s ohledem na vysoké náklady řízení neměla zájem. Soud by měl o náhradě nákladů řízení rozhodnou dle poměru úspěchu ve věci.10. Dále se žalovaný dalším vzájemným návrhem domáhal vrácení částky 412 500 Kč, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatil.11. Celkem požaduje žalovaná částku 1, 014 500 Kč.12. Žalobce na tento vzájemný návrh (412 500 Kč) reagoval v podání ze dne 27.7.2020 tak, že započetl vůči žalované stejně vysokou částku 412 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované s tím, že tímto tyto vzájemné pohledávky zanikly.13. Žalovaná považuje započtení jako neurčité.14. Žalovaná (k výzvě soudu) upřesnila, že požaduje ve vzájemném návrhu částku 412 500 Kč jako bezdůvodné obohacení představující po té, kdy od nájemní smlouvy bylo odstoupeno, tedy částku, kterou žalovaná žalobci za užívání předmětných prostor zaplatila a tuto by měl žalobce podle vzájemného vyrovnání vrátit resp. žalované zúčtovat a na smluvní pokutě částku 602 000 Kč za 301 dnů (od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013) po 2 000 Kč denně, neboť žalobce nesplnil povinnost, k níž se v čl. 7 bodu 3 smlouvy zavázal a neprovedl v dohodnuté lhůtě revizi klimatizace.15. Zdejší soud dle závazného názoru MS v Praze, usnesením ze dne 12.7.2018 sloučil původně vyloučený vzájemný nárok žalované, co se týče smluvní pokuty ve výroku tohoto usnesení rozhodl tak, že ust. § 112 odst.1 o.s.ř. soud spojuje ke společnému řízení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 159/2013 a 21 C 49/2015 a tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 23 C 159/2013.16. Ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2017, č. j. 23 C 159/2013-171, kterým bylo řízení pravomocně zastaveno co do částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 6. 2013 do zaplacení, přičemž zbylé výroky (II. – IV.) byly zrušeny usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č. j. , spisová značka, . Po zrušení rozsudku odvolacím soudem bylo znovu rozhodnuto rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, č. j. 23 C 159/2013-375, ze kterého právní moci nabyl pouze výrok I., kterým bylo řízení co do částky 7 280 Kč s příslušenstvím zastaveno, a zbytek rozsudku, tj. výroky II. až VI. byly zrušeny usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , přičemž odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení projednal a rozhodl o věci jiný soudce. Soudu I. stupně bylo zejména uloženo, aby se náležitě vypořádal s provedenými důkazy, a to zejména ke zjištění, zda žalobce zajistil ve sjednané lhůtě revizi klimatizace v pronajatých prostorách a předal o tom žalovanému doklad, a v důsledku tohoto posouzení nároku na smluvní pokutu a vzájemné žaloby. Následně byl vydán rozsudek ze dne 28. 3. 2023, č. j. 23 C 159/2013-535, který byl opět, tentokrát v celém jeho rozsahu zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, č. j. , spisová značka, . Zrušeno bylo rovněž usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. 23 C 159/2013-596, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na doplnění rozsudku č. l. 535, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, č. j. , spisová značka, . Soudu I. stupně bylo uloženo, aby nadále bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.17. Pokud jde o požadavek žaloby, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný zaplatil žalobci v rámci vztahu založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor částku celkem 412 500 Kč, žalobce sám potvrdil, že v období, které je předmětem žaloby od žalovaného obdržel (a ponechal si) částku 412 500 Kč za užívání nebytových prostor uvedených v nájemní smlouvě konkrétně v souladu s Nájemní smlouvou společnost , právnická osoba, . poskytla , Jméno žalobce, kauci ve výši 130.000,-Kč a dále pak uhradila nájemné za necelý měsíc červen 2012 (22.550,-Kč) a následně pak za červenec, srpen, září, říjen a listopad 2012 (vždy 52.000,-Kč) a shodli se i na tom, že za částku odpovídající bezdůvodnému obohacení vzniklému užíváním prostor bez právního důvodu (když po odstoupení od nájemní smlouvy tato zanikla ex tunc) lze považovat částky odpovídající původně sjednanému nájemnému (43 000 Kč měsíčně v r. 2021 a 46 000 Kč měsíčně v r. 2013), když znalecký posudek , právnická osoba, . vyčíslil obvyklé nájemné rozmezím 43 800 Kč – 49 900 Kč měsíčně.18. Žalobce k tomu uvedl, že původně mezi účastníky bylo sjednáno hrazení těchto nákladů dohodnutou paušální částkou, nebyla vedena ze strany žalobce o jejich výši přesná evidence. Zpětně je obtížné zjistit skutečné čerpání služeb žalovanou po dobu užívání pronajatých prostor a skutečnou výši. Je přitom nepochybné, že po rozhodnou dobu užívala pronajaté p