25 C 64/2020-103 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou podle části páté o.s.ř. ,podanou zdejšímu soudu dne 13. 4. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil rozhodnutí žalované č. j. , číslo jednací, ze dne 10. 4. 2019 , kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o vydání výměru o náhradě podle zákona č. 127/1948 Sb. ve spojení s rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. j. , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2020 byl rozklad žalobce zamítnut a rozhodnutí žalované č. j. , číslo jednací, se potvrzuje, tak, že by vydal výměr o povinnosti žalované nahradit žalobci nemovitosti včetně příslušenství a zařízení, které československý stát nabyl pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké, které vlastnil právní předchůdce žalobce, a to ve výši dle znaleckého posudku do 60 dnů po vydání výměru o náhradě. Konkrétně ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce se ve správním řízení vedeným žalovanou domáhal vydání výměru, na základě kterého by mu byla vyplacena náhrada za majetek, který byl právním předchůdcům žalobce odňat. Právními předchůdci žalobce jsou praotec žalobce p. , tituly před jménem, , jméno FO, , narozen , rodné přijmení, 3. 2. 1888, a matka žalobce pí , jméno FO, , nar. dne 26. 4. 1920. Tito předchůdci byli spoluvlastníky nemovitostí zapsaných ve vložce , Anonymizováno, pozemkové knihy katastrálního území , adresa, , jmenovitě pozemku p. č. , hodnota, o výměře 565 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 3 583 m2, zahrada, vše vedené v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , jméno FO, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti“). Nemovitosti byly po 29. září 1938 zkonfiskovány Německou říší. V rámci dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. byla vyslovena neplatnost převodů na Německou říši. Následně však tyto Nemovitosti nabyla včetně příslušenství Československá republika zákonem č. 127/1948 Sb., kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké vlastnická práva k některým nemovitostem a movitostem. Zákon č. 127/1948 Sb. však zároveň předpokládal, že za tento majetek, pokud nešlo o majetek konfiskovaný, poskytne československý stát náhradu ve výši obecné ceny dle výměru, který vydá ministerstvo techniky po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Náhrada dle tohoto výměru je pak splatná do 60 dnů po vydání výměru o náhradě. Žalobce proto u žalované zahájil správní řízení dne 29. 6. 2017, ve kterém požadoval, aby žalovaná vydala výše popsaný výměr. Žalovaná tento návrh zamítla rozhodnutím č. j. , číslo jednací, ze dne 10. 4. 2019. Rozklad žalobce byl zamítnut ministrem průmyslu a obchodu č. j. , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2020. Žalobce nesouhlasí s rozhodnutím žalované, neboť žalovaná ve správním řízení aplikovala nesprávné zákonné ustanovení (§ 9 zákona č. 128/1946 Sb., namísto § 10 zákona č. 128/1946 Sb.), dekret prezidenta republiky č. 5/1945 uvádí, že neplatnost převodů nastává bez dalšího a vlastnické právo právních předchůdců žalobce tak zůstalo zachováno (právní předchůdci žalobce nikdy nepřestali býti vlastníky), byť se právní předchůdce žalobce p. , jméno FO, hlásil k německé národnosti, nebylo vydáno individuální rozhodnutí o konfiskaci a p. , jméno FO, byl státním občanem ČSR, který se za svůj život zasloužil o ekonomický rozvoj této země a byl nucen opustit vlast v důsledku bezprostředního ohrožení života. Dle potvrzení vojenského velitelství , adresa, z 9. 2. 1939 byl účasten mobilizace na podzim roku 1938 s úmyslem bránit území ČSR a dle potvrzení Velvyslanectví ČSR v , Jméno žalobce B, byl p. , jméno FO, po celou dobu války veden jako československý státní příslušník a vždy se hlásil k české národnosti. Žalobce dále nesouhlasí se žalovanou ohledně aplikace předpisu č. 87/1991 Sb., neboť žalobce nevyvozuje svůj nárok z „křivdy“, ale z povinnosti žalované vydat výměr dle zákona č. 127/1948 Sb. Restituční předpisy nemohou zrušil nárok osoby z jiného právního titulu (předpisu). Na závěr žalobce uvádí, že nárok není promlčen, neboť žádost na vydání výměru se nepromlčuje a doba od účinnosti zákona č. 127/1948 Sb. je tak nerozhodná.2. