14 C 199/2020-185 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a náhrady škody obhajného vynaloženém v trestním řízení. Uvedl k tomu, že dne 24. 10. 2018 byl Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Brno, Obvodním oddělením policie Brno - Královo Pole, učiněn Záznam o zahájení úkonů trestního řízení č. j. KRPB- 239061-6/TČ-2018-060214 pro přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, ve kterém byl následně jako podezřelý označen žalobce. Dne 5. 12. 2018 byl Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Brno, 9. oddělení obecné kriminality, proveden Záznam o sdělení podezření č. j. KRPB-239061-16/TČ-2018-060279 dle ust. § 179b odst. 3 trestního řádu, kdy v rámci zkráceného přípravného řízení bylo žalobci uvedeného dne sděleno podezření z přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Zároveň žalobcem podáno vysvětlení, viz Úřední záznam o podaném vysvětlení č. j. KRPB- 239061-15/TČ-2018-060279. Následně byl téhož dne (5. 12. 2018) proveden výslech žalobce jako podezřelého. Dále bylo dne 29. 10. 2018 v souvislosti s trestním řízením ve vztahu k osobě žalobce prováděno šetření v rámci evidence přestupců za součinnosti Statutárního města Brna, městské části Brno - Královo Pole. Dne 6. 12. 2018 byla policejním orgánem podána Zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení č.j. KRPB-239061-19/TČ-2018-060279, kdy policejní orgán dospěl k závěru o důvodnosti podezření ze spáchání označeného přečinu žalobcem. Dne 11. 12. 2018 byl Městským státním zastupitelstvím v Brně, státní zástupkyní [titul] [příjmení] [příjmení], vůči žalobci vydán návrh na potrestání č. j. 6 ZK 272/2018-4 pro přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne 21. 12. 2018 byl Městským soudem v Brně vydán trestní příkaz č. j. 4 T 174/2018-31, kterým byl žalobce v pozici obviněného uznán vinným za označený přečin a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 21 měsíců, a byl mu uložen trest propadnutí věci. Proti tomuto trestnímu příkazu podal žalobce odpor, načež byl trestní příkaz zrušen a bylo nařízeno hlavní líčení. Hlavní líčení se konala u Městského soudu v Brně dne 6. 2. 2019, dne 22. 2. 2019 a (po zrušení pravomocného rozsudku Nejvyšším soudem) dne 18. 11. 2019. U odvolacího soudu se konalo veřejné zasedání dne 18. 4. 2019, kdy odvolací soud ve veřejném zasedání rozhodl o odvolání usnesením č. j. 9 To 149/2019-118 tak, že ho zamítl. Žalobce proti výše uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal dovolání. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 usnesením č. j. 3 Tdo 1101/2019-153 dovolání vyhověl a zrušil výše citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 To 149/2019-118, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2019, č. j. 4 T 174/2018-79, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně následně v hlavním líčení konaném dne 18. 11. 2019 v návaznosti na právní závěry Nejvyššího soudu a ve shodě s návrhem státní zástupkyně rozhodl usnesením č. j. 4 T 174/2018-167, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 21. 1. 2020, tak, že se věc postupuje Úřadu městské části Brno - Královo Pole za účelem projednání skutku jako přestupku proti občanskému soužití. Soud tedy nakonec dal za pravdu obhajobě v tom, že jednání obžalovaného s ohledem na okolnosti případu nelze hodnotit jako trestný čin. Nedůvodné vedení trestního řízení pro žalobce samotného představovalo výrazné stresové období, kdy se žalobce obával důsledků trestní odpovědnosti a uložení trestu odnětí svobody. Zvláště pak pravomocné odsouzení žalobce vnímal jako velkou nespravedlnost vůči své osobě a již se mu ani nejevilo příliš pravděpodobné, že by se spravedlnosti domohl. Nezákonnými rozhodnutími a souvisejícím nesprávným úředním postupem v trestním řízení byla zasažena důstojnost, čest a soukromí žalobce. Nezákonným rozhodnutím