12 C 241/2019-198 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 192 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce byl ode dne [datum] do [datum] omezen na svobodě po dobu téměř 43 hodin, čímž došlo k zásadnímu zásahu do jeho práv. Žalobce se podrobil znaleckému zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Následovalo řízení před soudem, v rámci něhož Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zprostil žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Obvodní státní zastupitelství nepodalo proti rozsudku odvolání, a ten tak nabyl právní moci dne [datum]. S ohledem na výsledek trestního řízení považuje žalobce své trestní stíhání za nezákonné. 2. Trestní stíhání představovalo citelný zásah do osobní sféry žalobce, přičemž nemajetkovou újmu žalobce považuje za prokazatelně vzniklou, neboť byla zásadním způsobem narušena jeho přirozená práva, jakož i práva na ochranu jeho osobnosti, právo na důstojnost, čest, dobré jméno apod.. Trestní stíhání bylo významným zásahem do soukromého a osobního života žalobce, neboť došlo ke ztrátě důvěry v jeho osobu ze strany širokého okolí (zaměstnavatel, matka apod.). Po dobu trestního stíhání byl žalobce ve stavu nejistoty ohledně svého budoucího životního uplatnění, jakož i setrvání v České republice, neboť žalobce je občanem Tuniské republiky a hrozilo mu vyhoštění. Trestní stíhání tak pro žalobce představovalo psychickou zátěž, která u něj vyvolala zdravotní komplikace spojené se stresem. Trestní stíhání pro žalobce představovalo psychickou zátěž, která u něj vyvolala zdravotní komplikace spojené se stresem (zhoršené trávení, nechutenství, ztráta váhy apod.). Žalobce dále uvedl, že v důsledku trestního stíhání musel opustit bytovou jednotku, kde oprávněně pobýval se svou bývalou manželkou, přičemž po zahájení trestního stíhání mohl do bytové jednotky vejít a odnést si některé ze svých věcí pouze za asistence Policie ČR. Bývalá manželka žalobce nadto v průběhu trestního stíhání jednostranně skončila nájemní vztah k danému bytu, a žalobce se tak neměl kam vrátit po skončení trestního stíhání. Žalobce byl dále po zahájení trestního stíhání nucen hradit společnou exekuci a náklady spojené s bydlením, a to vše za situace, kdy mu ze mzdy zbývalo pouze 12 000 Kč. 3. Žalobce dále uvedl, že je cizinec a nemluví plynně česky, pročež je zranitelnější osobou. Žalobce musel vysvětlovat svému zaměstnavateli, že je proti němu vedeno trestní řízení, a jeho pracovněprávní vztah tím byl ovlivněn. Po zahájení trestního stíhání tak byl žalobce dehonestován, musel u zaměstnavatele vysvětlovat nastalou situaci i dočasnou nepřítomnost v práci z důvodu zadržení v cele předběžného zadržení včetně účasti na dalších úkonech trestního řízení. Trestní stíhání tak bylo spojeno se vznikem domněnek zaměstnavatele žalobce, zda je obvinění liché či oprávněné, což přispělo k negativním pocitům žalobce v zaměstnání. Trestní stíhání tak zavinilo zhoršení reputace žalobce. Byl dehonestován rovněž před členy rodiny své bývalé manželky, zejména před její matkou, která vypovídala na policii. Tím došlo i k zásahu do důvěry v rámci rodiny. K dalšímu zásahu do práv žalobce došlo při hlavním líčení, kdy byl nucen opustit jednací síň při výslechu své bývalé manželky, aby jej vůbec neviděla. To vše pouze z důvodu„ obav“ bývalé manželky z toho, že by ji mohl žalobce sdělit, že ona je ta špatná, že ona je ta, která ho dohnala až sem. Žalobce rovněž uvedl, že již od vazebního jednání cítil tlak a předsudky ze strany orgánů činných v trestním řízení, když se jej státní zástupce ptal na jeho vyznání, na požívání alkoholu v souvislosti s jeho vyznáním, a na to, jak se Korán staví k realizaci násilí na manželce. Žalobce se domnívá, že otázky na vyznání se u obviněných běžně nevyskytují. Dle žalobce se tak jednalo o exces a významný zásah do jeho práv. 4. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil svou žalobu a uvedl, že požadovaná výše zadostiučinění úměrně odpovídá zásahu do práv žalobce a míře nemajetkové újmy, kterou utrpěl z důvodu nezákonného trestního stíhání. 5. