14 C 154/2020-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené a jejího příslušenství a to z titulu poskytnuté zápůjčky žalované. Uvedl k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 26.10.2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. 540628245 (dále jen„ Smlouva). Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce č. 540628245. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty", mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/ podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Navíc, žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že /každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře./. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a / neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále jen„ zápůjčka" nebo„ jistina"), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4 640 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1 889 Kč, (dále jen„ poplatek"). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.9.2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15.11.2017. Ke dni 2.4.2018 činila dlužná jistina částku 5 236,78 Kč a dlužný poplatek částku 3 801,11 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 236,78 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 7.9.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 20.1.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 14 237,89 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 14 237,89 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: -celkové dlužné částky ve výši 9 037,89 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 236,78 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 801,11 Kč, -kapitalizovaných úroků ve výši 2 113,48 Kč, -kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 923,92 Kč, -úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 236,78 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, -úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 236,78 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 113,48 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 236,78 Kč od 7.9.2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 20.1.2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 923,92 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 236,78 Kč od 23.11.2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do data postoupení 20.1.2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 2. Žalovaná je neznámého pobytu a z těchto důvodů jí byl ustanoven opatrovník. Opatrovník ve svém vyjádření uvedl, že byť se žalobce problematice posouzení schopnosti spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr, věnuje obsáhle v rámci svých žalobních tvrzení, je zcela zjevné, že žalobce, resp. její právní předchůdce, požadavku na dostatečné a relevantní posouzení schopnosti spotřebitele splácet předmětnou zápůjčku nevyhověl dostatečně. Právní předchůdce žalobkyně se v tomto směru spolehl toliko na prosté prohlášení žalované o tom, že je schopna splácet, avšak vlastní aktivitu v tomto směru nevyvinul de facto žádnou. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce tak problematiku posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr přenesl ve své podstatě zpět na žalovanou. Takovýto postup však nelze hodnotit jako řádný. Opatrovník odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR k této problematice sp.zn. sp. zn. III. ÚS 4129/18, sp.zn. I. ÚS 199/11, a sp. zn. III. 4084/12 a namítá, že v tomto kontextu nemůže žalobní nárok žalobkyně obstát pro jeho rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. V případě, že by se soud s uvedenou výhradou vůči podstatně předmětné zápůjčky neztotožnil, namítá opatrovník žalované nepřiměřenou výši úroků ze zápůjčky, která nepřiměřeně přesahuje obvyklou výši úroků ze zápůjček. Byť pak tyto položky nejsou předmětem žaloby, nelze v tomto směru odhlédnout ani od dalších poplatků, jež právní předchůdce žalobkyně požadoval za poskytnutí zápůjčky a které neúměrně zápůjčku prodražují. Opatrovník žalované má za to, že žalobkyní uplatněný nárok není ani oprávněný ani důvodný. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil: 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.20