25 C 62/2020-125 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 12. 9. 2018 domáhala odškodnění neoprávněného zadržení ve Vazební věznici Liberec od 2. 4. 2016 do 25. 8. 2016 v trestním řízení vedeném Okresním soudem v České Lípě pod sp.zn. 32 T 157/15. Podáním došlým soudu dne 2. 10. 2018 žalobce upřesnil, že požaduje zaplacení částky 250 000 Kč. 2. Usnesením č.j. 32 Nc 10205/2018 – 19 ze dne 8. 11. 2018 byl žalobci ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokát. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2018. Usnesením č.j. 25 C 62/2020 – 80 ze dne 28. 1. 2021 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 21 Co 104/2021 – 88 ze dne 29.3.2021 bylo ustanovení právního zástupce žalobci zrušeno s právní mocí dne 14. 4. 2021. 3. Podáním došlým soudu dne 17. 3. 2020 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 225 180 Kč a upřesnil, že požaduje zaplacení částky 24 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 23. 3. 2017 do zaplacení. [příjmení] představuje paušální náhradu ušlého zisku za 146 dní strávených ve vazbě * 170 Kč. Na žalovanou se žalobce obrátil dne 22. 9. 2016. 4. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil ve výroku I. a ve výroku II. připustil změnu žaloby dle § 95 odst. 1 o.s.ř. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobce dne 22. 9. 2016 uplatnil u žalované nárok na náhradu škody v celkové výši 700 000 Kč, kdy tato škoda mu měla být způsobena v řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 157/2015. Žalovaná danému nároku nemohla vyhovět. Žalobce byl přípisem žalované ze dne 7. 6. 2017 vyzván k doplnění žádosti, mimo jiné, o specifikaci výše požadované náhrady škody a zadostiučinění. Žalobce byl rovněž vyzván ke sdělení, zda je z jeho strany požadována náhrada škody, či zadostiučinění, a z jakého titulu jsou jednotlivé nároky požadovány. K uvedenému byl žalobce vyzván, neboť v žádosti pouze uvedl, že mu dle rozsudku vznikla majetková i nemajetková újma, s tím, že požaduje 1 500 Kč za den omezení. Žalobce na výše uvedenou výzvu reagoval přípisem ze dne 9. 6. 2017, kde uvedl, že očekává odškodnění ve výši 700 000 Kč, neboť se cítí poškozen státem při výkonu veřejné moci. Žalovaná proto bohužel na základě podání žalobce nemohla učinit nesporným, zda je požadována náhrada škody, či poskytnutí zadostiučinění (a v jaké výši), a zda je toto požadováno z titulu nezákonného trestního stíhání, případně z titulu rozhodnutí o vazbě. Žalobce tak u žalované řádně neuplatnil nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 24 820 Kč, který je požadován z titulu rozhodnutí o vazbě. Žalovaná vznesla námitku promlčení. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 7. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 157/2015 má soud prokázáno, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 11. 3. 2015 usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne 30. 7. 2015 podalo Okresní státní zastupitelství v České Lípě obžalobu k Okresnímu soudu v České Lípě. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žalobce rozsudkem ze dne 9. 6. 2016 uznán vinným. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Dne 25. 8. 2016 odvolací soud zrušil odsuzující rozsudku v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek spáchal žalobce. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 25. 8. 2016. 8. Dne 21. 9. 2016 uplatnil žalobce u žalované nárok na odškodnění újmy v řízení u Okresního soudu v české Lípě pod sp.zn. 32 T 157/2015. Uvedl, že mu byla způsobena majetková i nemajetková újma a požaduje zaplacení 1 500 Kč za den omezení své svobody (žádost ze dne 17. 9. 2016). Žalobce byl přípisem žalované ze dne 7. 6. 2017 vyzván k doplnění žádosti, mimo jiné, o specifikaci výše požadované náhrady škody a zadostiučinění. Žalobce byl rovněž vyzván ke sdělení, zda je z jeho strany požadována náhrada škody, či zadostiučinění, a z jakého titulu jsou jednotlivé nároky požadovány (přípis žalované ze dne 7. 6. 2017). Žalobce na výše uvedenou výzvu reagoval přípisem doručeným žalované dne 13. 6.2017, kde uvedl, že očekává odškodnění ve výši 700 000 Kč, neboť se cítí poškozen státem při výkonu veřejné moci (přípis ze dne 13. 6. 2017). 9. Ustanovení § 33 zákona č. 82/1998 Sb. stanoví, že nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. 10. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Soud, aniž by se zabýval samotnou otázkou důvodností požadovaného ušlého zisku žalobce, dospěl k závěru, že nárok tvrzený žalobcem je v každém případě promlčený. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobce svůj nárok na odškodnění ušlého zisku požadoval poprvé dne 17. 3. 2020, kdy tento nárok uplatnil u soudu v doplnění žaloby. Dříve tento nárok u žalované neuplatnil., a to ani po výzvě žalované, aby svůj nárok na odškodnění specifikoval. Z dřívějších žádostí žalobce tento nárok nelze dovodit. Naopak. Uvedl, že mu byla způsobena majetková i nemajetková újma a požaduje zaplacení 1 500 Kč za den omezení své svobody (žádost ze dne 17. 9. 2016). V přípise doručeným žalované dne 13. 6.2017, uvedl, že očekává odškodnění ve výši 700 000 Kč, neboť se cítí poškozen státem při výkonu veřejné moci (přípis ze dne 9. 6. 2017). Zákon č. 82/1998 Sb. nepředepisuje náležitosti předběžného uplatnění nároku, je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje, což z podání žalobce nebylo zřejmé. Právní moc zprošťujícího rozhodnutí nastala v dané věci dne 25. 8. 2016. Žalobce uplatnil nárok až dne 17. 3. 2020 po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty. Žalovaná vznesla námitku promlčení a soud proto k námitce promlčení jako důvodné přihlédl a žalobu zamítl z důvodu vznesené námitky promlčení, proto se samotným nárokem nezabýval. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. z paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon (tím v tomto řízení bylo pouze vyjádření k žalobě).