47 C 136/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá u zdejšího soudu na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 5. 2014 (dále jen„ smlouva“) mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], [ardesa] [příjmení] [příjmení], [adresa] [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen„ společnost“). Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti (dále jen„ VOP“). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků na dálku s tím, že zápůjčka ve výši 4 000 Kč byla žalované poskytnuta odesláním finančních prostředků na žalovanou uvedené číslo bankovního účtu v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaná se zavázala ji vrátit nejpozději do 28. 5. 2014. Žalovaná se však dostala do prodlení s vrácením zápůjčky, společnost tedy evidovala za žalovanou dluh na jistotě ve výši 4 000 Kč. Tento dluh společnost postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaná byla upomínkou ze dne 19. 5. 2020 vyzvána k úhradě dluhu, avšak dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagovala na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů a tvrzení žalobkyně, neboť žalovaná byla v řízení nečinná, následující skutečnosti. Z čl. 3 .3.14 VOP vyplývá, že se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany [právnická osoba] ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o zápůjčce a příkazu k úhradě ze dne 7. 5. 2014 se [právnická osoba] jako zapůjčitel zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč, splatnou dne 28. 5. 2014. Z bankovního výpisu bylo prokázáno, že společnost poukázala částku 4 000 Kč na účet žalované. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalované částku 4 000 Kč splatnou ke dni 28. 5. 2014. Soud dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná informována v dopise ze dne 18. 1. 2018, dopis byl žalované dle doloženého podacího archu odeslán dne 26. 1. 2018. Upomínkou ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, upomínka byla žalované dle doloženého podacího archu odeslána dne 14. 5. 2020. 5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve světle uvedených ustanovení jako povinnost žalované vrátit žalobkyni zapůjčené finanční prostředky. Žalobkyně v řízení dostatečně prokázala, že mezi [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě společnost poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně rovněž doložila, že předmětná pohledávka za žalovanou na ni byla platně postoupena. Soud tedy s ohledem na uvedené uložil žalované zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 4 000 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 29. 5. 2014. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalované zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení ve výši [částka] představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši [částka], paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a 21% náhrada DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem.