14 C 207/2016-277 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal náhrady škody na zdraví způsobené mu v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení trestním. Uvedl k tomu, že bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3, písm. c) tr. zákona, přičemž po celou dobu trestního řízení brojil proti zákonnosti obvinění až žalobce byl nakonec rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 11. 2006 sp.zn. 16 T 106/2005 uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 17. 1. 2007 prostřednictvím svého obhájce odvolání a Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2007 sp.zn. 61 To 61/2007 napadený rozsudek dle § 258 odst.1 písm. b, c) tr.řádu zrušil v celém rozsahu a dle § 259 odst.1 tr. řádu věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. V opakovaném hlavním líčení posléze soud I. stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2011 sp.zn. 16 T 106/2005 žalobce obžaloby zprostil s odkazem na § 226 písm. b) tr. řádu. Žalobce byl stíhán devět let a tři měsíce za závažný trestný čin majetkového charakteru, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až osmi let, navíc s reálnou hrozbou uložení povinnosti k náhradě mnohamilionové škody údajné poškozené společnosti, což se ostatně stalo v prvém odsuzujícím rozsudku, jímž byl žalobce zavázán k povinnosti náhrady velmi vysoké částky. Samo trestní řízení představuje výrazný zásah do základních práv a svobod žalobce, spojený s velkým stresem, psychickými zdravotními problémy a strachem o osud poškozeného a jeho rodiny. Trestní stíhání na žalobce negativně dopadlo rovněž ve sféře mezilidských vztahů, výrazně mu uškodilo v profesním i soukromém životě, kdy s nálepkou lumpa, který měl zpronevěřit 4,2 mil Kč, se bude potýkat do konce života. Podstatné je rovněž to, že žalobce byl v průběhu trestního řízení v listopadu 2006 již jednou pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu, navíc nad ním byl vysloven dohled, uložen mu peněžitý trest 100 000 Kč, zákaz činnosti v délce trvání 5 let a povinnost nahradit údajným poškozeným částky 195tis a 272tis korun. Následně trvalo dalších pět let, než byl žalobce obžaloby zproštěn, a tedy pět let žil v permanentním strachu, že bude potrestán, zakázána mu jakákoliv činnost ve statutárních orgánech obchodních společností, což de facto znamená jakékoliv znemožnění podnikatelské činnosti, a navíc bude muset zaplatit náhradu škody, peněžitý trest a soudní výlohy téměř 1 mil Kč. Výrazné zdravotní potíže, které od doby svého trestního stíhání žalobce má, jsou podle přesvědčení žalobce a nyní již i dle posudků lékařů přímým důsledkem nezákonného trestního stíhání. V přímém důsledku vleklého trestního řízení se prokazatelně zhoršil zdravotní stav žalobce, vždy v době jednání trestního soudu trpěl takovými psychickými potížemi, které si vyžádali jeho dlouhodobou pracovní neschopnost v současné době již řádu několika let, užívá dlouhodobě mnoho léků a potýká se s následky trestního řízení i po zprošťujícím rozhodnutí. K věci je vhodné poznamenat rovněž to, že v minulosti již žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou Ministerstvo spravedlnosti zcela odmítlo, načež bylo vedeno soudní řízení, v němž dokonce po zásahu dovolacího Nejvyššího soudu nakonec rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č.j. 10 C 108/2012-69 ze dne 2. 4. 2013 a Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 16 Co 353/2013-150 ze dne 10. 3. 2015 o náhradě nemajetkové újmy. Přitom v té části tamního nároku, který byl odvozován od prokazatelně zhoršeného zdravotního stavu, kdy ovšem tehdy ještě nebyla léčba žalobce či spíše pokusy o ni ukončena (y), soudy konstatovaly, že po ustálení zdravotního stavu se může jednat o škodu na zdraví, nikoliv nemajetkovou újmu, a proto byl tamní nárok zčásti zamítnut. Taktomu nakonec skutečně je, dlouho nebylo možno definovat konkrétní škodu na zdraví, neboť u žalobce nebyla ukončena léčba a jeho zdravotní stav nebyl ustálený, nicméně již v průběhu trestního řízení a krátce po jeho skončení konstatovala ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] posttraumatickou stresovou poruchu (dg. F43.1), když žalobce je v permanentní psychiatrické péči v návaznosti na své trestní stíhání od roku 2000 až doposud, přičemž se u něj rozvinul obraz posttraumatické stresové poruchy – silná úzkost, depresivní symptomatologie, flashbacky, nespavost, noční můry, vyhýbavé chování, vegetativní labilita, dokonce i suicidiální úvahy. Od té doby je žalobce rovněž trvale medikován psychofarmaky. Potíže žalobce ani s odstupem několika let po skončení trestního řízení neustaly, ba naopak prohloubily se, žalobce se nadále spíše neúspěšně léčil a až dosud léčí, proto Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím čj. 7210291902 ze dne 22. 