19 C 16/2025-77 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění majetkové újmy, jež měla vzejít z (žalobkyní označených) rozhodnutí vydaných správcem daně. Pokud jde o jednotlivá rozhodnutí, z nichž žalobkyně dovozuje vznik škody, žalobkyně vylíčila, že jí byly v říjnu roku 2013 doručeny 4 dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec 2012 v celkové výši , částka, . Žalobkyně proti nim brojila odvoláními, o nichž bylo rozhodnuto Odvolacím finančním ředitelstvím v prosinci roku 2015. Proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství podala žalobkyně správní žalobu, Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Odvolací finanční ředitelství následně rozhodlo o odvoláních žalobkyně v dubnu roku 2019 a žalobkyně proti jeho rozhodnutím brojila v pořadí druhou správní žalobou, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, . V únoru roku 2022 Odvolací finanční ředitelství zrušilo dva dodatečné platební výměry a řízení zastavilo, v červnu roku 2022 byly zrušeny i zbývající dva dodatečné platební výměry a řízení bylo zastaveno.2. Dále žalobkyně vylíčila, že na základě shora specifikovaných dodatečných platebních výměrů vydaných správcem daně v říjnu roku 2013 a dluhu, který byl na základě těchto výměrů u správce daně evidován, vydal správce daně dne , datum, rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Rozhodnutím o nespolehlivém plátci fakticky došlo k ukončení obchodní činnosti žalobkyně, neboť s ní, jako s nespolehlivým plátcem, nikdo nechtěl obchodovat, a to „i s ohledem na zákonné souvislosti“ (žalobkyně odkázala na ust. § 46 odst. 1, 3 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZoDPH“), či ručení obchodního partnera dle § 109 odst. 3 ZoDPH). Proti rozhodnutí o nespolehlivém plátci podala žalobkyně odvolání, odvolací řízení bylo zastaveno „pro nedostatek odůvodnění“. Rozhodnutí o nespolehlivém plátci bylo zrušeno až rozhodnutím správce daně ze dne , datum, , po zrušení dodatečných platebních výměrů.3. Žalobkyně také v žalobě zmínila, že v návaznosti na vydané dodatečné platební výměry správce daně vydal v září roku 2017 exekuční příkazy k vymožení daňového nedoplatku přikázáním pohledávky z účtu. Správce daně rovněž v dubnu roku 2016 zřídil zástavní právo k vozidlům žalobkyně. Na tomto místě je třeba uvést, že žalobkyně k těmto rozhodnutí nevztahovala vznik majetkové újmy v částce , částka, (jak k ní bude dále vyloženo níže v bodu 4 tohoto odůvodnění). Odpovědnostním titulem žalobkyně shledává 4 dodatečné platební výměry vydané správcem daně v říjnu roku 2013 a na ně navazující rozhodnutí správce daně o nespolehlivém plátci DPH. Pokud jde o vylíčení skutečností na podporu závěru o příčinné souvislosti, žalobkyně doplnila, že rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH bylo veřejně publikované a žalobkyni byla fakticky znemožněna její obchodní činnost, a právě tím jí vznikla škoda – ušel jí zisk v celkové výši , částka, .4. , adresa, 604 848 Kč představuje tvrzený ušlý zisk žalobkyně za období let 2015 až 2022. V období 3 let bezprostředně před zahájením daňové exekuce a rozhodnutím o nespolehlivém plátci činil zisk žalobkyně před zdaněním v průměru částku , částka, , tuto žalobkyně zjevně vynásobila počtem let, v němž jí měl zisk ujít (v období od roku 2015 do roku 2022 celkem , hodnota, let). Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na odškodnění majetkové újmy a žalovaná sdělením ze srpna roku 2024 požadavek odmítla s tím, že vznik újmy žalobkyně neprokázala.5. Na výzvu soudu, v průběhu jednání dne , datum, , po poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně doplnila následující tvrzení. Ve vztahu k existenci skutečností, které mají vést k závěru o existenci příčinné souvislosti, žalobkyně doplnila, že v letech 2012 až 2014 byla žalobkyně úspěšným podnikatelem v oboru nákupu a prodeje ocelářských výrobků a vedle toho provozovala i činnost v rámci koupě a pronájmu zboží a služeb. Žalobkyně se snažila dohodnout se správcem daně na zmírnění dopadů daňové kontroly, jednala se správcem daně o splátkách na dani, ty správce daně odmítl. O označení žalobkyně za nespolehlivého správce daně se dozvěděly „subjekty z obchodního styku“ a přestávaly, z důvodu ztráty důvěry, postupně s žalobkyní obchodovat. K tomu žalobkyně předložila a navrhla provést k důkazu čestná prohlášení spolupracujících osob a zástupců spolupracujících společností. „Razantní úbytek možnosti nabídky a poptávky“ po obchodní spolupráci s žalobkyní měl za následek úbytek možnosti dosahovat výnosů z obchodování s hutním materiálem, „případně i v jiných oblastech činnosti“. Uvedené se projevilo ve výnosech, resp. v samotném hospodářském výsledku, o čemž má svědčit obsah žalobkyní sestavené tabulky a doložená daňová přiznání za zdaňovací období let 2012 až 2022. Žalobkyně takto reagovala i ve vztahu k poučení o tom, že má doplnit tvrzení a označit důkazy na podporu tvrzení o tom, jaké konkrétní obchodní příležitosti žalobkyni v příčinné souvislosti s identifikovanými odpovědnostními tituly ušly, jaký zisk z nich měl pro žalobkyni vyplynout a z čeho konkrétního měl vzejít, dále že žalobkyně byla připravena dostát svým závazkům, z nichž by jí vyplynul zisk, včetně toho, jaké náklady by bylo třeba na dosažení ušlého příjmu vynaložit atd.6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Nejprve (zjevně v přesvědčení, že žalobkyně žalobou uplatňuje také nárok na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení) se žalovaná podrobně vyjádřila k průběhu správního řízení. Žalovaná vylíčila, že správce daně v lednu roku 2013 zahájil daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec 2012, neboť správci daně vznikly důvodné pochybnosti ohledně uskutečnění obchodních transakcí mezi žalobkyní a podrobněji specifikovanými polskými firmami. Žalovaná také potvrdila, že na základě výsledku provedené daňové kontroly na DPH za předmětná zdaňovací období byly v říjnu roku 2013 vydány jednotlivé 4 dodatečné platební výměry, podrobněji popsala i vývoj navazujícího rozhodování orgánů veřejné moci. Pokud jde o rozhodnutí o nespolehlivém plátci DPH, k tomu žalovaná uvedla, že správce daně takto rozhodl po vyhodnocení kritérií pro účely aplikace institutu nespolehlivého plátce, když u žalobkyně evidoval kumulativní nedoplatek na DPH minimálně ve výši , částka, po dobu 3 kalendářních měsíců, který tvořily mimo jiné dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období leden, únor, červen a červenec roku 2012. Odvolací orgán s ohledem na blížící se uplynutí prekluzivní lhůty dle ust. § 148 odst. 5 daňového řádu, a to dne , datum, za zdaňovací období leden 2012 a dne , datum, za zdaňovací období únor 2012, dotčené dodatečné platební výměry zrušil a odvolací řízení zastavil, když z časového hlediska nebyl schopen dostát povinnostem stanoveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , tj. učinit veškeré úkony k provedení svědeckých výpovědí, resp. dotazů na přepravce, řádně je vyhodnotit a seznámit s jejich hodnocením žalobkyni tak, aby rozhodnutí o odvolání odvolací orgán vydal a oznámil žalobkyni před uplynutím objektivní lhůty pro stanovení daně. V důsledku zamítnutí kasační stížnosti vydalo Odvolací finanční ředitelství dne , datum, rozhodnutí, jímž (zejména vzhledem k výsledkům svědeckých vypovědí konkrétních osob získaných na základě dne , datum, odeslaných žádostí o mezinárodní výměnu informací do Polska) dodatečné platební výměry za červen a červenec roku 2012 zrušilo a odvolací řízení zastavilo. V březnu roku 2022 byla správci daně doručena žádost žalobkyně o zrušení statusu nespolehlivé osoby a po vyhodnocení kritérií pro účely vydání rozhodnutí o pominutí nespolehlivosti osoby vydal správce daně dne , datum, rozhodnutí o žádosti ve věci odejmutí statusu nespolehlivé osoby, kterým žádosti žalobkyně vyhověl.7. Co se týče žalobkyní naznačované daňové exekuce, k tomu žalovaná uvedla, že dne , datum, vydalo vymáhací oddělení správce daně sdělení č. j. 2529025/22/3202-80543-806172, jímž je konstatováno, že k vymožení DPH za zdaňovací období měsíců leden, únor, červen a červenec roku 2012 byly vydány toliko 3 exekuční příkazy a došlo k vymožení částky toliko ve výši , částka, , úrok z této neoprávněně vymožené částky bude vypočten za dobu neoprávněně vedené exekuce a sdělen žalobkyni samostatným vyrozuměním. Dne , datum, vydal správce daně rozdílové vyrozumění o úroku z neoprávněného jednání správce daně a úroku z nesprávně stanovené daně na rozdílu v přiznaném úroku ve výši , částka, . Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím leden, únor, červen a červenec 2012 byly na osobní daňový účet žalobkyně předepsány úroky z neoprávněného jednání správce daně a z nesprávně stanovené daně ve výši celkem , částka, .8. Žalobou uplatněnému nároku žalovaná vytkla, že schází naplnění první podmínky pro uplatnění náro