20 C 25/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 102 955 Kč s příslušenstvím jako odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Konkrétně částka 70 000 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částka 32 955 Kč představuje náhradu majetkové škody v podobě úroků z prodlení z nevyplacené části mzdy, vše vzniklé v souvislosti s nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [číslo jednací], jehož provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Po celou dobu exekučního řízení, které bylo zahájeno dne 31. 8. 2017 a zastaveno dne 9. 4. 2019 k návrhu žalobce vystupujícího v řízení v postavení povinného, zaměstnavatel žalobce prováděl srážky z jeho mzdy, které byly žalobci vyplaceny až dne 9. 4. 2019. Za období od září 2017 do května 2018 činily srážky 144 925,57 Kč. Žalobci tak vznikla majetková škoda v částce 32 955 Kč v podobě zákonných úroků z prodlení za dobu od 15. 9. 2017 do 9. 4. 2019 z nevyplacené části mzdy z důvodu nezákonně postižené mzdy. Žalobci dále vznikla nemajetková újma v částce 70 000 Kč tím, že vedením neoprávněné exekuce došlo k vážnému narušení jeho rodinných vztahů. 2. Podáním ze dne 1. 9. 2021 žalobce vzal svou žalobu částečně, co do zaplacení částky 70 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, zpět z důvodu důkazní nouze ohledně prokázání okamžiku vzniku újmy. Soud v této části řízení usnesením ze dne 4. 10. 2021 zastavil. 3. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 3. 6. 2021 uvedla, že dne 21. 7. 2017 byl podán exekuční návrh, dne 31. 8. 2017 bylo vydáno pověření pro soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne 12. 9. 2017 žalobce podal návrh na zastavení exekuce a dne 2. 10. 2017 podal návrh na odklad, kterému bylo vyhověno. Dne 5. 3. 2019 byla exekuce zastavena z důvodu, že před pověřením soudního exekutora mělo dojít k vydání usnesení, kterým by byl exekuční titul prohlášen za vykonatelný na území ČR, což se nestalo, a dále z důvodu, že pověření vydal vyšší soudní úředník, ačkoliv v případě, kdy je exekučním titulem cizozemské rozhodnutí, jej může vydat pouze soudce. Pravomocně bylo exekuční řízení zastaveno ke dni 27. 3. 2019. Exekuční řízení tak bylo vedeno nezákonně. Exekuce však nebyla soudním exekutorem provedena, na jeho účet nebyly vyplaceny žádné prostředky získané srážkami ze mzdy žalobce, proto soudní exekutor ani nemohl žádné prostředky zadržovat a žalobci tak nemohla jeho postupem vzniknout škoda. I v případě, kdy by soudní exekutor prostředky obdržel, by úroky z prodlení z dané částky nemohly představovat žádné zmenšení majetkového stavu žalobce ani hodnoty, které by žalobce vynaložil na reparaci stavu. Na základě uvedeného žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 4. Žalobce v replice k vyjádření žalované dne 1. 9. 2021 uvedl, že srážky ze mzdy na základě vydaného exekučního příkazu byly zaměstnavatelem prováděny od okamžiku doručení příkazu, proto žalobce mezi vzniklou škodou a exekucí shledává příčinnou souvislost. Prostředky zadržoval zaměstnavatel na základě nezákonného příkazu soudního exekutora, který byl pro něho závazný. 5. Při jednání konaném dne 11. 10. 2021 žalobce vzal žalobu částečně, co do zaplacení částky 15 286 Kč, zpět z důvodu chybně uvedeného výpočtu úroků z prodlení. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím souhlasila a dále učinila nesporným, že zaměstnavatel žalobci strhnul za období od září 2017 do dubna 2018 částku 117 450 Kč a že banka na základě pokynu soudního exekutora zadržela žalobci na jeho účtu srážku ze mzdy za srpen 2017. 6. Při jednání konaném dne 8. 11. 2021 žalobce vzal žalobu částečně, co do zaplacení částky 812 Kč, zpět z důvodu chybně uvedeného výpočtu úroků z prodlení. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím souhlasila a dále učinila nesporným, že žalobci byla za období od září 2017 do května 2018 zadržena částka 144 925,57 Kč. 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 5. 2. 2020, podaným k poštovní přepravě téhož dne a doručeným žalované dne 6. 2. 2020, uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona z titulu shora uvedeného nezákonného rozhodnutí v částce 32 955 Kč. Žalovaná dne 2. 6. 