12 C 122/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 4. 2021 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2092,1 Kč spolu s 9,75 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 14. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) s žalovanou uzavřel dne 14.5.2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se uvedenou smlouvou zavázala úvěr splatit do 13.6.2019, a dále se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1092,1 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplatila, byla jí dne 2.2.2021 zaslána předžalobní upomínka, žalovaná však do dnešního dne svůj dluh neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 2. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne 14. 5. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru č. B0002965928003703, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 13.6.2019. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092,1 Kč. Dne 18.3.2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 2.2.2021. Žalovaná v průběhu soudního řízení netvrdila ani neprokazovala, že dlužnou částku zaplatila. 5. Podle výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z níž vzešel závazek společnosti [právnická osoba] poskytnout žalované (úvěrované) peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. 6. Soud vědom si své zákonné povinnost přihlížet k nepřiměřeným ujednání ve spotřebitelských sporech z moci úřední, kterou mu zakládá výše uvedené ustanovení § 1815 o. z., zkoumal přiměřenost sjednaného poplatku (smluvní pokuty) a dohodnutých úroků z prodlení, se zřetelem na eurokonformní výklad (viz. například k nutnosti přihlížet nepřiměřeným ujednáním z moci úřední Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. června 2000 ve spojené věci C -240/98 a C -244/98). Při posuzovaní přiměřenosti daných ujednání, soud vycházel především z čl. 3 směrnice č. 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, tj. soud posuzoval, zda takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Při posuzování významné nerovnováhy ve vztazích v neprospěch spotřebitele je pak nutné mimo jiné, analyzovat vnitrostátní předpisy, které by se použily v případě absence dohody stran, aby bylo možné posoudit, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2013, Cpjn 200/2013). 7. Soud s ohledem na shora uvedené zkoumal přiměřenost daného ujednání. Soud pak v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dle kterého 1) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Částka poplatku za poskytnutí úvěru (dle shora uvedeného zákonného ustanovení posouzen jako smluvní pokuta) v dané věci při přepočtu na procentní sazbu představuje 0,30 % denně z poskytnuté jistiny, tj. 109,2 % ročně. Vzhledem k této skutečnosti, pak soud shledal výši poplatku (smluvní pokuty) jako nepřiměřenou, když jeho maximální procentní výše je v rozporu se shora uvedeným ustanovením a v souladu s ust. § 1813 o.z. k tomuto ujednání smlouvy nepřihlížel, tj. v tomto rozsahu žalobu zamítl. 8. Dále však soud dospěl ohledně poskytnuté jistiny k závěru, že návrh žalobkyně, je důvodný a zároveň nebylo soudem zjištěno, že by žalovaná na svůj dluh na jistině něčeho uhradila. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II., a v rozsahu poskytnuté jistiny žalobkyni vyhověl. Co se týká úroku z prodlení z žalované částky, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v zákonné výši ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni náleží proti žalované plná náhrada nákladů řízení. Tyto tvoří dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměna za 3 úkony á 200 Kč učiněné advokátem jako zástupcem ve výši celkem 600 Kč (tj. příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, sepis žaloby), 3 režijní paušály á 100 Kč dle 14b odst. 5 písm. a) ve výši celkem 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení celkem tedy činí 1 489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.. Povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Soud pro účely stanovení náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o občanské soudní řízení, v němž byla žalobci přiznána náhrada náklů řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu z jeho činnosti známo, když žalobce uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně.