20 C 29/2020-338 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení ve výrocích I. až III. uvedených částek s odůvodněním, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným v rámci trestního řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“), když v této souvislosti požadoval finanční zadostiučinění v částce 1 460 000 Kč a dále pak požadoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení v částce 341 542 Kč. Žalobce uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] a dále pak i dalších pěti obviněných pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným v usnesení, proti kterému podal prostřednictvím zvoleného obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] stížnost, která však byla zamítnuta usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 24. 11. 2010, [číslo jednací]. Žalobce krátce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a uvedl, že dne [datum] vydal [název soudu] usnesení, č. j. [číslo jednací], kterým rozhodl o zastavení trestního stíhání všech obviněných. Usnesení ve vztahu k žalobci nabylo právní moci dne [datum] a trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. a) trestního řádu, neboť stíhaný skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Žalobce uvedl, že od počátku bylo zřejmé, že skutek, který je popsán ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání, není a nemůže být trestným činem. Toto jednání mohlo být za určitých okolností posouzeno pouze jako přestupek dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 39/1993 Sb. Upozornil na to, že trestní stíhání bylo před [název soudu] vedeno značně nestandardně, vyvstalo důvodné podezření, že předseda senátu [anonymizována tři slova] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] je podjatý, nerozhoduje nestranně, že si trestní věc přidělil v rozporu s rozvrhem práce. V průběhu trestního řízení opakovaně nemluvil pravdu, neboli lhal, ironicky napadal obhájce obviněných z neprofesionality a neznalosti trestního řádu. Prokazatelně zfalšoval protokol o hlavním líčení. Po nařízení hlavního líčení a několik dnů po napadení obžaloby k soudu pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako předseda [název soudu] zaslal starostovi obce, spoluobviněnému [jméno] [příjmení], přípis, ve kterém ho žádal o svolání zastupitelstva, na kterém by byl zvolen přísedící k okresnímu soudu a předložil návrh na zvolení přísedící s tím, že její zvolení doporučuje, aniž by k něčemu takovému měl zákonnou pravomoc. Trestní stíhání žalobce začalo v době, kdy mu bylo 44 let, měl rodinu, byl zaměstnán. Pod hrozbou vysokého trestu odnětí svobody přišel o zaměstnání a o rodinu, stal se z něj bezdomovec. Orgány činné v trestním řízení v jeho trestním stíhání pokračovaly, nerespektovaly závazný právní názor [název soudu], ze kterého vyplývalo, že jeho trestní stíhání je nedůvodné, což napravil [název soudu], který po více jak 8 letech jeho trestní stíhání zastavil. Hned na počátku trestního stíhání musel vyhledat odbornou pomoc kvalifikovaného obhájce a věnovat čas i finanční prostředky své obhajobě. Posuzované řízení trvalo 8 let, 6 měsíců a 15 dnů, nebylo nijak složité, vyžadovaly od orgánů činných v trestním řízení orientaci nejen v předpisech trestního práva, ale také v právní úpravě restitucí, obecního zřízení a provádění pozemkových úprav. Žalobce nezavinil průtahy v posuzovaném řízení a žádné dostupné a způsobilé prostředky k odstranění průtahů v řízení k dispozici neměl. Poukázal na více jak pětiletou nečinnost orgánů činných v trestním řízení a zvýšený význam posuzovaného řízení se z povahy věci presumuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Žalobce vyšel za základní částky 20 000 Kč za rok řízení dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Tuto navýšil o 30 % z důvodu závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, o dalších 30 % z důvodu délky řízení, o dalších 50 % vzhledem k více jak pětileté nečinnosti orgánů činných v trestním řízení a o dalších 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro jeho osobu a dospěl k částce 52 000 Kč za rok. Celková výše finančního zadostučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení by tak činila částku 392 167 Kč. Žalovaná