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby. K podání žádosti o zahájení řízení ve smyslu § 5 zákona č. 127/1948 Sb. je oprávněn pouze subjekt, do jehož práv bylo citovaným zákonem zasaženo (vlastník), bez ohledu na další osud po jeho přechodu na stát).3. Žalobce neprokázal, že by mu ke dni účinnosti zákona č. 127/1948 Sb. svědčilo vlastnické právo. Jako poslední vlastník Nemovitostí byla v knihovní vložce č. , hodnota, uvedena Deutsche Reich – Polizeiverwltungtgeinverleibt. Následně byly Nemovitosti výměrem , jméno FO, ze dne 6. 2. 1948 zapsány pod národní správu. Zápis o vrácení majetku, resp. obnovení vlastnického práva původním vlastníkům tak v pozemkových knihách není evidován. Z opisu dopisu Osidlovacího řádu a Fondu národního obnovy v , jméno FO, č. j. , jméno FO, se podává citace Výměru okresního národního výboru v , adresa, č. j. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ze kterých je patrný záměr konfiskovat Nemovitosti (byť k tomu nedošlo). Dále z nich vyplývá, že byla dne 11. 10. 1948 podána žádost o jejich restituci, tedy po dni vydání zákona č. 127/1948 Sb., což znamená, že v době jeho vydání právní předchůdci nebyli vlastníky Nemovitostí. Žalovaná tvrdí, že účinností dekretu č. 128/1945 Sb. došlo pouze k zániku vlastnického práva Německé říše, ale nedošlo k obnovení vlastnického práva původních vlastníků. Těm vzniklo pouze právo na uplatnění obnovy svého vlastnického práva, příp. právo na jejich vydání. Byť právní předchůdci žalobce zahájili řízení o vrácení Nemovitostí, žalobce neprokázal, že by o žalobě bylo kdy rozhodnuto. Ve shodném období podala Národní správa majetkových podstat žádost Ministerstvu financí o posouzení (rozhodnutí), zda-li jsou dány podmínky k restituci vzhledem k tomu, že bývalí spoluvlastníci Nemovitostí mají ve sčítacím archu z roku 1930 zapsánu národnost německou. Žalobce tedy neprokázal, že by jeho vlastnického právo bylo konstituováno soudním rozhodnutím, a není tedy naplněna podmínka aktivní legitimace k podání žádosti o vydání rozhodnutí o náhradovém výměru. I kdyby však vlastníkem byl (resp. jeho právní předchůdci), pak se žalobce musel domáhat náhrady dle restitučních předpisů, které mají odčinit křivdy z období 1948 do 1989. Žalobce tyto předpisy obchází běžnou žalobou. Žalobce dále neosvědčuje, že je právním nástupcem (spolu)vlastníků Nemovitostí. Na závěr žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť zákon č. 127/1948 Sb. nabyl účinnosti dne 4. 6. 1948 a lhůta k vyplacení náhrady počala plynout dnem následujícím po dni, kdy zákon vstoupil v účinnost.4. Rozsudkem zdejšího , Anonymizováno, soudu pro , adresa, ze dne 6. září 2023, č. j. , spisová značka, ,soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem 150 000 000 Kč jakožto náhradu za pozemek p. č. , hodnota, , o výměře 565 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , dále za pozemek p. č. , hodnota, , o výměře 3.583 m2, zahrada, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem , jméno FO, Katastrální pracoviště , adresa, , a rovněž za veškeré příslušenství a zařízení předmětných nemovitostí. Takto soud rozhodl o žalobě podané dne 13. 4. 2020 v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2020, č. j. , Anonymizováno, (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), jímž ministr , Anonymizováno, zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva , Anonymizováno, ze dne 10. 4. 2019, č. j. , anonymizováno, (dále jen „rozhodnutí MPO“), a to poté, co byl žalobce k podání žaloby podle páté části o. s. ř. odkázán usnesením Městského soudu v , jméno FO, ze dne 13. 3. 2020, č. j. , spisová značka, . Předmětem řízení pak byl žalobcův nárok na vydání náhradového výměru podle ustanovení § 5 zákona č. 127/1948 Sb., kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké vlastnická práva k některým nemovitostem a movitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/1948 Sb.“).Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť žalobce podle ní v první řadě neprokázal, že by mu ke dni účinnosti zákona č. 127/1948 Sb. svědčilo k nemovitostem vlastnické právo, když jako poslední vlastník nemovitostí byla v knihovní vložce č. , hodnota, uvedena Německá říše; výměrem Magistrátu , jméno FO, ze dne 6. 2. 1948 pak byly nemovitosti zapsány pod národní správu a měly být znárodněny. Účinností dekretu č. 128/1945 Sb. pak došlo pouze k zániku vlastnického práva Německé říše, k obnovení vlastnického práva původních vlastníků ale ex lege nedošlo. Byť právní předchůdci žalobce zahájili řízení o vrácení nemovitostí, žalobce