bylo vyvoláno trestní řízení, které i přes obhajobu žalobce trvalo od první chvíle až do vydání konečného rozhodnutí celý rok a 25 dnů a po celou tuto dobu byla kvalita soukromého života žalobce probíhajícím trestním řízením značně poznamenána. Sám žalobce orgánům činným v trestním řízení od počátku poskytoval součinnost, plně se vyjadřoval, napomáhal, komunikoval, konzultoval s právním zástupcem a obhájcem a osobně se dostavoval na hlavní líčení. Postup orgánů činných v trestním řízení je nutno hodnotit tak, že byl zcela v rozporu se zásadami trestního řízení, když tyto orgány zcela opomenuly svou povinnost v procesu podřazení skutkových zjištění kvalifikačním znakům přečinu vycházet ze všech okolností případu. Soudy zejména vůbec neobjasnily, v čem spatřují výhružku usmrcením ze strany obviněného, ani důvodnost obavy poškozeného, že tato může být realizována. Šlo o extrémní zásah do jeho osobní sféry, když musel téměř 13 měsíců snášet hrozbu uložení trestu nezanedbatelné povahy. Žalobce má za to, že k nahrazení vzniklé nemajetkové újmy, způsobené nezákonným rozhodnutím, není absolutně dostačující pouhé konstatování, že trestný čin nespáchal. Z tohoto důvodu žalobce požaduje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, č. j. Cpjn 206/2010,„ je pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení.“ Pokud jde o aspekt významu předmětu řízení pro poškozeného, je zjevné, že trestní řízení má zásadní dopad do jeho osobní sféry a význam předmětu řízení pro žalobce je tedy značný. Taktéž pokud jde o složitost řízení, je třeba vzít v potaz, že žalobce se musel bránit v několika stupních vč. dovolání u Nejvyššího soudu, aby dosáhl rozhodnutí o své nevině. Z obou těchto důvodů, tedy pro značný význam předmětu řízení pro poškozeného a vzhledem ke složitosti řízení, o kterém svědčí nutnost uplatnění mimořádného opravného prostředku, je na místě navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění stanovené výše citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu o 10 %. Žalobce tak požaduje satisfakci ve výši 20 000 Kč za jeden rok trestního řízení, navýšenou o 10 % z důvodů uvedených výše, což odpovídá obecně sdílené představě spravedlnosti. Žalobce z hlediska obecné slušnosti požaduje finanční satisfakci (přiměřené zadostiučinění) za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 23 500 Kč. 2. V průběhu řízení došlo k částečnému plnění ze strany žalované co do náhrady škody, obhajného v plné výši a žalobce na to reagoval částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto řízení částečně zastavil co do částky 21 780 Kč. Předmětem řízení nadále zůstal nárok na nemajetkovou újmu ve výši 23 500 Kč. 3. Žalovaná uvedla, že žalobce u ní dne 10. 3. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 45 280 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 21 780 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 23 500 Kč. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla, tedy nahradila mu nárokovanou částku ve výši 21 780 Kč a vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 20. 1. 2021. Odkázala na průběh posuzovaného řízení pod č. j. 4 T 174/2018 u Městského soudu v Brně, vedeného od 5. 12. 2018 zahájením trestního stíhání žalobce, do 18. 11. 2019, kdy byla věc postoupena Úřadu městské části Brno - Královo Pole. Řízení pravomocně skončilo dne 21. 1. 2020. Úřad městské části města Brna, oddělení přestupkové dne 30. 11. 2020 informoval žalovanou o tom, že v dané věci nebylo dosud zahájeno přestupkové řízení. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření. Po provedeném mimosoudním šetření žalovaná požadavku žalobce na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu plně vyhověla a žalobci nahradila částku 21 780 Kč. Co do nemajetkové újmy, má žalovaná za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, Vyslovenou omluvu p