z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení vyplatila žalobci částku 50 625 Kč, a proto žalobce trval na zbývající částce 341 542 Kč. Co se týká nemajetkové újmy požadované z titulu nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce uvedl, že z hlediska povahy trestní věci je třeba vzít v úvahu skutečnost, že se mělo jednat o údajnou trestnou činnost zvoleného zastupitele menší obce, což nutně zvyšovalo negativní dopad do jeho života. Byl v podstatě všemi obyvateli obce vnímán jako nějaký kriminálník. Povaha trestní věci nutně zvyšovala zájem veřejnosti o jeho osobu a o skutečnost, že je trestně stíhán v souvislosti s výkonem funkce obecního zastupitele. K délce trestního stíhání je nutné přihlédnout proto, že má významné negativní dopady do osobní sféry poškozeného. Pokud nespravedlivé trestní stíhání nějakou dobu trvá, projeví se v osobní sféře poškozeného daleko závažnějším způsobem, než pokud by trvalo krátkou dobu a co se týká následků způsobených trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby, v případě žalobce tyto negativní následky nespravedlivého trestního stíhání byly zvýšeny tím, že se vedlo trestní stíhání pro závažný trestný čin, kterého se měl dopustit jako zvolený člen zastupitelstva malé obce a tím, že probíhalo po dobu více jak 8 let. Mělo zcela zásadní negativní dopady do jeho osobního života. Žalobce musel ukončit své podnikání. Musel prodat nákladní vozidlo na přepravu betonu z důvodu ztráty zakázek. Měl problémy při shánění zaměstnání (každý zaměstnavatel před přijetím do pracovního poměru se jej dotazoval, zda má čistý trestní rejstřík a zda proti němu není vedeno trestní stíhání). Rozpadla se mu rodina. Několik let (ještě před rozvodem) žil v garáži, neboť soužití s manželkou bylo plné konfliktů a i pro děti bylo lepší, aby se s manželkou moc nevídal. Nakonec musel rodinný dům opustit a stal se z něj de facto bezdomovec. Velmi dlouhou dobu žil v nejistotě, zda neskončí ve vězení jako nějaký zločinec. Jako dlouhodobý obyvatel malé obce se de facto ze dne na den stal naprostým vyvrhelem a kriminálníkem, stal se terčem verbálních útoků, které byly směřovány i na jeho manželku a na jeho děti. Dosavadní a klidné rodinné soužití celým trestním stíháním velmi trpělo, úplně se rozpadlo, manželka trestní stíhání žalobci opakovaně vyčítala, a to zejména jeho dopad na jejich děti, když se na ně dívají„ přes prsty“. Negativní dopady byly umocněny opakovaným zájmem veřejných sdělovacích prostředků, zejména negativními zprávami a reportážemi [anonymizováno]. Bylo předmětem celé řady článků na internetu, a přestože trestní stíhán bylo zastaveno z důvodu, že hlasování žalobce na zastupitelstvu nebylo trestným činem, pro veřejnost, zejména pro obyvatele [územní celek], které všechny osobě žalobce zná, je i nadále„ kriminálník“, který chtěl poškodit obec a tento stav se už dle žalobce nikdy nezmění. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 1 500 000 Kč. Žalovaná žalobci za nezákonné trestní stíhání přiznala relutární satisfakci v částce 40 000 Kč a z toho důvodu pak žalobce požaduje zbývající částku 1 460 000 Kč. Žalobce též poukázal na to, že veřejně známým osobám jako jsou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] soudy přiznaly odškodnění mnohem vyšší a jednalo se o články týkající se jejich soukromí. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce podáním doručeným žalované dne [datum] u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 392 167 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a dále v částce 1 500 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce v rámci posuzovaného řízení. Tato žádost žalobce byla shledána částečně důvodná. Žalovaná konstatovala, že usnesení [stát. instituce] o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] představuje nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila a zároveň přiznala za nezákonné trestní stíhání relutární satisfakci v částce 40 000 Kč a dále konstatovala, že délka posuzovaného řízení představuje nesprávný úřední postup, za což se žalobci omluvila a dále pak za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení poskytla žalobci finanční zadostiučinění v částce 50 625 Kč. Co se týká požadavku n