11 C 50/2019-116 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 592 975 Kč jako náhrady škody na zdraví, kterou utrpěl v průběhu nezákonného věznění. 2. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve znění rozsudku [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudku OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně (dále též jako„ první odsouzení“). V této souvislosti byl žalobce ve vazbě od [datum] do [datum] a následně byl převeden do výkonu trestu, který byl vykonán dne [datum]. Po vykonání trestu však žalobce nebyl propuštěn na svobodu (viz dále). Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla prohlášena žalobcova účast na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. Dále žalobce uvedl, že byl rozsudkem [anonymizována tři slova] v [obec] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČSSR (dále jen„ NS ČSSR“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 let nepodmíněně, k trestu propadnutí majetku a k trestu vyhoštění (dále též jako„ druhé odsouzení“). V této souvislosti byl žalobce ve vazbě od [datum] do [datum] a následně byl převeden do výkonu trestu, odkud byl dne [datum] vyhoštěn do [příjmení] republiky Německo na základě rozhodnutí prezidenta republiky [číslo jednací], kterým byl žalobci prominut zbytek trestu. Usnesením [název soudu], pobočka [obec] (dále jen„ KS [anonymizováno]“), ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla rozhodnutí ze dnů [datum] a [datum] zrušena v celém rozsahu. Rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby v celém rozsahu. 3. V souvislosti s druhým odsouzením bylo žalobci sdělením [stát. instituce] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], přiznáno odškodnění ve výši 153 725 Kč (náhrada ušlého výdělku ve výši 143 250 Kč, náhrada nákladů vazby ve výši 2 240 Kč, náhrada nákladů výkonu trestu ve výši 8 035 Kč a náhrada nákladů trestního řízení ve výši 200 Kč). Za zdravotní poškození žalobce neobdržel ničeho. V souvislosti s prvním odsouzením požádal žalobce dne [datum] žalovaného o odškodnění, mj. v položce náhrada za poškození zdraví ve výši 1 640 000 Kč. Žalovaný žalobci přiznal dne [datum] částku 33 810 Kč jako náhradu ušlého výdělku, náhradu nákladů vazby, náhradu nákladů výkonu trestu a náhradu nákladů trestního řízení. Odškodnění za poškození zdraví však žalovaný odmítl s tím, že zaslaný znalecký posudek se týká žalobcova druhého odsouzení, nikoli toho, které je předmětem nynějšího odškodňovacího řízení. Žalobce proto znalce požádal, aby svůj posudek přesněji vymezil, což znalec učinil, a žalobce proto dne [datum] zaslal žalovanému novou žádost, v níž svůj požadavek na odškodnění za poškození zdraví upřesnil na 1 642 250 Kč. Žalovaný žalobci sdělil dne [datum], že na základě aktualizovaného posudku přiznává žalobci odškodnění za poškození zdraví ve výši 49 275 Kč s tím, že podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb. může další navýšení provést pouze rozhodčí orgán nebo soud. Žalovaný žalobci současně nahradil znalečné ve výši 8 954 Kč, a dodatečné odškodnění tedy činilo celkem 58 229 Kč. 4. S takto stanovenou výší odškodnění žalobce nesouhlasil a navrhoval, aby hodnota jednoho bodu ohodnocené újmy na zdraví byla počítána ve výši 250 Kč a nikoliv ve výši 30 Kč, jak činí žalovaný. Žalovaný uvádí, že správně by hodnota bodu měla být podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. pouze 10 Kč, ale s ohledem na„ lidský rozměr“ případu počítá hodnotu bodu na 30 Kč. Žalovaný uvádí, že hodnotu bodu na 250 Kč podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. nemůže počítat, protože se toto nařízení vztahuje na„ odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není tento případ“ a že se musí„ vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví“. Žalobce má oproti názoru žalovaného za to, že zvýšení bodu z 10 Kč na 30 Kč„ lidský rozměr“ případu nezohledňuje, ale spíše bagatelizuje a zcela pomíjí rozdílnou mzdovou a cenovou hladinu v roce [rok] a nyní. Dle žalobce zákon č. 119/1990 Sb. nikde nestanoví, že by se musel používat předpis platný v době, kdy poškození vzniklo. Navíc v daném případě poškození jeho zdraví přetrvává až do dnešní doby. Žalobce tak navrhoval, aby soud s přihlédnutím k nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které lze pokládat za předpis nejblíže příbuzný k