§ 458 občanský zákoník – Právo na náhradu nutných nákladů
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 458 občanského zákoníku stanoví, že ten, kdo získal bezdůvodné obohacení, musí vrátit vše, co takto získal, případně poskytnout peněžitou náhradu, a to včetně užitků, pokud nejednal v dobré víře, přičemž má právo na náhradu nutných nákladů. Pokud někdo získá něco neoprávněně (bezdůvodně se obohatí), musí to vrátit. (§ 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 458 odkazuje 527 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud někdo získá něco neoprávněně (bezdůvodně se obohatí), musí to vrátit.
- Jestliže není možné vrátit původní věc (např. šlo o služby nebo práci), musí se zaplatit peněžitá náhrada.
- Spolu s neoprávněně získanou věcí se musí vrátit i zisky (užitky), které z ní ten, kdo se obohatil, měl, pokud věděl, že na věc nemá nárok (nebo to alespoň vědět měl a mohl).
- Ten, kdo vrací bezdůvodné obohacení, má nárok na proplacení nezbytných nákladů, které na věc vynaložil.
Na co si dát pozor
- Rozhodující je, zda ten, kdo obohacení získal, jednal v dobré víře – to ovlivňuje povinnost vydat užitky.
- Může nastat situace, kdy je nutné místo vrácení věci poskytnout peněžitou náhradu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 458
Jak soudy aplikují § 458
Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 451, § 456 a § 458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“. V rozsahu žalobou uplatněné částky 109.700 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl, jelikož tato částka představuje soudní poplatek jakožto část žalobkyní vyplacené náhrady nákladů řízení žalované, který ale byl žalované na základě usnesení Městského soudu v Praze vrácen.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 48, § 130, § 451, § 457, § 458 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a § 1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
Pouze tehdy, brání-li již v okamžiku odstoupení od smlouvy právo třetí osoby vrácení cenných papírů, má prodávající právo na peněžitou náhradu (§ 458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále též jen „obč. zák.“). Byly-li po odstoupení od kupní smlouvy z majetkového účtu kupujícího zaknihované cenné papíry odepsány ve prospěch třetí osoby (třebaže se tak stalo proti vůli kupujícího), ztrácí prodávající možnost domoci se po kupujícím jejich vrácení.
Související
§ 1136 (Zákon občanský zákoník)§ 3005 Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí vě (Zákon občanský zákoník)§ 49 PŘEDMĚT JEDNÁNÍ A SCHŮZE SNĚMOVNY (Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovn)§ 509 (Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravu)§ 639 (Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravu)