23 C 378/2024-67 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce ve své žalobě podané dne 13. 12 2024 uvedl, že dne , datum, uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Pojistná smlouva“). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-0001 (dále jen „VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-0003 (dále jen „DPP“).Žalobce uzavřel Pojistnou smlouvu jako spotřebitel.Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, bez možnosti žalobce ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí v Pojistné smlouvě, které se vztahovaly k osobním údajům a variabilním parametrům pojištění (zejména výše pojistné částky, výše a způsob hrazení pojistného, volba investičního portfolia a volba připojištění).O zániku pojištění informovala žalobce žalovaná dopisem ze dne , datum, a v souvislosti se zánikem pojištění vyplatila žalovaná žalobci částku , částka, . Žalobce potvrzuje, že tuto částku od žalované obdržel. Žalobce se touto žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, včetně zákonného příslušenství, neboť se domnívá, že Pojistná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřených smluvních ujednání ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „SOZ“) a z důvodu neurčitosti těchto ujednání dle § 37 odst. 1 SOZ; tato ujednání nejsou oddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ. Pojistná smlouva obsahuje v doplňkových pojistných podmínkách následující ustanovení upravující:a) Rizikové pojistnéČlánek 1, bod 1. 6. DPP: „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“Článek 1 bod 1.7. DPP: „Rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“b) Počáteční a správní poplatkyČlánek 1 bod 3. 1. DPP: „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“c) Inkasní poplatkyČlánek 1 bod 3. 2. DPP: „Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“Žalobce se domnívá, že uvedená ustanovení a) - c) jsou zneužívající ve smyslu § 56 SOZ. Označená ujednání tvoří součást mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění, avšak z Pojistné smlouvy, resp. dokumentace, kterou žalobce k Pojistné smlouvě obdržel, nelze zjistit konkrétní obsah uvedených ujednání. Žalobce totiž od žalované pojistně technické zásady neobdržel. V důsledku obsahové neurčitosti těchto ujednání nemá žalobce jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat (a skutečně snižovala) a tím zjistit výši budoucího pojistného plnění. Existence takto koncipovaných ujednání ve formulářové spotřebitelské smlouvě je v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 SOZ. Zákaz nepřiměřených smluvních ujednání byl do právního řádu ČR zakotven na základě směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Směrnice v článku 6 odst. 1 uvádí: „Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.“.Dle Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 9. 2019 (dále jen „Pokyny Komise“) musí být článek 6 odst. 1 Směrnice vykládán v tom smyslu, že „smluvní ujednání, které je prohlášeno za zneužívající, musí být v zásadě považováno za ujednání, které nikdy neexistovalo, takže nemůže mít účinky vůči spotřebiteli. Důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze takového ujednání musí být v zásadě obnovení právní a faktické situace spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby uvedené ujednání nebylo sjednáno.".Žalobce se domnívá, že výše citovaná ujednání Pojistné smlouvy jsou zároveň i obsahově neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ. Uvedená ujednání neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být jednoznačně a transparentně určena, když pojistně technické zásady nebyly součástí smluvní dokumentace. Žalobce tak neměl možnost zjistit konkrétní výši daného poplatku, a tedy ani konkrétní částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Tento stav vedl k neurčitému ujednání o rozsahu pojistného plnění ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „ZoPS“), které je podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Žalobce je přesvědčen, že tato ujednání jsou zároveň neoddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ, neboť všechna tato ujednání mají dopad na formování kapitálové hodnoty pojištění, a tedy i na výši plnění z Pojistné smlouvy ve smyslu článku 2 bod 1. označeného jako „Rozsah nároků“.Neplatnost jednotlivých zneužívajících ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění proto způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, např. ve věci sp. zn. 29 Co 26/2022 (o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 38 C 102/2020), nebo 29 Co 25/2022 (o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 38 C 58/2020), jakož i na rozhodnutí nadepsaného soudu ve věci sp. zn. 18 C 57/2018 či ve věci sp. zn. 16 C 29/2020.Městský soud v Praze ve skutkově i právně obdobných sporech mezi spotřebiteli a žalovanou o neplatnost smlouvy životního pojištění konstatoval, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené ve Směrnici, protože jde o formulářovou smlouvu, která nebyla individuálně sjednána, žalobce má postavení spotřebitele ve smyslu článku 2 písm. b) Směrnice a účastnice má postavení poskytovatele ve smyslu článku 2 písm. c) Směrnice. Dále konstatoval, že dopad Směrnice na projednávanou věc spočívá v tom, že jde o smluvní podmínky, které nedefinovaly jasně závazek pojistitele. Směrnice je součástí přednostně použitelného unijního práva, přestože byla implementována do české právní úpravy. To neoslabuje její přímé účinky, které ve své rozhodovací praxi Soudní dvůr Evropské unie předpokládá (srv. Rozsudek MSP ze dne 30. 6. 2022 č.j. 29 Co 26/2022). Žalobce v souvislosti s výše uvedeným poukazuje na opakovaný apel Soudního dvoru EU, dle kterého: „vnitrostátní soud má povinnost posuzovat zneužívající povahu smluvního ujednání spadajícího do působnosti Směrnice z úřední povinnosti a odstraňovat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a pro dá vajícím nebo poskytovatelem, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu." (srv. článek 5. 2. 1. Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zn eužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 9. 2019). Žalobce pro úplnost uzavírá, že konstatování, zda neplatnost smlouvy je důsledkem zneužívajících smluvních ujednání, je podstatné pro řešení případné otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Vznikne-li totiž právo na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku nepřiměřených smluvních ujednání a prosazení tohoto práva brání vnitrostátní právní úprava, např. promlčení, pak tuto vnitrostátní právní úpravu nelze aplikovat a soudy musí vycházet přímo z práva Unie (srovnej Rozsudek Soudního dvoru EU C-485/19 ze dne 22. dubna 2021). Dle ustanovení § 451 odst. 2 SOZ je plnění z neplatného právního úkonu bezdůvodným obohacením. Dle § 451 odst. 1 SOZ je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. V souladu s ustanovením § 457 SOZ pak platí: „Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“.Žalobce v souvislosti s Pojistnou smlouvou uhradil žalované pojistné ve výši , částka, (poslední platba byla žalobcem uhrazena dne , datum, ). Žalobce v průběhu trvání pojištění učinilmimořádný výběr ve výši , částka, . Při ukončení pojištění žalovaná žalobci vyplat