23 C 53/2017-267 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 7. 3. 2017 původně domáhal po žalované zaplacení jednak nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 990 000 Kč a jednak nemajetkové újmy v důsledku nezákonně vydaného rozhodnutí ve výši 250 000 Kč, to vše v řízení vedeném u Policie České republiky, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo jednací], posléze pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že je jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými, jež byla prověřována Policií České republiky pod shora uvedenými spisovými značkami v kauze známé také pod označením„ [anonymizováno]“. Žalobce se měl stát obětí trestného činu [anonymizováno 43 slov] Trestní oznámení podal žalobce dne 19. 11. 2010. Řízení pak trvalo (a stále trvá) nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy do 15. 6. 2011 byla věc prověřována podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR a nebyly zahájeny úkony v trestním řízení. Ke dni podání žaloby, za celou dobu prověřování, byly provedeny výslechy toliko tří osob z několika desítek poškozených, z označených svědků nebyl vyslechnut žádný a proveden nebyl ani žádný jiný důkaz, vyjma výslechu podezřelého [jméno] [příjmení]. Dne 24. 3. 2011 pak Obvodní ředitelství Policie I. SKTV, [anonymizována čtyři slova] postoupilo podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno], jako poznatek k dalšímu opatření na Policii České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova]. Dne 15. 6. 2011 byla věc dále rozdělena na následující části: podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daní, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 t. z. ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], podezření ze spáchání trestného činu dle § 147 t. z. ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], jež bylo postoupeno na PČR, KŘP Brno, ÚO Brno-město SKPV, OHK, podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným [anonymizována tři slova], jež bylo postoupeno na PČR, OŘP Praha IV., SKPV OHK a podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], postoupena na PČR,KŘP Středočeského kraje, ÚO Praha-východ, SKPV, OHK. V důsledku tohoto rozdělení se rozštěpila původní jedna trestní věc všech poškozených na dvě základní větve, a to prověřování skutku spáchaného vůči [anonymizována tři slova] poškozeným (prověřováno OŘ Policie Praha I.) a prověřování skutku spáchaného vůči [anonymizováno] poškozeným (prověřováno OŘ Policie Praha IV.). Dne 11. 10. 2011 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu uzavřel šetření úředním záznamem o vyhodnocení spisového materiálů ve věci [anonymizováno], ve kterém uvedl, že ve věci nespatřuje trestný čin [anonymizováno], nicméně věc následně postoupil na OŘ Policie Praha IV. s tím, že se jedná o podezření z trestného činu podvodu, nebezpečného vyhrožování a vydírání, s výslovným příkazem věc dále prověřit. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu dále navrhl, aby trestní věc byla postoupena na KŘ Policie ČR hlavního města Prahy, a to z důvodu rozsáhlosti a závažnosti trestné činnosti. KŘ Policie ČR hl. m. Prahy trestní věci postoupila na OŘ Policie Praha IV. s odůvodněním, že tento orgán policie je místně a věcně příslušný. OŘ Policie Praha IV. dne 16. 1. 2012 postoupila věc na OŘ Policie Praha I. s odůvodněním, že se trestný čin podvodu nestal na území OŘ Policie Praha IV., a že trestné činy vydírání a nebezpečného vyhrožování nebylo ze strany ÚOOZ prokázány. Avšak ani OŘ Policie Praha I. neshledalo svou místní a věcnou příslušnost s tím, že v postoupeném spisovém materiálu nejsou uvedeny nové skutečnosti. V trestní věci podvodů vůči [anonymizována dvě slova] je příslušná OŘ Policie Praha IV. a místo spáchání trestných činů a nebezpečného vyhrožování není ve služebním obvodu OŘ Policie Praha I. OŘ Policie Praha I. tedy dne 22. 2. 2012 postoupilo trestní věc zpět na OŘ Policie Praha IV. OŘ Policie Praha I. dne 28. 11. 2011 uložilo ad acta prověřování trestní věci podvodů vůči [anonymizována tři slova] poškozeným. Proti tomuto rozhodnutí podali někteří poškození stížnost, a dne 20. 8. 