14 C 175/2019-147 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy z důvodu nezákonného trestního stíhání její osoby. Uvedla k tomu, že proti ní bylo od 23. března 2018 vedeno trestní řízení Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, ÚO Mělník, OO Kralupy nad Vltavou pro podezření ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle ust. § 178 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů pod č. j. KRPS-93047/TČ-2018. Šlo o tzv. zkrácené přípravné řízení, když dne 25. dubna 2018 byl žalobkyni předán záznam o sdělení podezření č.j. KRPS-93047-18/TČ-2018-010611 ze dne 12. dubna 2018, a to zcela neoprávněně, jelikož se žádného trestného činu nedopustila, svým jednáním nenaplnila znaky trestného činu porušování domovní svobody ve smyslu ust. § 178 odst. 1, 2 Trestního zákoníku. Dne 10. května 2018 tedy po více než dvou týdnech podal dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku návrh na potrestání a Okresní soud v Mělníku dne 29. května 2018 vydal trestní příkaz č.j. 1 T 70/2018-34, proti němuž podala žalobkyně dne 4. června 2018 odpor, v důsledku kterého byl trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, a to na den 8. srpna 2018. V řízení před Okresním soudem v Mělníku proběhlo celkem 6 (šest) hlavních líčení, a to ve dnech 8. srpna 2018, 24. září 2018, 7. listopadu 2018, 28. listopadu 2018, 7. ledna 2019 a 9. ledna 2019. Usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 1 T 70/2018-126 ze dne 9. ledna 2019, které nabylo právní moci dne 5. února 2019 bylo rozhodnuto tak, že podle 222 odst. 2 tr. řádu se trestní věc žalobkyně postupuje Městskému úřadu Kralupy nad Vltavou, neboť by se mohlo jednat o přestupek. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti žalobkyně požádala dne 20. června 2019 žalovanou, jakožto úřad příslušný podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, aby žalobkyni přiznal nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 47 850 Kč. Dne 19. července 2019 obdržela žalobkyně stanovisko žalované o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup ze dne 19. července 2019, kdy žalovaná přiznala částku 29 405 Kč z titulu náhrady škody, avšak odmítla žalobkyni přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu. Náhrada škody již byla žalobkyni ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku poskytnuta, proto žalobkyně náhradu škody touto žalobou již nežádá. Co do nemajetkové újmy bylo proti ní neoprávněně vedeno trestní řízení od jeho zahájení dne 23. března 2018 až do okamžiku nabytí právní moci Usnesení dne 5. února 2019, celkem 319 dní. Trestní stíhání žalobkyně bylo zcela neoprávněné. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně žádá o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a odst. 1 a 2 Odpšk. S ohledem na všechny okolnosti případu žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. částku 150 Kč za jeden den nezákonně vedeného trestního řízení, když je přesvědčena, že každý den nezákonně vedeného trestního řízení by měl být odškodněn částkou násobně vyšší, než je částka adekvátního odškodnění nepřiměřeně dlouhého civilního řízení (41 – 54 Kč za jeden den) ale zároveň významně nižší, než je spodní hranice adekvátního odškodnění za jeden den nezákonného omezení osobní svobody (500 Kč za jeden den). Nezákonné vedení trestního řízení se žalobkyně citelně dotklo zejména v soukromém životě. Vzhledem k tomu, že byla trestně stíhána v souvislosti s údajným napadením bývalé manželky svého dlouholetého partnera, značně poklesla její autorita a respekt v očích přátel, rodinných příslušníků i okolí. Došlo ke značnému ponížení a dehonestaci, kdy utrpěla zejména její čest, důstojnost, váženost, sebedůvěra i autorita. Necelý rok trvající trestní stíhání mělo dopady rovněž do jejího rodinného života, a to nejen co do snížení váženosti v očích rodiny a přítel, ale rovněž co do zvýšeného stresu a psychické nepohody, která byla zákonitě do vztahů a rodinné atmosféry přenášena. Byly zpřetrhány mnohé rodinné vazby, kdy mnozí rodinní příslušníci ukončili s žalobkyní veškeré kontakty, neboť jí považovali za„ násilníka“ či dokonce„ vyvrhele“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a Odpšk. částku 150 Kč za jeden den nezákonně vedeného trestního řízení proti její osobě, celkem tedy 47 850 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že uvedený nárok byl předběžně uplatněn u žalovaného dne 20. 