23 C 143/2020-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 17. 8. 2020 domáhala náhrady škody ve výši 26 136 Kč a přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč. V žalobě tvrdil, že usnesením č.j. GI-960-36/TČ-2018-843011 ze dne 17.4.2018 Generální inspekce bezpečnostních sborů dle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu zahájila trestní stíhání žalobce jako příslušníka policie České republiky a obvinila jej z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) s trestní sazbou jeden rok až pět let a přečinu nepřekažení trestného činu dle § 367 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou až tři léta. Obvodní soud pro Prahu rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, sp.zn. 2 T 147/2018 jej zprostil obžaloby. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Řízení pravomocně skončilo dne 13. 8. 2019. Bylo tak vydáno nezákonné rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce požaduje náhradu škody spočívající v obhajném – převzetí, stížnost proti obvinění, jednání se šéfem hlídky, dne 6. 6. 2018 výslech, prostudování spisu, 3x hlavní líčení dne 11. 12. 2018, 18. 3. 2019, 26. 3. 2019, odvolání ze dne 25. 7. 2019. Dále požaduje přiměřené zadostiučinění, když bylo zasaženo do jeho profesního a osobního života. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporné to, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 13. 2. 2020. Žalovaná přiznala žalobci na náhradě škody částku 20 872, 50 Kč a za přiměřené zadostiučinění částku 30 000 Kč. Po nahlédnutí do trestního spisu bylo žalovanou ověřeno, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: dne 23. 5. 2018 - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 To 161/2006), za který náleží odměna pouze ve výši poloviny sazby, jednání se šéfem hlídky, zde se nejedná o úkon účtovatelný dle § 11 odst. 1, 2, advokátního tarifu, dne 25. 7. 2019 – odvolání, úkon nebyl dohledán ve spise. Stran nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč vznesla žalovaná námitku promlčení. 3. Žalobce doplnil své vyjádření v tom, že uplatnění námitky promlčení žalovanou vzhledem k závažné újmě, která u žalobce nastala, považuje v rozporu s dobrými mravy. 4. Fakturou [číslo] (JUDr. [jméno] [příjmení], advokát – dodavatel, odběratel – žalobce) za právní služby, má soud prokázáno, že byly žalobci vyfakturovány tyto úkony: převzetí, jednání se šéfem hlídky, stížnost proti obvinění, dne 6. 6. 2018 výslech, prostudování spisu, 3x hlavní líčení, odvolání ze dne 25. 7. 2019 a 12x režijní paušál, celkem částka včetně DPH 26 136 Kč. Žalobce toto obhajné uhradil svému právnímu zástupci dne 20. 9. 2019, jak má soud z dokladu o úhradě - příchozí platba od žalobce 26 136 Kč. 5. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 13. 2. 2020. Žalovaná přiznala žalobci na náhradě škody částku 20 872, 50 Kč a za přiměřené zadostiučinění částku 30 000 Kč stanoviskem ze dne 8. 2. 2021 (žádostí žalobce ze dne 13. 2. 2020 a stanoviskem žalované ze dne 8. 2. 2021). 6. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 147/2018 má soud prokázáno, že rozsudek č.j. 2 T 147/2018-302 ze dne 26. 3. 2019, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby; nabyl právní moci 13. 8. 2019. Žalobce nepodal odvolání. 7. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 4. 2018. 8. Soud se pouze zabýval jednotlivými spornými vyúčtovanými úkony obhájce, kdy v ostatním, co se týče náhrady škody, nebylo mezi účastníky sporu. Dle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na opravu nesprávného úředního postupu. Dle § 31 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí dle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 9. Co se týče přiznání pouze poloviny úkonu za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tak soud zde poukazuje stejně jako žalovaná na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 3 To 161/2006 ze dne 25. 1. 2007, kdy stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání se posuzuje dle ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, kdy náleží pouze mimosoudní odměna ve výši ½ za úkon právní služby. Úkon účtovaný jako„ jednání se šéfem hlídky“ žalovaná neuznala jako úkon právní služby, neboť povahou neodpovídá žádnému z úkonů vymezených v ust. § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu. Soud se s tímto plně ztotožňuje, kdy nelze ani v návaznosti na ust,. § 11 odst. 3 advokátního tarifu připodobnit k některému z úkonů podle odstavců 1 a 2. Úkon účtovaný jako„ odvolání ze dne 25. 7. 2019“ nebyl dohledán ve spise. Soud se proto plně ztotožnil s námitkami žalované ohledně nepřiznaných úkonů právní služby. 10. Ohledně nároku žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stanoví, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Co se týče běhu promlčecí doby, její počátek se odvíjí od povědomosti poškozeného o vzniklé nemajetkové újmě. Dle názoru Nejvyššího soudu např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 96/2011 se o nemajetkové újmě poškozený dozvídá již v průběhu trestního stíhání. Odpovědnost žalovaného však nastává až jeho povědomostí o rozhodnutí zproštění obžaloby, popř. o zastavení trestního stíhání. Od tohoto okamžiku běží šestiměsíční promlčecí doba, která zpravidla bývá přerušena z důvodu uplatnění žádosti poškozeného a předběžné projednání nároku u žalované podle ust. § 35 zák. č. 82/1998 Sb. do jeho skončení, nejdéle do 6 měsíců od uplatnění žádosti. Za rozhodný okamžik v případě žalobce je nutné považovat datum nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. den 13. 8. 2019. S ohledem na skutečnost, že soudní řízení o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění bylo zahájeno až dne 17. 8. 2020, je tak nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu promlčen. 11. Co se týče námitky žalobce, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, tak soud poukazuje, že z hlediska judikatury jsou dobré mravy, se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Těmto normám zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčecí práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem (Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009, str. 70, bod 13). Uplatnění promlčecí námitky se příčilo dobrým mravům a zakládalo důvod pro postup soudu podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku jen v těch výjimečných případech, kdy bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty ničím nezavinil a vůči němu se takové situace zániku nároků v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musely být naplněny v takové výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení, kdy uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nebylo shledáno ani v případě, kdy se příslušné ministerstvo nevyjádřilo ve lhůtě podle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2574/2010), neboť bez ohledu na postup žalované má žalobce zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas. Nový občanský zákoník při hodnocení uplatnění námitky promlčení větší pozornost než soulad s dobrými mravy § 2 odst. 3 občanského zákoníku věnuje principu poctivosti, ochrany dobré víry a zakazuje zjevné zneužití práva § 6 až 8 občanského zákoníku. Soud poukazuje na to, že zde nejsou naplněny podmínky toho, že by námitka promlčení ze strany žalované byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uplatnil sv