projednávané problematice (srovnatelně též nařízení vlády č. 277/2015 Sb.), určil hodnotu bodu na 250 Kč. Takto určenou hodnotu bodu pak žalobce navrhoval navýšit o 100 %, neboť mnohaleté nezákonné věznění spojené s mučením příslušníky Státní bezpečnosti mu způsobilo celoživotní trauma (žalovaný provedl navýšení o 200 % ale z jiného základu, z 10 Kč na 30 Kč). Konečně pak žalobce nesouhlasil s dělením zdravotního poškození a jeho náhrady mezi první a druhé odsouzení. Znalec samozřejmě nemohl s odstupem [anonymizováno] let přesně stanovit, které poškození (například který úder) se vztahovalo k prvnímu odsouzení a které k druhému. Žalovaný proto snížil počet bodů na polovinu. Žalobce zdůraznil, že jeho věznění probíhalo souvisle, nepřetržitě a ve skutečnosti tvořilo jeden celek. Žalobce má tedy za to, že„ rozpočítávání“ žalovaného není správné a nemůže ani vycházet z reálného podkladu. Žalobce v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve věci [příjmení] [příjmení] proti České republice, ve které bylo předmětem sporu odškodnění za manželovu smrt ve vězení, přičemž sporná otázka byla, zda zemřel při výkonu prvního či druhého trestu. NSČR však vysvětlil, že to není vůbec podstatné, neboť„ není v daném případě důvod odpírat odškodnění... jen z důvodu formálního rozlišení období, v němž odsouzený a později plně rehabilitovaný vykonával až do své smrti bez přerušení trest odnětí svobody, uložený celkem na 30 let za několik skutků dvěma odsuzujícími rozsudky“. Žalobce má tedy za to, že ani v jeho případě není důvod za obdobných okolností krátit počet bodů na polovinu, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žádné jiné odškodnění za poškození zdraví žalobce neobdržel. 5. Ze všech uvedených důvodů tak žalobce podanou žalobou požadoval zaplacení částky 1 592 975 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 642 250 Kč uplatněnou v rámci předběžného projednání nároku a částkou 49 275 Kč žalovaným přiznanou. 6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nespornými skutková tvrzení žalobce, tj. že žalobce vykonával dva na sebe navazující tresty odnětí svobody, přičemž Ministerstvem spravedlnosti byl odškodněn za období prvého trestu, tj. za období od [datum] do [datum], navazující trest trvající do [datum] byl již odškodněn dříve Ministerstvem obrany. K nároku samotnému pak žalovaný uvedl, že jak upřesňuje sám žalobce, předmětem žaloby je požadavek na náhradu škody na zdraví toliko za první odsouzení, o navazujícím druhém odsouzení se žalobce zmiňuje toliko kvůli souvislostem. První odsouzení bylo též předmětem předběžného projednání u žalovaného. V rámci předběžného projednání byl žalovanému předložen znalecký posudek ze dne [datum], ve kterém se znalec vyjadřuje k období věznění od [datum] do [datum]. Tento znalecký posudek navazoval na posudek vypracovaný týmž znalcem za účelem posouzení míry poškození zdraví v souvislosti s výkonem trestu od [datum] do [datum], za které však náhrada škody nebyla žádána. Žalovaný při posouzení náhrady škody na zdraví vycházel z předloženého znaleckého posudku, kde znalec určil bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) správně dle tehdy platné vyhlášky č. 32/65 Sb. Jak bylo uvedeno výše, tento znalecký posudek navazoval na znalecký posudek předložený již dříve, přičemž nyní byl posudek„ rozšířen“ i na období věznění předcházející tomu dříve posuzovanému. Znalecký výpočet byl vydělen jednou polovinou, neboť žalobce vykonával dva na sebe navazující tresty. Pokud jde o hodnotu bodu, žalovaný trvá na tom, že žalobcem požadovaný výpočet použít nelze, neboť nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je určeno pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není tento případ. Zejména však je třeba vycházet z úpravy platné v době poškození zdraví, tedy z vyhlášky č. 32/65 Sb. Dle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 32/65 Sb. v dobovém znění, celková výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění z jednoho poškození na zdraví nesmí přesáhnout částku 40 000 Kčs (nyní Kč). Dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 35/65 Sb. v dobovém znění, tj. v době poškození zdraví, činila hodnota bodu 10 Kč. Nicméně s ohledem na specifika případu žalovaný na náhradě škody na zdraví přiznal částku převyšující maximum dle tehdy platné vyhlášky a vyc