6. 2019, přičemž předběžné projednání bylo vyřízeno stanoviskem ze dne 19. 7. 2019. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně a žalobkyni se omluvila. Zadostiučinění v penězích přiznáno nebylo. Nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Nemajetková újma musí být stranou žalující relevantně a dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává. Žalobkyně se obecně vyjadřuje ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jejího soukromého života. Poskytnutí zadostiučinění v penězích proto žalovaná odmítá. 3. Strany učinili nesporným, že nárok byl předběžně u žalované uplatněn dne 20. 6. 2019. Mezi stranami bylo rovněž nesporným, že věc skončila postoupením věci do přestupkového řízení podle § 222 odst. 2 trestního řádu. 4. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání vnímá ve všech rovinách, neboť do té doby byla bezúhonným občanem. Bydlí na sídlišti, které je policejní a byla též sama příslušníkem policie, což mělo dopad do vztahů se sousedy, kteří o jejím stíhání věděli. Dotýká se to i dětí ve škole, které to řeší (děti napadené ženy a děti žalobkyně chodí do stejné školy). Vztahy v rodině jsou špatné, děti jejího partnera (a jeho bývalé manželky) jsou proti žalobkyni, neboť jsou se svou matkou. Řeší s partnerem, jestli vůbec má cenu spolu být. Jeho rodina jí nevěří, její rodina zase nevěří jejímu partnerovi. Navíc mají s partnerem spolu malé dítě, teď jsou mu tři roky, v době tohoto řešení mu bylo necelý rok, což mělo dopad i na dítě, protože se pořád dohadovali. Dítě vnímalo i to, že maminka je pořád smutná. Trvalo to dlouho, musela jezdit do [obec] a nevěděla, jak vše dopadne. Chtěla pomoci staršímu synovi partnera tím, že ho ubytovali u nich, teď mu je 24 let, neměl práci, potřeboval, aby mu pomohli finančně. Ona je na mateřské, takže má 6 a půl tisíce mateřskou, partner je v režimu oddlužení, takže má 12 000 Kč čistý plat a dvě děti další v péči, plus další malé co mají spolu. Ona sama měla v té době též v péči svoji dceru. I přesto u sebe ubytovali syna jejího partnera, přičemž za 2 až 3 měsíce viděli, že to k ničemu nevede, že on dělat nechce, že chodí akorát po kamarádech, kouří trávu, chodí pít a užívat si za jejich peníze, přičemž práci si nehledá. Rozhodli se proto, že se syn vrátí zpátky k matce do [obec], kam ho odvezli a tím vznikla uvedená kauza; jenom tím, že ho tam vrátili. A následky jsou katastrofální, to rozvrátilo úplně celou rodinu, její rodiče nadávají na jeho děti, jeho rodiče zase žehrají na děti žalobkyně. Přišla o dceru, protože její bývalý manžel toho využil a napsal na sociálku, že žalobkyně je trestně stíhaná. Došlo to tak daleko, že dceru jí vzali z péče, dali jí bývalému manželovi, protože ten obratně toho uměl využít. Nyní o ni bojuje, už je rok pryč, přitom jejich malý syn byl fixovaný na její dceru a ta zase na něj. V současnosti se zase nevídají, protože bývalý manžel jí odmítá k nim pouštět. Bydlí na malé vesnici, kde žila dříve taky, všichni jí tam znají, ani se jí tam nechce jezdit, protože je pro ně vyvrhel a v Praze na sídlišti je to ještě horší, protože je to malé sídliště v [obec], kde se všichni znají. Bydlí tam většina jejich kolegů, o to je to horší, protože všichni vědí kdo je, vidí, že je jiná, zamlklá, nechce se s nimi bavit, nechce to pořád řešit, a tak si to vysvětlil každý po svém. 5. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobkyně vypověděla, že žalobkyně v době, kdy měla konflikt a bylo na ní podáno trestní oznámení, byla silně rozrušená a naštvaná. Stýkaly se často, osobně, často si telefonují, přičemž v té době byla její dcera hodně podrážděná. Stačilo jenom něco zmínit a byla hned hodně nervózní. To se na ní podepsalo i po tělesné stránce, protože v té době začala hodně přibírat a tloustnout, nemohla zhubnout. Bylo to velmi stresující období, jak pro ní, protože tím žila a byla rozrušená, rozčilovalo jí to i proto, že se o děti té paní, starala a oni se jí potom takovýmto způsobem odměnili. A mělo to i finanční dopad. Kluci partnera žalobkyně požadovali, aby jim nakupovala, a ona potom neměla peníze a chodila si k ní, jako matce půjčov