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok uvedený v žalobě. K projednání žádosti došlo dne [datum], kdy žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila za nezákonné trestní stíhání, žádné peněžité zadostiučinění však neposkytla. Žalovaná zdůraznila, že intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat. V podání ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobcova pověst byla narušena již dříve v důsledku jiného protiprávního jednání, za které byl pravomocně odsouzen. Tato skutečnost tak podstatně snižuje možnost vzniku újmy na pověsti žalobce v důsledku posuzovaného trestního řízení. Dle žalované žalobce nijak neprokázal tvrzené zdravotní potíže, stejně jako neprokázal negativní zásah trestního stíhání do profesního života, když žalobce nezměnil zaměstnavatele zaměstnán ani po skončení posuzovaného trestního řízení. Skutečnost, že bývalá manželka žalobce ukončila nájem bytu, pak nelze přičítat nezákonnému rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, neboť se jednalo o kroky učiněné samotnou bývalou manželkou žalobce. Pokud jde o nucené opuštění bytové jednotky, tak dle žalované se jedná o úkon, který byl učiněn podle ustanovení § 44 zákona číslo 273/2008 Sb., o Policii ČR, a tento institut lze využít bez ohledu na to, zda je dále vedeno trestní řízení či nikoli. Dle žalované tak mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a porušením občansko-právních smluv, respektive dohody mezi bývalou manželkou žalobce a žalobcem, není příčinná souvislost. 6. Žalovaná rovněž odmítla, že by v důsledku trestního řízení byl žalobce dehonestován před členy rodiny své bývalé manželky. K tomu uvedla, že byl dehonestován před matkou své bývalé manželky, což bylo zapříčiněno především tvrzením a výpovědí bývalé manželky, nikoli samotným trestním řízením. Žalovaná rovněž odmítla, že by došlo k zásahu do práv žalobce dne [datum], kdy v rámci hlavního líčení nebyl přítomen u výslechu své manželky, neboť soud postupoval podle příslušného zákonného ustanovení § 209 odst. 1 trestního řádu, a nemohl v té době předvídat skutečnosti později vyšlé najevo či výsledek trestního řízení. Žalovaná rovněž odmítla, že bylo zasaženo do svobody vyznání žalobce tvrzeným negativním zdůrazňováním jeho muslimského vyznání při vazebním zasedání dne [datum]. Žalobce mohl podat stížnost na chování státního zástupce, což však neučinil. Vzhledem k tomu, že bývalá manželka žalobce coby poškozená v trestním řízená uváděla, že žalobce požívá alkohol a pochází ze země, kde je Islám hlavním náboženstvím, tak dotazy státního zástupce směřovaly k vyjasnění této otázky, a to i s ohledem na to, že žalobce pochází z jiného kulturního prostředí, kde mohou panovat odlišné zvyky týkající se vztahu mezi ženami a muži, a sledoval tak objasnění subjektivní stránky trestného činu. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby. 7. Dne [datum] se konalo jednání, během něhož právní zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán a odsouzen, nicméně trest by již měl být zahlazen. Během jednání byl žalobce poučen a vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k zásahu nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry a ve vztahu k tvrzenému excesu orgánů činných v trestním řízení. 8. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že v důsledku trestního řízení trpěl nespavostí, ztrátou váhy, depresivními stavy a uzavíral se do sebe. Při pomyšlení na hrozící sankci a dehonestaci v souvislosti s trestním řízením u něj docházelo k panickým záchvatům včetně bušení srdce a pocitům slabosti. Žalobce omezil společenský život, neboť se cítil být vnímán tak, jakoby o jeho trestním řízení věděly i zcela cizí osoby. Žalobce nebyl v danou dobu schopen řešit praktické otázky života, ztratil perspektivu v budoucnost a byla nejistá i možnost jeho setrvání v České republice v důsledku hrozící sankce vyhoštění. Negativní psychický stav žalobce se promítl rovněž do plnění jeho pracovních povinností, když žalobce měl nižší výkonnost, nesoustředil se na práci, byl roztržitý a v některých dnech nebyl schopen výkonu práce vůbec. V takových dnech mu zaměstnavatel vyšel vstříc a umožnil čerpání volna. Žalobce dále uvedl, že před zahájením projednávaného trestního řízení byl zcela v pořádku, neměl problémy s depresemi ani jinými fyzickými příznaky stresu, ani netrpěl úzkostmi. To, že byl žalobce v minulosti trestně stíhán, nečiní žalobce osobou, která by v souvislosti s nezákonně zahájeným trestním stíháním necítila následky tohoto nezákonného postupu. Žalobce byl potrestá