2012 bylo této stížnosti Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 . Státní zástupce nařídil policejnímu orgánu provést další prověřování a zahájit úkony trestního řízení. Dne 30. 10. 2012 byly následně zahájeny úkony trestního řízení. Poté byla trestní věc dne 15. 7. 2013 odložena. Proti tomuto usnesení byla podána poškozenými stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, dne 30. 9. 2013 zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podali poškození ústavní stížnost. Žalobce má za to, že v případě roztříštění věcí se do značné míry snížila pravděpodobnost, že popsaná jednání ve vztahu k osobám podezřelým, budou řádně posouzena. Žalobce spatřoval také nesprávný úřední postup v tom, že věc byla jednak postoupena a jednak rozdělena. Žalobce poukázal i na to, že spolu jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. 2. Původně žalobce také požadoval i náhradu nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha IV., služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. 7. 2013, [číslo jednací], která odložila trestní věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 3 písmeno b) trestního zákona, jichž se měli podezřelí dopustit formou spolupachatelství podle ustanovení § 23 trestního zákona. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 2. 9. 2014, [číslo jednací], zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se s těmito rozhodnutími někteří poškození nemohli ztotožnit, byla proti nim podána ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Dne 11. 1. 2016 byl právním zástupcům poškozených doručen nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/2013, jimž bylo ústavní stížnosti v plném rozsahu vyhověno. V ústavním nálezu bylo sděleno, že bylo jednáno v rozporu se zásadou legality, zásadou vyhledávací a zásadou materiální pravdy, pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, bylo postupováno povrchově a nekonzistentně. Dále se Ústavní soud vyjádřil i k tomu, že procesní postup při prověřování trestního oznámení jako celku neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávání podezření, věc byla nelogicky a neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivně vyšetření trestné činnosti. Ústavním nálezem tedy bylo konstatováno, že shora uvedenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo poškozených na účinné vyšetřování, vyplývající z Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Současně byla shora uvedená rozhodnutí Ústavním soudem zrušena. Za nezákonné rozhodnutí pak žalobce považoval usnesení Policie ČR ze dne 12. 7. 2013, [číslo jednací] a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 30. 9. 2013, č.j. [číslo jednací], jež byla zrušena nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS3626/2013 a za nemajetkovou újmu způsobenou citovanými nezákonnými rozhodnutími žalobce žádal částku ve výši 250 000 Kč. 3. Žalobce původně požadoval na přiměřeném zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, částku ve výši 15 000 Kč za každý měsíc trvání řízení, tj. celkem za 66 měsíců a jednorázovou částku ve výši 250 000 Kč za odepření práv oběti trestného činu, spočívající v právu na poskytnutí odborné pomoci, včetně pomoci právní, a to bezplatně, porušení práva na informace, na ochranu před hrozícím nebezpečím, na ochranu před druhotnou újmou, na doprovod důvěrníkem a za to, že bylo porušeno právo učinit prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život, vše v souladu se zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Při jednání dne 6. 2. 2018 doplnil, že při úvaze o výši kompenzace vycházel z celkové délky řízení, zejména k tristnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Žalobce svým jednáním k průtahům vůbec nepřispěl a dále uvedl, že shledává velký význam předmětu řízení pro žalobce. 4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a dále uvedla, že nesporuje skutečnost, že u ní žalobce dne 11. 7. 2016 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 225 000 Kč z blíže nespecifikovaného a neurčitého titulu. K projednání žádosti žalobce došlo dne 1. 3. 2017 a vzhledem k tomu, že žalobce nedoplnil požadované skutečnosti, žalovaná žádost zamítla, neboť tuto shledala neurčitou. Žalovaná ve svém vyjádření ohledně nároku z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení doplnila,