9. 2014 ve spojení s rozhodnutím č.j. 7210291902/315-AHO ze dne 5. 1. 2015 přiznala žalobci invaliditu druhého stupně právě z důvodů psychického onemocnění zapříčiněného předmětným trestním stíháním. Toto žalobce zdůrazňuje, neboť je mu známa obvyklá praxe žalované a bohužel nezřídka i Obvodního soudu pro Prahu 2, lékařské zprávy žadatelů bez dalšího bagatelizovat, označovat za účelové, v soudních sporech požadovat a vyhotovovat nové znalecké zkoumání (proti čemuž žalobce ničeho nenamítá, bude-li to požadovat žalovaná a zdejší soud uzná jako potřebné) apod. Zde se však jedná o rozhodnutí orgánu veřejné moci, založené na posudku revizního lékaře ČSSZ. Jelikož následná léčba stále nevedla ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, je v současné době možno s odkazem na posudek o invaliditě, zpracovaný posudkovým lékařem PSSZ [jméno] [jméno] [příjmení] pod č.j. LPS/2015-1521 CSSZ ze dne 13. 8. 2015 konstatovat, že zdravotní stav žalobce se ustálil jako trvale nepříznivý, nelze již v současné situaci očekávat progres v léčbě a zlepšení zdravotního stavu, a (což má žalobce pro účely této žaloby za podstatné) konstatoval, že léčba žalobce je v dané situaci ukončena a zdravotní stav ustálený. Tedy jde o odborný medicínský závěr tak, aby bylo možno již konstatovat konkrétní škodu na zdraví, tuto ohodnotit a domáhat se její náhrady. Jak vyplývá z citovaného posudku, u žalobce je v důsledku nezákonného trestního stíhání zjištěna bipolární afektivní porucha, posttraumatická stresová porucha, míra poklesu pracovní schopnosti o 60 %, a z toho plynoucí zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 60 % Vedle poškození zdraví psychického charakteru má žalobce také vážné zdravotní potíže s cukrovkou, kterou onemocněl v průběhu trestního řízení v přímém důsledku stresu, který nezákonné řízení vyvolávalo. Žalobce odkázal na ust. § 2958 a § 2959 NOZ. Podle důvodové zprávy k NOZ francouzský Code civil nebo švýcarský Zivilgesetzbuch tyto otázky vůbec neřeší a dávají soudci volnou ruku. Proto i NOZ podle jeho tvůrců stojí na zásadě, že rozhodnutí jednotlivého právního případu náleží jen soudci a zákonodárná moc, natož moc výkonná, nemá v působnosti nařizovat soudu, jak má jednotlivý případ rozhodnout. Autoři NOZ k této problematice ještě dále vysvětlují, že výši a rozsah bolestného je třeba určit podle objektivně zjistitelných kritérií. Uvádějí, že inspirace se má hledat v zahraničí. Realita českého právního prostředí je však jiná, mnohem výše jsou vyčíslovány zásahy do nepoměrně méně významných práv, jako dobré jméno či pověst, obchodní tajemství, autorské právo apod. Poškození na zdraví je stále pomíjeno a ohodnocováno částkami, které postižené nešťastníky spíše urážejí. Na základě těchto úvah žalobce, byť subjektivně vnímá svůj stav zapříčiněný nezákonným trestním postihem státu velmi úkorně, s vědomím částek přiznávaných v obdobných případech, ve snaze alespoň zčásti o objektivní výpočet, považuje za odpovídající odškodnění částku 1 000 000 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 2. 2016 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody na zdraví ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná požadavku žalobce nevyhověla ani z části, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 15. 9. 2016. Odkázala na průběh trestního řízení, které bylo zahájeno dne 25. 2. 2002 pro trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2011 sp. zn. 16 T 106/2005 byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu, zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo dne 23. 7. 2011. V daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 2. 2002. Pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří následujících podmínek. Musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku ško