11 C 58/2020-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhali na žalovaném zaplacení částek 352 000 Kč s příslušenstvím, 252 000 Kč s příslušenstvím a 386 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké. 2. Žalobci uvedli, že dne [datum] došlo k tragické dopravní nehodě, při které zahynul pan [jméno] [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], což způsobilo jeho blízkým - žalobcům - značné duševní útrapy. [ulice] nehoda byla způsobena [anonymizováno]. [příjmení], který řídil osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], r. z. [anonymizováno]. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byl [anonymizována dvě slova] shledán vinným z usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem v délce 2 let, jakož i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Tímto rozsudkem bylo viníkovi dopravní nehody uloženo, aby žalobcům a) a b) uhradil satisfakci za duševní útrapy ve výši 750 000 Kč každému z nich, ovšem viník nikdy nic neuhradil, a proto se žalobci obracejí na pojistitele viníka, tj. žalovaného, u kterého bylo vozidlo, kterým byla způsobena předmětná dopravní nehoda, pojištěno. 3. Žalobce b) je synem [anonymizována dvě slova], žalobkyně a) je jeho dcerou, ovšem biologicky nepříbuznou, kterou však zemřelý od dětství vychovával jakožto dceru vlastní a ona jej po celý život vnímala jakožto otce vlastního. [anonymizována dvě slova] si chtěl v minulosti žalobkyni a) osvojit i z hlediska formálního, ovšem její biologický otec, se kterým se nikdy nestýkala, byl proti osvojení, proto se tento záměr nerealizoval. Žalobkyně c) je vnučkou [anonymizována dvě slova], dcerou žalobkyně a), je tedy rovněž biologicky nepříbuzná, ovšem zemřelý ji vychovával jakožto svou vnučku, kdy skutečnost biologické nepříbuznosti byla pro celou rodinu zcela nepodstatná. Vzájemný vztah mezi otcem a dcerou, resp. vnučkou, byl hluboký a vzájemný, který se ničím neodlišoval od vztahu osob biologicky příbuzných. Za účinnosti obč. zák. byly v jeho § 444 stanoveny náhrady při usmrcení blízké osoby paušálně. To bylo však právní praxí časem shledáno jako velice nevhodné řešení, a to hned z několika zásadních důvodů, kdy právě případ vzájemného vztahu mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní a), resp. žalobkyní c), je přímo„ učebnicovým“ příkladem těchto důvodů. V právní praxi totiž docházelo v různých konkrétních případech k projevům značné nespravedlnosti, neboť paušální vyčíslení nereflektovalo intenzitu a kvalitu skutečného vzájemného vztahu. Byly to často právě případy dětí, které vychoval jejich biologicky nepříbuzný rodič, se kterým již v dospělosti nežili ve společné domácnosti. Ačkoliv byl jejich vzájemný vztah kvalitou a intenzitou postaven naroveň situaci, kdy by biologicky příbuzní byli, v případě úmrtí a s tím souvisejícími duševními útrapami na ně zákon nepamatoval vůbec. Na druhé straně pak zase docházelo k opačným extrémům, kdy například ještě nerozvedení manželé s velice špatným vztahem, kteří spolu již několik let nebydleli a měli nové partnery, splňovali veškeré zákonné podmínky stanovené § 444 obč. zák. a právo na poskytnutí náhrady při tragickém úmrtí jednoho z nich jim tak vzniklo. Dalším problémem byl fakt, že paušální stanovení náhrady prakticky vylučovalo možnost stanovit výši satisfakce za duševní útrapy ve výši adekvátní skutečné povaze a hloubce vzájemného vztahu. Z uvedených důvodů tak zákonodárce při koncipování o. z. zcela principy předchozí úpravy opustil. Dle jeho současné podoby tak má právo na satisfakci jakákoliv blízká osoba, pokud měla se zemřelým skutečný vztah, jehož zaviněné přetržení objektivně může vést ke vzniku duševních útrap. Současně byl zcela opuštěn princip paušálních částek, ale naopak stanovení konkrétní výše satisfakce závisí na rozhodnutí soudu v konkrétním případě tak, aby její výše odpovídala kvalitě a intenzitě vzájemného vztahu. Mantinely pro vyčíslení byly velice podrobně stanoveny následnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“). Důvodem pro koncepční změnu o. z. v tomto směru je tedy právě a přímo to, aby mohla být satisfakce za vytrpěné duševní útrapy řádně přiznána právě osobám v postavení žalobkyň a) a c), právě proto byla právní úprava takto změněna. Hloubku duševních útrap samozřejmě zkoumat u konkrétní osoby nelze, jde o věc neměřitelnou (viz závěry rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). 4. [anonymizována dvě slova] mezi svými dětmi, resp. vnučkou, nečinil skutečně jakékoliv rozdíly dle toho, kdo z nich s ním byl či nebyl biologicky příbuzný. Všichni žili jako rodina s kvalitními vzájemnými vztahy a trávili spolu množství času. V takovýchto situacích se skutečná povaha vzájemného vztahu zůstavitele a dětí, z nichž některé s ním není pokrevně příbuzné, často ve své krystalicky pravdivé podobě projeví až v dědickém řízení, ke kterému jednoho dne dojde a způsobí biologicky nepříbuzným dětem často veliké překvapení a doživotní trauma. V případě [anonymizována dvě slova] však došlo ke zcela jasnému a nezpochybnitelnému gestu, které potvrzuje veškeré skutečnosti o charakteru popisovaných vzájemných vztahů. [anonymizováno]. [příjmení] projevil totiž pro případ své smrti svou poslední vůli tak, že veškerý svůj majetek odkázal závětí oběma svým dětem rovným dílem. Nic nemůže být jasnější ilustrací vzájemných vztahů, ve kterých skutečnost biologické příbuznosti neměla sebemenší význam, než právě takovýto projev vůle. [anonymizováno]. [příjmení] byl až do okamžiku tragické nehody plný síly a intenzivně sportoval, na cyklistické výlety jezdil často rovněž se žalobci, společně trávili také některé dovolené, stýkali se na oslavách a svátcích, ve všední dny, byli též v permanentním kontaktu telefonickém a elektronickém. V minulosti žili manželé [příjmení] se svými dětmi (žalobci a) a b)) v bytě v [obec]. Když dosáhla žalobkyně a) věku 18 let, odstěhovala se do bytu samostatného, který byl rovněž v [obec], byli však všichni stále v permanentním kontaktu. Následně rodiče koupili rodinný dům v [anonymizováno], který je od [obec] pouhých 6 km, kam se rodiče se žalobcem b) přestěhovali. Žalobkyně a) svou rodinu několikrát týdně bez zvláštního důvodu navštěvovala, šestnáct let pracovala v [anonymizována čtyři slova]. Když [anonymizována čtyři slova], přestěhovala se žalobkyně a) opět za svou rodinou do rodinného domu v [anonymizováno], aby své rodině pomáhala celou situaci lépe zvládat. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok]), [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. V roce [rok] se žalobkyně a) odstěhovala a žila se svým manželem v rodinném domku ve [obec], která je od [anonymizováno] pouhých 25 km, kde žijí dodnes. Žalobce b) žil nadále s otcem, který dohlížel na jeho zdravotní stav, [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [země], [anonymizována tři slova]. [celé jméno žalobce] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno]) [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. Přibližně sedm let před nehodou se [anonymizováno]. [příjmení] seznámil se svou přítelkyní [anonymizováno]. [příjmení]. Ta s ním žila v rodinném domě v [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Vzájemné vztahy mezi žalobci a [anonymizováno] byly dobré, navštěvovali se, slavili společně narozeniny, svátky atp. Žalobce b) se v roce [rok] osamostatnil a žil v bytě v [obec]. Žalobkyně c) žila s [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], pro ilustraci jejich vzájemných vztahů lze rovněž odkázat na jejich komunikaci přes„ Whatsapp". 5. Žalobci tedy utrpěli z důvodu náhlé a tragické ztráty [anonymizováno]. [příjmení] značné duševní útrapy a jako osoby blízké ve smyslu § 22 o. z. mají dle § 2959 o. z. právo na satisfakci za duševní útrapy. Satisfakci pro žalobkyně a) a c) je pak nutno stanovit ve stejné výši jako u osob biologicky příbuzných, neboť pouze tímto způsobem bude naplněna litera zákona o satisfakci plně vyvažující jejích utrpení. Stran výše satisfakce pak žalobci odkázali na rozsudek NSČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, který lze považovat za jakousi obdobu Metodiky NSČR k náhradě