2021 vydala k uplatněnému nároku stanovisko, kterým nárok žalobce odmítla. 8. Z dopisu žalované ze dne 18. 1. 2019 soud zjistil, že odbor exekučního dohledu obdržel od žalobce dne 24. 10. 2018 podnět, v němž žalobce uvedl výhrady vůči postupu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci výkonu státního dohledu bylo zjištěno, že k exekučnímu titulu nebylo doloženo prohlášení o vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu, soudní exekutor proto měl postupovat podle § 39 odst. 1 exekučního řádu a vyzvat oprávněného k doplnění. Porušení této povinnosti bylo soudnímu exekutorovi vytknuto. 9. Z výpisu z osobního účtu žalobce č. [bankovní účet] za období od 1. 9. 2017 do 30. 9. 2017 soud zjistil, že dne 14. 9. 2017 byla na účet připsána mzda v částce 34 296 Kč, pro exekuci byla zadržena částka 27 476,06 Kč a celkem byly pro exekuci blokovány prostředky v částce 227 806,97 Kč. 10. Ze spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 21. 7. 2017 byl ve věci podán opravený exekuční návrh, kdy oprávněným byl Ing. [jméno] [jméno] a povinným žalobce. Dne 26. 7. 2017 soudní exekutor podal žádost o vydání pověření a dne 31. 8. 2017 bylo soudem vydáno pověření soudního exekutora pro soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno]. Dne 4. 9. 2017 bylo vydáno vyrozumění o zahájení exekuce, příkaz k úhradě nákladů exekuce a výzva ke splnění povinnosti, vše doručeno povinnému dne 8. 9. 2017. Zároveň soudní exekutor provedl lustrace majetku povinného. Dne 5. 9. 2017 byl vydán příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného č.j. [číslo jednací], který byl zaměstnavateli povinného doručen dne 6. 9. 2017. V období od 7. 9. 2017 až do 11. 9. 2017 byly vydány další exekuční příkazy provedením exekuce postižením jiných pohledávek povinného. Dne 12. 9. 2017 podal žalobce návrh na zastavení exekuce. Dne 14. 9. 2017 byl oprávněný vyzván k podání vyjádření, dne 21. 9. 2017 oprávněný vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce. Dne 2. 10. 2017 povinný podal návrh na odklad exekuce. Dne 6. 10. 2017 byla věc předložena k rozhodnutí o návrhu na odklad a zastavení exekuce [název soudu]. Dne 16. 10. 2017 zaměstnavatel povinného sdělil, že započal se srážkami ze mzdy a prostředky deponuje. Dne 18. 10. 2017 povinný podal další návrh na částečné zastavení exekuce, se kterým oprávněný dne 26. 10. 2017 vyjádřil nesouhlas, proto byla věc dne 27. 10. 2017 předložena k rozhodnutí soudu. Dne 14. 12. 2017 vydal [název soudu] usnesení, kterým byl návrh na odklad exekuce zamítnut. Dne 4. 1. 2018 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dne 19. 1. 2018 se oprávněný vyjádřil k odvolání. Dne 28. 5. 2018 vydal odvolací soud usnesení, kterým bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že se provedení exekuce odkládá do právní moci usnesení, jímž bude rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce. Dne 24. 10. 2018 povinný podal podnět k výkonu dohledu nad činností soudního exekutora. Dne 5. 3. 2019 vydal soud usnesení pod č.j. [číslo jednací] o zastavení exekuce, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2019. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že před pověřením soudního exekutora mělo dojít k vydání usnesení, kterým by byl exekuční titul prohlášen vykonatelným na území České republiky, což se nestalo, přičemž tato podmínka vykonatelnosti exekučního titulu nemůže být zhojena ani doložením exekučního titulu dle nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Soud dále uvedl, že pověření soudního exekutora bylo vydáno vyšší soudní úřednicí, a nikoliv soudcem. Jelikož exekučním titulem bylo cizozemské rozhodnutí, mělo být pověření vydáno soudcem, a nikoliv vyšší soudní úřednicí. Pravomocné usnesení o zastavení exekuce bylo zaměstnavateli povinného doručeno dne 9. 4. 2019. Dále bylo ze spisu zjištěno, že na exekuci nebylo soudním exekutorem vymoženo ničeho. Průběh řízení mezi účastníky nebyl sporný. 11. Soud nehodnotil důkaz provedený fakturou [číslo] na poskytnuté právní služby v částce 3 000 Kč a související potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 18. 10. 2021, neboť jím nebyly prokazovány skutečnosti, které by se týkaly této věci. 12. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve